Po zavedení karenční doby někdy před deseti lety poklesl průměrný počet nemocných v podnicích o 38 procent. To velmi zřetelně ilustruje míru zneužívání nemocenského pojištění, pokud neobsahuje nějakou lhůtu čekání na nárok pobírat peníze. Byli jsme nejnemocnějším národem v Evropě. Kdysi manažeři Siemensu před autorem těchto řádek kroutili hlavou, jak je možné, že v závodě ve Stříbře mají dvakrát takovou nemocnost než ve fabrice kousek za Rozvadovem, když ti lidé dýchají pořád stejný vzduch. A úředníci správy sociálního zabezpečení, která nemocenské dávky vyplácí, dovedli podle vývoje pracovní neschopnosti v jihomoravském kraji poměrně přesně odhadnout, kdy bude první burčák, protože když se sklízejí hrozny, není čas chodit do práce.
A tyhle zlaté časy se (nejen) bodrým Moravanům díky naší vládní koalici ANO, ČSSD a KSČM zase vracejí. Vládou odhadovaný dopad na firmy ve výši osmi miliard korun samozřejmě s prudkým vzestupem nemocnosti nepočítá, což je ale vlastně detail, který pro celkový dopad likvidace posledního reformního opatření v této zemi není až tak podstatný.
Vláda vydává signál, že se jí jedno z nejvyšších odvodových zatížení mezd na světě nezdá tak problematické a už tak vysoké břemeno se může ještě těmto dalšími závažími více a více zatěžovat.
Přečtěte si další komentář k tématu:
Všichni (ne)jsme simulanti
Navíc se zase prohlubuje nespravedlnost v systému sociálního zabezpečení. Redukční hranice v nemocenském pojištění celkem bezpečně garantují další nárůst čerpání nemocenské v kategorii zaměstnanců s nejnižší kvalifikací a příjmy. Tito lidé do nemocenského systému přispívající mnohem méně, než z něj čerpají, a platí to ti kvalifikovanější, pro něž je stonání nákladnou záležitostí. Že nemocnost silně a nepřímo koreluje s příjmy, je zcela evidentní, když v Praze je téměř poloviční než třeba v Jihomoravském kraji či na Zlínsku. Lepším ovzduším a menším stresem to asi nebude. A že by si Pražáci zanedbáváním chřipek a nachlazení krátili život, se ze statistik také vyčíst nedá.
Navíc zvýšení mzdových nákladů u zaměstnavatelů přinejmenším zabrzdí rozšiřování systému sick days, kdy už více než deset procent zaměstnavatelů poskytuje zaměstnancům benefit v podobě krátkodobého plně placeného volna, což je samozřejmě mnohem zajímavější než nemocenská. Místo aby to vládní koalice podpořila nějakými úlevami, hází do racionálnějšího systému vidle.
Jestli si sociální demokraté, kteří si tenhle hloupý dárek vytrucovali na Andreji Babišovi, myslí, že rozdáváním z cizího a podporou zneužívání dávek nakoupí zpátky své voliče zběhlé k ANO, tak se hluboce mýlí. Kredibilita politické strany se neodvíjí od rozdávání dárků, ale od důvěryhodnosti a vnitřní síly a ani jedno rozhádané ČSSD nyní nabídnout nemůže. Její cesta do politického zapomnění může být vroubená třeba desítkami podobných pomníčků, jako je smrt karenční doby, ale na cíli té cesty to nic nezmění.
