Včera padla poslední překážka pro zavedení vládní důchodové reformy. Poslanci opravili potřebné zákony a až doputují na konec legislativního procesu, nic už nebude bránit vzniku druhého pilíře důchodového systému: spoření do soukromých penzijních fondů. Až dosud stálo za to nešťastnou podobu druhého pilíře kritizovat. Nyní, po schválení reformy, je to už ale k ničemu. Teď má spíše smysl přemýšlet, zda vůbec lze najít někoho, komu se druhý pilíř vyplatí.
Rovnou můžeme pominout ty, jichž by v druhém pilíři bylo zapotřebí nejvíce – ty chudší. Čechům s příjmem nějakých 16 tisíc prostě je a bude lépe ve státním. U Čechů s průměrnými příjmy by to snad mělo být lepší. Proč se tedy v červnovém výzkumu STEM jen tři procenta z nich vyjádřila, že do druhého pilíře vstoupí? Starší ročníky totiž neláká vidina nepříliš vysokého zhodnocení. Ženy se zase dožívají vyššího věku a často se jim vyplatí pobírat sice nižší penzi z průběžného systému, ale zato dlouho.Takže kdo zbývá? Muži. Dvacátníci, třicátníci. Tedy přesně ti, kteří zatím na důchod příliš nemyslí.
Ani boháči nevezmou fondy útokem. Mají sice motivaci vyvést tři procenta pojištění z eráru do svého, ale na této cestě ční mnoho překážek. Vstoupit do druhého pilíře znamená spolehnout se na politiky, že nebudou měnit pravidla v průběhu hry. Tomu je ale těžké věřit. Na sousedním Slovensku například nyní levice fondové spoření těžce přidusila, u nás by ČSSD fondy nejraději zrušila nebo alespoň fakticky přeměnila na penzijní připojištění. Dalším problémem jsou poplatky. Zatímco poplatek za zhodnocení se úměrně snižuje, když fondy nevydělávají, poplatek za správu je fixní. To je další důvod zůstat mimo.
Čtěte také:
Druhý pilíř penzí může začít platit od nového roku
Studie: Dnešní třicátníky čeká důchod 6500 korun
Velkou pobídkou pro vstup do soukromých fondů mohlo být čerpání důchodů. Vedle doživotní výplaty nyní bude možné čerpat i důchod s tříletou pozůstalostní platbou nebo si nechat důchod vyplácet po 20 let. Žalostně zde ale chybí možnost si po odchodu do důchodu alespoň část peněz, třeba třetinu, vybrat najednou. To by bezpochyby radikálně zvýšilo poptávku po fondech.
Ani ostřížím pohledem tedy není lehké jehlu v kupce najít. Jistou šanci má reforma u mladých mužů, ale i ty bude odrazovat prostý fakt, že vstupem do fondů si doživotně zvyšují pojistný odvod o dvě procenta mzdy. Pokud vláda zvažuje nějakou propagační kampaň počátkem příštího roku, kdy má většina Čechů jedinou možnost se do fondů zapojit, těžko jí radit. Buď může nadšeně doporučovat fondy všem, i když se reálně nevyplatí ani polovině populace. Nebo může být upřímná a lidi od své vlastní reformy odrazovat. To by ovšem bylo sice upřímné, ale poněkud trapné.
