Že mají tři koaliční strany tři názory na daně, není jistě překvapivé, ale jeden by očekával, že když spolu chtějí vládnout, tak by se měly umět domluvit. Zejména na tak podstatných otázkách. Jinak vládnutí vypadá jako nevládnutí
Na to, že se daňová reforma připravuje už skoro dva roky, je její současný stav poněkud neuspokojivý. A to jsme při tomto hodnocení dost shovívaví. Za neúčasti ministrů TOP 09 včetně ministra financí Miroslava Kalouska schválila vláda balík zásadních změn daňových zákonů v podobě předložené ministerstvem financí. A vzápětí se veřejnost dozvěděla, že během projednávání ve sněmovně dojde k diskusi, zda skutečně padne daňové zvýhodnění stravenek, nebo si Věci veřejné vymohou jejich zachování.
Na tento podivný postup, kdy koaliční vláda schválí návrh legislativních změn, aniž by jejich podstata měla skutečně koaliční podporu, se dá těžko zvyknout. Bude se diskutovat jen o stravenkách a režijkách? Nebo dojde i na další úpravy? Neotevře se další diskuse o již dvakrát měněné DPH či jiných daní? Není náhodou daňová reforma navíc předkládána trochu pozdě, když je to jen měsíc před tím, než musí z vlády odejít státní rozpočet vycházející z příjmů již inovované daňové soustavy, která jistě ještě nebude schválena Poslaneckou sněmovnou, natož Senátem a podepsána prezidentem?
Že mají tři koaliční strany tři názory na daně, není překvapivé. Jeden by však očekával, že když spolu chtějí vládnout, měly by se umět domluvit. Zejména na tak podstatných otázkách. Jinak vládnutí vypadá jako nevládnutí.
V rušení daňových výjimek je třeba Kalouska podpořit. Odplevelení systému je žádoucí. Likvidace stravenek, které ve skutečnosti slouží pouze k vytváření mnohamiliardových, státem dotovaných zisků stravenkářských francouzských firem, je bohulibou záležitostí. Na druhou stranu jde o dodatečné daňové zatížení firem. Jestliže z toho chce stát získat sedmnáct miliard korun, odpovídá rušení daňových výjimek růstu sazby korporátní daně o dva procentní body. Je to ale elegantnější řešení, které neodrazuje investory a zjednodušuje správu daně.
Ještě pozitivněji je možné vnímat zrušení daně z dividend. Ve svém důsledku povede k vyššímu vykazování zisku v českých firmách, protože zmizí nyní často užívané optimalizace, při nichž velká část zisku sloužící k vyplacení dividend odchází ze země za přívětivějším daňovým režimem. V tomto případě vyhrává jak daňový poplatník, tak státní kasa.
Naopak diskutabilní je přístup daňových reformátorů k živnostníkům. Sjednocení základu pro výpočet pojistného je logické a rozumné. Rozumná je i kompenzace navýšení tohoto základu snížením sazby. Proč však klesá z 29,5 až na 6,5 procenta je trochu nejasné. Kalousek tady věnuje živnostníkům nějakých šest miliard snadno vybíraných korun, přitom jim na druhou stranu hrozí omezováním nákladových paušálů, které by vedlo k většímu švindlování a komplikovanější daňové kontrole, ale výběr daně by asi moc nezvedlo.
Nepříliš nadšení musí u leckoho vzbuzovat i způsob zrušení superhrubé mzdy, fungující teprve tři roky. Nelogičnost danění pojistného a pokles efektivní sazby daně u příjmů nad sto padesát tisíc měsíčně šlo také řešit jinými způsoby. Myšlenka převést pojistné placené zaměstnavatelem stoprocentně na zaměstnance neměla být asi tak snadno opuštěna. Má totiž jasnou logiku a každý zaměstnanec by měl vědět, kolik mu stát nechá z celého jeho výdělku. Navíc přeměna pojistného placeného zaměstnavatelem na daň z úhrnu mezd ruší v podstatě stropy u této části pojištění a opět je dodatečným odvodovým zatížením firem.
Možná je ale celá diskuse o prospěšnosti a podobě daňových změn bezpředmětná, protože se evidentně jak kolem daní, tak kolem rozpočtu, schyluje k politické bitvě. Vláda v ní může padnout a bude všechno úplně jinak. Objem konfliktů povážlivě narůstá a to je pořád ještě trochu ospalé léto. Kauza Bátora, vydávání exministra Bárty k trestnímu stíhání, nyní spor o stravenky, pokračující pnutí uvnitř ODS s nepředvídatelným kongresem, který tuto stranu čeká na podzim, to vše bude v nejbližších dnech a týdnech kulminovat Takže probuzení po létu může být pořádně ostré.
Ne že by případná změna vlády byla pro tuto zemi nějakou katastrofou. Problém spočívá v tom, že nějakou jinou koalici si momentálně nikdo asi nedovede představit. A předčasné volby nikdo nechce.
