Po prohrách Wilderse a Le Penové podlehla evropská politická elita iluzi, že je vlastně všechno v pořádku. Krutě se mýlí.
Ta zpráva dlouho na prvních místech ve zpravodajství nevydržela. Bílý muž Darren Osborne najel do muslimů před mešitou, několik jich zranil a jeden muž zemřel.
Bílý muž chtěl zabíjet muslimy. V zásadě to ani nikoho moc nepřekvapilo. A přitom je to poprvé. Nikoli snad, že by na imigranty nikdo neútočil. Násilí a žhářství vůči přistěhovaleckým ubytovnám není třeba v Německu či Švédsku ničím výjimečným.
A hezkých pár nácků už za to bručí v base. Jenže londýnský útok je jiný vtom, že útočník nebyl nějaký hololebý výrostek slavící Adolfovy narozeniny, ale zjevně normální chlap, který se občas rád napil a hádal se se svou partnerkou. Jen měl těch muslimů prostě už dost. Tak vzal auto, nůž a jel zabíjet.
Tohle jsme nezvládli
Je opravdu zvláštní, že jsme na takový útok čekali tak dlouho. Těch lidí, kteří mají muslimů už dost, je totiž skutečně hodně a jejich frustrace stále roste. A nejde už dávno jen o důsledek islámského terorismu.
Západní společnost sklízí ovoce nezvládnutého multikulturalismu, jehož výsledkem jsou dnes ostře monokulturní arabské či turecké čtvrti v evropských velkoměstech, kde se jejich původním obyvatelům o multikulti může tak akorát zdát. Oplzlé slovní útoky exotických mladíků na evropsky oblečené ženy jsou přehlíženy, zatímco ateističtí rodiče, kteří odmítli poslat svého syna na školní exkurzi do mešity, jsou trestáni tvrdými pokutami.
Po porážce Wilderse v Nizozemsku a Le Penové ve Francii a poklesu preferencí AfD před volbami v Německu jako by si evropské vládnoucí elity myslely, že je všechno zase v pořádku a můžeme jet dál stejným směrem. A to je fatální omyl. Lidí podporujících extremistické strany je totiž už tolik, že názory jejich vůdců jsou legitimizovány. Jejich známkování jako rasistů a xenofobů ztratilo účinnost.
Proč se tak děje? Prostě proto, že problémy, na něž upozorňují, reálně existují, jakkoli je tradiční partaje odmítají vidět, natožpak řešit. Soužití velkých menšin s majoritou v jednom státě není jednoduché ani v případech, kdy jde o kultury blízké historií, náboženstvím a tradicemi.
Viděli jsme to v Československu v roce 1938 a vidíme to dnes třeba v Bosně a Hercegovině. Natož když jde o sekulární, ateistický a demokratický Západ vzývající vzdělanost, výkon a toleranci a exaltovaně náboženský islám, pro nějž je jedinou hodnotou hloubka víry.
Kolize a ostré střety mezi těmito dvěma světy jsou logické a nevyhnutelné. Žádná multikulturní výchova ani integrační kurzy nemohou nic změnit na tom, co je součástí mentality těch i oněch lidí po tisíciletí.
Omezit, omezit, omezit
Jedinou cestou, jak těm střetům předcházet, je omezování migrace, která se zdaleka netýká jen válečných běženců. Pár týdnů stará zpráva evropské agentury Frontex zpracovaná s pomocí afrických tajných služeb konstatuje, že migrace do Evropy není plodem válek a chudoby, ale toho, že je to teď prostě „in“.
Také do detailu popisuje trasy a způsoby transportu či participaci místní státní správy a armády. Včetně jmen a poznávacích značek vozidel pašerácké mašinerie schopné dopravit do Evropy miliony Afričanů. Je tak snadné zasáhnout a tenhle stroj zastavit.
Místo toho nám vlivná německá zelená europoslankyně Kellerová maluje vize, jak bude stěhovat celé syrské vesnice do východní Evropy. Asi zapomněla, že tenhle Lebensraum už Němci jednou osidlovali.
Ale především jí uniká, že při této politice přijdou další Darrenové. A bude jich hodně. Nakonec Evropané vyhnali za posledních tisíc let muslimy z Evropy už dvakrát. Tak teď to bude potřetí.
Čtěte další komentáře Pavla Párala: