David Beran: Se Světlíkem se klidně dohodnu na splátkovém kalendáři

Těžko najdete v českém byznysu tak ostrý a dlouho trvající spor jako mezi miliardáři Davidem Beranem a Janem Světlíkem. Oba v devadesátých letech spolupracovali při budování strojírenských Vítkovic, ale o několik let později se rozhádali a vzájemně se zažalovali o miliardy korun. Poslední kolo zatím vyhrál Beran, dle rozhodčího soudu ho Světlík musí odškodnit částkou 1,7 miliardy korun a každý den ji zvyšuje o statisíce korun za úroky z prodlení.

Myslíte si, že částku někdy dostanete?

Určitě jednou ano. Překvapilo mě, že se mi Světlík ani jeho právníci neozvali, nechtěli situaci řešit. To mně přijde na celé věci nejzvláštnější. Ale tak je to pan Světlík, no.

Světlík tvrdí, že nikdy nedal k žádné arbitráži svolení, že rozhodčí soud rozhodoval o něčem, co již v minulosti rozsoudil, a že na akcie, jichž se spor týkal, se již rozhodčí doložka nevztahuje. Uvádí i další námitky, podle kterých je poslední verdikt neplatný.

Úplný nesmysl a lež. První rozhodnutí rozhodčího soudu, že mám vydat Světlíkovi akcie Vítkovic, bylo podle Světlíka v pořádku jen proto, že bylo v jeho prospěch, a pokud stejný rozhodčí soud jednal na základě stejné rozhodčí doložky a rozhodl v jeho neprospěch, pak Světlík křičí, že verdikt soudu je neplatný. Tedy jinými slovy, pokud soud rozhodne ve prospěch Světlíka, pak je to v pořádku a v opačném případě bude Světlík tvrdit lži? To jen ukazuje na to, jaký je Světlík ve skutečnosti člověk.

Chcete tedy říct, že jeho námitky jsou jalové?

Ano, jsou. Rozumím tomu, že nemá v hotovosti na zaplacení 1,7 miliardy korun, a proto se snaží těmito výroky oddálit povinnost mi peníze zaplatit. Světlík to dal tehdy ke stejnému rozhodčímu soudu. Ten vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že se jednalo o nástupnické akcie, vztahuje se na ně i příslušná rozhodčí doložka. Tehdy jsme namítali, že soud není příslušný, protože se jedná o jiné akcie. Byl to úplně stejný příběh, jen z druhé strany. Soud ve finále vlastně rozhodl, že jsme porušili předkupní právo a máme akcie vrátit, on zase kupní cenu.

Světlík ale tvrdí, že kromě toho, že rozhodci neměli vůbec právo rozhodovat, ani nepřipustili žádné jeho argumenty.

Nesmysl a lež. To o prvním rozhodčím řízení mám pochybnosti.

Můžete být konkrétnější?

Původní rozhodčí řízení o vydání akcií Světlíkovi trvalo 14 dní. První řízení bylo 20. prosince, rozhodnutí padlo 6. ledna. Rozhodčí nález měl 220 stran. Předkládali jsme posudky, které prokazovaly, že nebylo možné nález v tak krátké době vypracovat, že bylo vše připravené dopředu. Neuspěli jsme.

Poslední řízení trvalo rok. Světlík lže, když tvrdí, že se jeho argumenty nikdo nezabýval. Předkládal je a rozhodčí senát se všemi jeho argumenty pečlivě zabýval. Když už nevěděl kudy kam, tak tvrdil, že jsou rozhodci podjatí. Tuhle námitku projednávalo předsednictvo rozhodčího soudu, ale zamítlo ji.

Jak budete reagovat, když vás od Světlíka nebude nikdo v dohledné době kontaktovat?

Existují právní postupy, ve kterých budeme pokračovat. Nic jiného se nedá dělat.

Chcete jen peníze, nebo i vrátit akcie Vítkovic?

Pro mě vyplacením 1,7 miliardy korun kauza Světlík končí. Je to spíš morální zadostiučinění. Já jsem Světlíkovi jeho expanzi skutečně zaplatil. Půjčil mu peníze na nákup Vítkovic Lahvárny. Zajistili jsme mu peníze na privatizaci Vítkovic. Máme velký podíl na výrazném zhodnocení akcií Vítkovic. Přišlo by mi nefér a nemorální, aby z toho těžil jen jeden z akcionářů. Reálná hodnota Vítkovic je vyšší, než rozhodli znalci, kteří šli na minimální částku 1,7 miliardy. Upřímně řečeno, v rozhodčím řízení se jednalo asi o 35 procent hodnoty Vítkovic, takže to není pro Světlíka tak špatná cena. Nerozumím tomu, proč nepřijde a neřekne, dobře, já to nějakým způsobem vysplátkuju, vyrovnám.

Vydělal jste na svém angažmá ve Vítkovicích nějaké peníze, nebo je to pro vás ztrátová transakce?

Dodneška ztrátová. Světlík ještě ani nevrátil kupní cenu, prostě nic. Já jsem vše zafinancoval. Bylo to i na bázi důvěry. Samozřejmě byly nějaké smlouvy, ale víte, jak to je se smlouvami, tady jsou ty konce. Světlík nedodržel nikdy nic. To je ten největší problém.

Kolik vám k dnešnímu dni celkem Světlík dluží?

Dle pravomocného rozhodnutí nějakých 1,7 miliardy korun.

Není to moc pravděpodobné, ale kdyby vám Světlík v rámci vyrovnání nabídl podíl ve Vítkovicích?

Spolupráci se Světlíkem si nedokážu představit. Řekl bych, pojďme se nějakým způsobem vyrovnat. Dle mých interních informací nejsou Vítkovice z hlediska cash flow stabilní. Navrhl bych stabilizovat aktuální situaci a najít třeba nějakého strategického investora. Z peněz za jeho vstup do Vítkovic bych byl nějakým způsobem vyplacen.

Máte ve Vítkovicích svého špiona?

Ne, vůbec, aspoň ne takového, kterého bych aktivně hledal, ale znáte to, jsme v Česku. Nikdo nechce, aby firma prošla konkurzem. Na něm by ztratili všichni, já bych se pak na Světlíkovi mohl uspokojit maximálně z prodeje obrazů. On dnes manažersky řídí Vítkovice tak, jak řídí. Na chod firmy nemám žádný vliv.

Příchod konkurzního správce do Vítkovic považujete za reálný?

Nechci hodnotit, protože jsem ve sporu se Světlíkem. Z mých informací vyplývá, že situace s cash flow není dobrá, Vítkovice nějakým způsobem platí dodavatelům, a pravděpodobně se zpožděním.

Šéf Vítkovic označil poslední arbitráž za pokus o krádež, kvůli tomu na vás chystá trestní oznámení, už jste nějaké dostal?

Za co? Že jsem uplatnil své nároky u rozhodčího soudu? To může podávat cokoli.

Vleklými spory skončila vaše spolupráce ve strojírenství i s Karlem Komárkem mladším. Nemáte při výběru obchodních partnerů smůlu?

S Komárkem jsem se vyrovnal, naše vztahy jsou korektní.

Rovněž Komárek vede miliardové spory se Světlíkem. Spolupracujete spolu?

Nespolupracujeme spolu. Každý děláme svůj byznys. Komárek má zhruba deset procent akcií ve Vítkovicích, samozřejmě jej ta situace asi může také trochu vzdáleně zajímat.

Komárek má deset procent, nabízí se jako strategický investor ve Vítkovicích, bavili jste se spolu někdy o této možnosti?

Tuhle otázku musíte dát přímo Komárkovi. Když jsem hovořil o strategickém investorovi, měl jsem na mysli typově někoho, jako je Siemens.

Jak se daří vaší klíčové splátkové firmě Profireal Group?

Za první letošní pololetí vzrostl meziročně zisk přibližně o pětatřicet procent, celkem by měl letošní zisk dosáhnout zhruba čtyřiceti milionů eur (přes miliardu korun – pozn. red.).

Podnikáte v oboru nebankovních půjček, kde sílí snahy o další regulaci a objevuje se nová konkurence. Nebojíte se, že tahle kombinace váš byznys výhledově poškodí?

Na Slovensku a v Bulharsku už jsme byli licencovaní, takže tam prakticky není velký rozdíl mezi bankovní licencí a poskytováním nebankovních půjček. V Polsku je to někde na půli cesty. V Česku se chystá zpřísnění zákona, který jde směrem k regulaci půjček. Z přesvědčení jsem vždy proti omezování trhu. Na druhé straně je to pro nás příjemnější, protože například na Slovensku z několika desítek subjektů licenci dostalo sedm včetně nás. Takže po licencování nebudeme štikou v rybníce, ale líným kaprem, kterého nebude nic ohrožovat.

Nepřemýšlíte o tom, že si, dobrovolně, zažádáte o bankovní licenci?

Zvažujeme, protože v některých zemích, konkrétně na Slovensku, není prakticky rozdíl mezi bankovní licencí a licencí pro poskytování nebankovních půjček.

Byznys s bankovními i nebankovními půjčkami se rychle mění. Přicházejí noví hráči, nové modely třeba peer-to-peer půjčky, což je zcela neregulovaná zóna. Vnímáte to jako konkurenci?

Problém není peníze půjčit, ale získat je zpět, jsem zvědavý, až si to vyzkouší, jak je budou vymáhat.

Je v Česku vymahatelnost na dostatečné úrovni?

Pokud máte vybudované potřebné struktury, tak je to v pohodě. Ale bohužel spousta lidí začne platit až v okamžiku, kdy na dveře zaklepe exekutor. I přestože máme nastavené čtyři úrovně vymáhání, spousta lidí neslyší na nic jiného než na exekutora. Bohužel mám dnes pocit, že do téhle kategorie může patřit i Jan Světlík.

Takže jej proženete systémem Profireal Group?

Vždycky se snažíme dohodnout, když ale není s nikým možná dohoda, musí nastoupit poslední fáze.

Dobře, ale u Světlíka, jak alespoň tvrdíte, by to neměl být až takový problém, zákon je jasný, když rozhodne rozhodčí soud, mělo by být vymáhání dlužných peněz velmi rychlé.

Vždyť říkám, to je jako u těch lidí. Mají jasný, odsouzený dluh, dokonce chodí naši inkasní pracovníci a snaží se je upozornit, obvolávat a říkají: Podívejte, dlužíte, než to dáme exekutorům a budou to další náklady, tak se pojďte dohodnout. Že mají platit, si ale uvědomí teprve v okamžiku, kdy u nich začne exekutor všechno oblepovat. To mi na tom přijde absurdní. Když se vrátím ke Světlíkovi. Jistě, tady je platný rozhodčí nález a všechna jeho prohlášení jsou jen nějaké tanečky kolem toho, aby se vyhnul tomu placení. Něco jako „dobře, dneska jsem to odložil a zítra to budu řešit“. Mně přijde stejně zvláštní, teď dal návrh na zrušení rozhodnutí rozhodčího soudu a návrh na odklad vykonavatelnosti a jako důvod uvedl, že je nemajetný.

Tomu nerozumím…

Prý nemá dostatek likvidity, a kdyby prodával akcie Vítkovic, tak v časové tísni a nedostal by maximální možnou hodnotu. Dlužných 1,9 miliardy může chvíli splácet, pak si vše přefinancuje u banky. Vítkovicím se dle jeho prohlášení daří, tak by to neměl být problém.

Takže vzkazujete Světlíkovi, přijďte, dohodneme se na splátkovém kalendáři?

Klidně.

Jaké máte další plány s firmou Profireal Group? Peněz je na další expanzi určitě dost.

Teď rosteme, uvidíme, co se bude dít. Zajímala by nás Čína.

Je složité získat v Číně licenci?

Musíte mít čínského partnera, licence je složitá třeba v tom, že tam není možný přímý prodej, což je náš hlavní prodejní kanál.

Snažíte se jen o Čínu, nebo i další země?

Chceme si expanzi uhlídat, když porosteme příliš rychle, tak se obávám, že se nám to nepodaří. Vždy se nám tahle filozofie vyplatila.

Platí ve vašem oboru pravidlo, že krize je pro vás nejlepší období pro půjčování peněz?

Není to tak. Lidé si půjčují pořád. Když je krize, banky přestanou půjčovat úplně, my zpřísníme podmínky, ale půjčujeme a rosteme. Máme třeba vyšší procento nesplácených úvěrů, ale tím, že jsme vysokomaržový byznys, tak nejdeme do ztráty. Částečně nám poklesne zisk. Ale v okamžiku, kdy dojde k oživení, se zvětšuje vymahatelnost starých dluhů. Třeba teď se nám ze starých nesplácených pohledávek rapidně lepší cash flow. Lidé mají s růstem ekonomiky více příležitostí, více vydělávají a jsou schopni splácet staré dluhy.

S jakými pracujete maržemi?

Naše RPSN (roční procentní sazba nákladů – pozn. red.) je vyšší než u bank. Jenže banky, když pracují se ziskem 15 procent a vyskočí jim vyšší procento nesplácených úvěrů, lehce spadnou do ztráty. My pracujeme s 45 až 50 procenty, klesneme, sníží se nám zisky, ale nejsme ve ztrátě.

Je ještě pro vás perspektivní další evropský trh?

Západní trhy jsou přeregulované, takže raději volíme Východ. Ne že regulaci nejsme schopni splnit, ale tam nemůžeme být tou štikou. Nejperspektivnějším trhem je teď pro nás Polsko, kde tvoříme více než 40 procent z celkových tržeb a tenhle podíl ještě v dalších letech vzroste.

Chápeme správně, že ve společnosti Profireal Group se věnujete rozvojovým strategiím, a ne každodenní exekutivě?

Přesně tak. Ale pracuji víc, protože děti hrají tenis. Kdybych s vámi dnes nedělal rozhovor, tak jsem na tenisovém kurtu. Tak jsem aspoň rozepsal, co mají trénovat.

Takže se spíš věnujete tenisové kariéře svých dcer?

Přesně tak, ale je to složité.

Kolik času denně v průměru strávíte trénováním dcer?

Devět hodin.

A to jdete až do takových detailů, že dcerám nastavujete tréninkový plán?

Jdu až do takových detailů, že si nechávám vyvíjet software na sledování statistiky, protože žádný nesplňuje mé představy. A hledám systém na vyhodnocování biomechaniky úderů.