Je docela těžké říct, kdo byl úplně prvním velkým mecenášem, když své štědré boháče měl už starověk. Koneckonců samotný termín je odvozen od jména podporovatele nadějných básníků Gaia Maecena, který žil před jedenadvaceti stoletími. Nejbohatší muž v Evropě na přelomu 15. a 16. století, Jakob Fugger mladší, byl největším těžařem, bankéřem a venture kapitalistou v jedné osobě a nějaké peníze dal i na charitu. V bavorském Augsburgu je dodnes k vidění jím založená čtvrť Fuggerei, považovaná za nejstarší projekt sociálního bydlení na světě.
Víme docela přesně, že John D. Rockefeller, jenž na vrcholku hospodářské moci ovládal 90 procent amerického ropného průmyslu a jehož čisté jmění dosahovalo téměř dvou procent tehdejšího HDP Spojených států, odkázal na dobročinné účely 550 milionů dolarů. Vzhledem k inflaci to představuje ekvivalent nějakých devíti miliard.
V tomhle ohledu však už byl několikanásobně překonán držitelem titulu historické filantropické jedničky, jímž je spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates, který prostřednictvím Bill and Melinda Gates Foundation nejen sám věnoval desítky miliard na dobročinné účely, ale dokázal od roku 2010 spolu s Warrenem Bufiettem přesvědčit už 170 světových dolarových miliardářů, aby slíbili dát nejméně polovinu svého majetku na charitu.
Čekání na Gatese. Tuzemští miliardáři se učí filantropii
Gates a Bufiett neprošlapávají se svou výzvou Giving Pledge novou cestu; mají asi tak sto dvacet let zpoždění za ocelářským magnátem skotského původu Andrewem Carnegiem. Ten totiž svoji výzvu The Wealth publikoval v roce 1880, kdy už nadělal velké peníze v hutnictví, ale k rozhodnutí věnovat téměř vše, co vydělá, na dobročinné účely, dospěl v pětatřiceti letech. Jeho první projekt byly veřejné lázně v rodném Dunfermline.
Carnegie nesnášel jako selfmademan zděděné bohatství a zahálčivý život - doporučoval dědickou daň u bohatých překračující polovinu jmění - a mnozí ho za to z duše nenáviděli. Jeho charita měla pozvedávat lidi pilné a cílevědomé, nikoli vytvářet závislost u„lenochů, opilců a nehodných pomoci“. V roce 1901 prodal Carnegie Steel Company za tehdy neuvěřitelných 480 milionů dolarů J. P. Morganovi, což z něj na pár let udělalo nejbohatšího Američana. Měl rád nad svými filantropickými aktivitami přehled, a jak nesnášel házení peněz do stoupy, jakkoli dobročinně se tvářila, kladl si podmínky. Zaplatil kupříkladu výstavbu a vybavení knihovny, ale obec se musela zavázat k pokrytí provozních nákladů.
Posledních osmnáct let života mu dělalo největší starost, jak všechny ty peníze na veřejně prospěšné účely rozumně utratit. Nakonec zvládl investovat „na dobro“ skoro 90 procent. Zůstaly po něm tisíce veřejných knihoven rozesetých po celém tehdejším anglosaském světě (včetně Jižní Afriky, Karibiku i Fidži), slavná Carnegie Hall, muzea, Carnegie Mellon University, Carnegieho nadace pro mezinárodní mír… A protože byly dobře založeny, vybaveny dostatečným nadačním jměním a zodpovědně vedeny, slouží svému účelu povětšinou dodnes.
S obědy jsem původně chtěla pomoci jednorázově, říká Ivana Tykač
Rozptyl projektů, na které dávají své peníze dnešní filantropové, je také nesmírně široký - od vzdělávání a podpory vědeckého bádání přes zdravotnictví, bydlení, čistou pitnou vodu a kulturu až k ochraně přírody nebo nezkorumpovanému vládnutí v Africe. Tak jako Carnegieho výzva vyvolala vlnu zájmu o filantropii ve své době, přidávají se ke Gatesovi, Buffettovi a Zuckerbergovi další dárci. Kromě Američanů, Britů a Západoevropanů mezi nimi najdete řadu Číňanů a Indů, ale také Rusy, Ukrajince, Indonésana, Pákistánce, Tanzance, Núbijce z Horního Egypta nebo tureckého Kurda. Na seznamu dosud není žádný Čech.
Přečtěte si také:
Galerie miliardářů. Nejbohatší Češi investují do umění
Buffett pokračuje v rozdávání majetku. Charitám věnoval 3,17 miliardy dolarů
