Chybou je spoléhat na to, že faktura zakládá závazek splatnosti O fakturách bylo již publikováno hodně informací. Praxe ale stále ukazuje, že se při jejich užití dost chybuje. Okamžik, kdy na konci uzavřeného obchodního jednání stojí faktura, považují mnozí za ten nejšťastnější.
Chybou je spoléhat na to, že faktura zakládá závazek splatnosti
O fakturách bylo již publikováno hodně informací. Praxe ale stále ukazuje, že se při jejich užití dost chybuje.
Okamžik, kdy na konci uzavřeného obchodního jednání stojí faktura, považují mnozí za ten nejšťastnější. Svědčí o tom, že se jim podařilo získat odbyt pro svůj výrobek či službu. O fakturách a fakturování se již hodně psalo, ale je potřeba si také uvědomit, že současný právní řád takový pojem v podstatě nezná. A právě z toho pramení různé problémy a obtíže, zejména s dodržováním platební kázně a vymahatelnosti pohledávek. Faktura je svou podstatou jen daňovým dokladem, v němž je zachyceno ujednání o ceně zboží. Ta vzniká vždy na základě smluvního jednání dvou stran. Ve smlouvě by také měly být stanoveny další podmínky, kterými je potřeba zavázat zejména stranu kupující. Faktura jako doklad v žádném případě nemůže nahradit smluvní ujednání o tom, dokdy bude kupní cena uhrazena. Pokud se na faktuře objeví nějaký časový údaj o splatnosti závazku, mělo by být zároveň uvedeno, z jakého pramene pochází. Datum splatnosti faktury tím sice nezíská patřičnou právní sílu a nezakládá právo na užití nějakých zvláštních režimů (například přirážky či penále), ale víceméně může působit pro kupujícího jako upomínka, upozornění na to, co slíbil při obchodním jednání. V případě prodlení s plněním závazku může takto stanovené datum sloužit i jako první doklad o tom, jaké ujednání vlastně bylo uzavřeno. Jestliže ale někdo pošle fakturu a uvede na ní jen určitý termín splatnosti bez návaznosti obchodní smlouvy, nezakládá faktura povinnost do uvedeného data splnit závazek. Nemůže totiž nahradit obchodní smlouvu, byť třeba jen uzavřenou ústně. Ve smlouvě je důležité ujednání o případném způsobu vymáhání nesplnění závazku. Jsou v podstatě dvě konečné cesty: žaloba a soud či rozhodčí řízení. To má proti soudnímu jednání řadu nesporných výhod. V obou případech je třeba vycházet z toho, že závazek je splnitelný bez zbytečného odkladu po sjednané době, respektive poté, co věřitel požádal dlužníka o plnění. I zde je určitý prostor pro manévrování, zejména na straně dlužníka, který pak většinou odkazuje na nepřesně formulované znění obchodní smlouvy. Dlužníci také velmi často využívají ještě jednu okolnost. Protože faktura není nikde po právní stránce definována, nemůže být závazným způsobem definován ani její obsah. Právě toto lze využít k prodlužování plnění tím, že dlužník poukáže na „chybějící“ náležitosti dokladu, které domněle brání v plnění již splatného závazku. I v těchto případech je třeba se odvolat na obsah obchodní smlouvy a ujednání mezi smluvními stranami. V případě, že není dostatečně formulován termín splatnosti, je obtížné uplatnit jak smluvní pokutu, tak i úrok z prodlení. To jsou dva do jisté míry nátlakové či donucovací instrumenty, které by dlužníkovi měly jasně říci, jak nevýhodné bude neplatit včas. Ustanovení o smluvní pokutě musí vycházet ze sjednané obchodní smlouvy a navíc ještě může být kumulované upozorněním na uplatnění nároku na úrok z prodlení. Výše smluvní pokuty je dána smluvní volností stran. Úrok z prodlení, resp. jeho výši, stanoví obecně závazný právní předpis platný v občanském řízení. Smluvní strany se ale mohou dohodnout i na jiné výši, opět ale při určité regulaci vymezenou dobrými mravy a lichvou.
Formulace pro smlouvy
Při ujednání o kupní ceně je třeba ve smlouvě mj. řešit, resp. určit: Podle čeho se určuje kupní cena (např. podle ceníku, který se stává součástí obchodní smlouvy). Z čeho se cena skládá, zejména zda je v ní zahrnuta daň z přidané hodnoty ve výši odpovídající úpravě podle zákona platného v době zdanitelného plnění. Ujednání o způsobu zaplacení, tj. v hotovosti či bezhotovostním převodem (fakturací). Doklad o nepeněžním převodu - faktura, bude obsahovat pojmenování smluvních stran kupní smlouvy, potřebné daňové údaje obou stran, částku a označení kupní smlouvy, ze které vychází, další doklady potřebné k identifikaci prodeje zboží (dodací list, čísla dokladů atp.). Ujednání o stanovení splatnosti závazku, přičemž doba se většinou počítá od vypravení zboží ke kupujícímu či jeho převzetí kupujícím Ujednání o tom, jakým způsobem se budou řešit sporné záležitosti a jakým způsobem se to odrazí na stanovené ceně. Je možné se shodnout na možném urovnání sporu prostřednictvím rozhodčího řízení. Ujednání o uplatnění smluvní pokuty na straně dodavatele a kupujícího v případě prodlení s úhradou sjednané ceny. Většinou se stanoví v promile či procentech nezaplacené částky za den prodlení podle důležitosti obchodního vztahu na obou stranách. Smluvní strany by se měly držet obecných zásad dobrých mravů.
Obchodní zákoník o kupní smlouvě
Vymezení kupní smlouvy
§ 409 Základní ustanovení 1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. 2) Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448 obch. zák.
§ 410 1) Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno. se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží. 2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část závazku strany, která má zboží dodat, spočívá ve vykonání činnosti nebo závazek této strany zahrnuje montáž zboží. Povinnosti prodávajícího
§ 411 Prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem. Dodávání zboží
§ 412 1) Není-li prodávající povinen podle smlouvy dodat zboží v určitém místě, uskutečňuje se dodání zboží jeho předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, jestliže smlouva stanoví odeslání zboží prodávajícím. Prodávající umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci, pokud tato práva nemá kupující na základě přepravní smlouvy. Dále viz § 412 až 475 obch. zákoníku.
Pramen: Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků
Dva principy v kupní smlouvě
Závazkem prodávajícího je dodat kupujícímu zboží - movitou věc určenou jednotlivě nebo podle množství a druhu, a převést na něho vlastnické právo k takové věci. Závazkem kupujícího je zaplatit prodávajícímu kupní cenu.
Úrok z prodlení
Je stanoven jako dvojnásobek diskontní sazby vyhlášeného v konkrétní dobu Českou národní bankou.
