Oslabení velkého sousedního trhu již pociťují i čeští exportéři
Naši sousedé za Šumavou a Krušnými horami mají špatnou náladu. Po docela úspěšném loňském roce cítí, že jejich hospodářství nějak začíná sjíždět s kopce. A podobně je tomu v dalších zemích eurozóny, jak dokládají poslední skličující zprávy. Západoevropský průmysl minulou středu oznámil, že se bude propouštět mnohem víc, než se ještě na jaře počítalo. Například Německý průmyslový a obchodní svaz (DIHK) při posledním průzkumu mezi patnácti tisíci firmami zjistil, že čtvrtina z nich hodlá v nejbližší době seškrtat seznam zaměstnanců. Vůbec se zdá, že zhruba čtyřleté období, kdy se nezaměstnanost ve dvanácti zemích eurozóny zvolna, ale trvale snižovala, je pryč. V červnu bylo v průměru bez místa 8,3 procenta pracovních sil, tedy stejně jako v květnu. Index nákupních manažerů eurozóny v červenci klesl již počtvrté za sebou a je nejnižší od prosince roku 1998. S ohledem na tyto (a další) zprávy někteří ekonomové doufali, že Evropská centrální banka minulý čtvrtek trochu uvolní měnové otěže. Nestalo se. Ale jisté je, že po snížení hlavní úrokové sazby v Británii minulý týden o čtvrt procentního bodu na pět procent bude Evropská centrální banka ještě pod silnějším tlakem. I přes neradostné statistické zprávy a průzkumy by se mělo říci, že situace v největší evropské ekonomice určitě není zoufalá. A liší se samozřejmě i v jednotlivých spolkových zemích. V celém západním Německu je míra nezaměstnanosti asi o procentní bod nižší než v Česku, ale ve východních spolkových zemích je ve srovnání s naší ekonomikou dvojnásobná. Několik německých odborníků, které oslovil týdeník EURO, se shoduje v tom, že celková nálada je ve Spolkové republice mnohem horší než hospodářská realita. Alespoň zatím. Lidé z vysokého byznysu si velmi dobře rozmýšlejí každé rozhodnutí o významnější investici, když čtou špatné zprávy z Ameriky. A účinek tohoto psychologického faktoru nelze změřit nějakými deseti procenty, které činí podíl USA na německém exportu. Jsou tu samozřejmě i další příčiny, které Němcům nyní kazí náladu. Politici jim slibovali, že po zavedení první etapy daňové reformy od letošního ledna budou moci veseleji utrácet i investovat. Ale chyba lávky. Co přinesly kapsám nižší daně, vysála nepříjemně zrychlená inflace. Němci jsou zvláště hákliví na pohyby cen pohonných hmot. Jak by také nebyli, když jsou v domácnostech běžně dvě auta, s nimiž se denně jezdí do práce. Loni v létě stál litr benzinu něco přes 1,60 marky, teď dvě marky a fous. Daně tedy spotřebu nevzpružily, jak se očekávalo. A teď ještě přichází šňůra zpráv o propouštění. Obrazné vyjádření deníku Die Welt říká, že zaměstnanci německých firem si dobře všimnou, když sekretářka přestane zdobit šéfův stůl čerstvými květinami. To nejspíš začínají lézt tlusté do tenkých. Začíná se šetřit ještě tvrději, včetně mzdových a sociálních nákladů. „Stále více lidí se bojí o své pracovní místo, opakují nyní německá média výsledky nejrůznějších průzkumů. Suché konstatování některých velkých průmyslových koncernů, že propouštění ale určitě nebude tak dramatické jako v Americe, není žádnou útěchou. Podnikatelé v České republice, s nimiž hovořil týdeník EURO, sledují aktuální vývoj v Německu s obavami. Každý ho pochopitelně vidí podle svého, všichni ale potvrzují, že němečtí partneři všemožně manévrují, aby srazili náklady. „Taky se stává, že to v Německu prostě zabalí a zmizí někde v Asii, poznamenal jeden z nich. Naší určitou výhodou samozřejmě jsou stále nižší ceny. Ale pozor. Už to neplatí v tak širokém měřítku jako před několika lety. V některých odvětvích se prosazuje již zmíněná asijská konkurence. Kromě toho v četných oborech to zase není s onou cenovou výhodou tak slavné. Zdejší firmy totiž stále mají nižší produktivitu práce než západní, takže porovnání výsledných jednotkových nákladů už tak „výhodné není. A je tu ještě jeden problém, o němž se podnikatelé často zmiňují: když se jim podaří dostat firmu na technologickou úroveň srovnatelnou s německou, musejí se často „prát se zaměstnanci, aby z nich dostali „západní produktivitu, a mohli se následně cenově prosadit. A tak by ani cenový polštář nemusel domácí podniky před závislostí na německé hospodářské situaci ochránit.
