Dvaasedmdesátiletý britský lingvista, spisovatel, editor a akademik David Crystal se Shakespearovi věnuje už dlouhá desetiletí. O jeho jazyku napsal čtyři knihy, k tomu spolu se svým synem Benem pořádá zábavné přednášky o alžbětinské výslovnosti. Před sedmi lety navštívil Letní filmovou školu v Uherském Hradišti.
Protože jeho hry prozkoumávají lidskou existenci do hloubky. Takže bez ohledu na to, kdo jste, kde žijete a jak jste starý, můžete si v nich vybrat něco, co se vztahuje k vašemu vlastnímu životu. Přestože psal před více než čtyřmi sty lety, dokážeme se ztotožnit s jeho postavami a rozumíme situacím, v nichž se nacházejí, v takové šířce, která dalece přesahuje ostatní spisovatele. Ne že by ostatní dramatici nebyli zábavní, dojemní, jazykově kreativní a neměli by vhled. Ale Shakespeare nám nabízí všeho více než kdokoli jiný.
E15: Proč je Shakespeare i 450 let po svém narození nejhranějším dramatikem?
E15: Jaká je vaše oblíbená Shakespearova hra?
Ta další, kterou uvidím. Vždy to je objevitelská cesta. Nezáleží na tom, kolikrát jsem nějakou hru už viděl. Další produkce mi odhalí něco, co jsem ještě nezažil, a během jejího sledování se ona hra stane mou nejoblíbenější. Shakespearovy hry tohle umožňují – vždycky je v nich něco nového.
E15: Co je podle vás největší mylná představa, která o Shakespearovi panuje?
Z lingvistického pohledu je jich víc, mluvím o nich v úvodu své knihy o Shakespearově jazyku Think on My Words. Tou největší je asi představa, že měl nejrozsáhlejší slovní zásobu ze všech anglických spisovatelů. Určitě byla velká, v porovnání s jinými dramatiky jeho doby, ale celkové číslo jednotlivých slov, která používal, nepřesahuje dvacet tisíc. Dneska, kdy má angličtina o hodně víc slov než za alžbětinců, má průměrný novinový čtenář slovní zásobu alespoň dvakrát tak velkou. Je tedy jasné, že velkého autora nedělá rozsah jeho slovní zásoby, ale to, jak ji používá.
E15: Věříte tomu, že všechny hry opravdu napsal Shakespeare? Je důležité to vědět?
Samozřejmě že tomu věřím. Z jeho současníků jeho autorství nikdo nezpochybnil, ani nikdo jiný až do konce 19. století, které si začalo všímat třídních rozdílů. Tehdy se z popírání jeho autorství stalo něco jako móda, která se nás bohužel stále drží. O Shakespearovi přitom víme více než o mnoha jeho kolezích ze stejné doby.
E15: Záleží na tom?
Ano i ne. Na jedné straně jsou důležité ty hry a jsem nadšený, že je máme, bez ohledu na to, kdo je napsal. A vzpomeňte si, že několik z nich určitě vzniklo jako spolupráce. To byla tehdy běžná praxe při psaní her. Na druhé straně kdybych takové hry napsal já a někdo by mi řekl, že za 400 let budou lidé říkat, že to není pravda, byl bych dost naštvaný. Velcí autoři si zaslouží náš respekt.
E15: Má vůbec Shakespeare nějaké slabé stránky?
V jeho raných hrách najdete repliky, které jsou dost tuctové a jež by mohl napsat jakýkoli dramatik, který se teprve učí své řemeslo. Dokonce i v jeho pozdních hrách se občas objeví řádka, která připadá lidem dost náročná, protože se zdá, že postrádá sílu. Dobrý příklad najdeme v pátém dějství Krále Leara, kde je scéna, v níž Gloucester odpovídá na aforismus svého syna Edgara slovy: „A to je také pravda.“ Řada herců mi řekla, že tuto větu nesnáší.
Čtěte také:
