Prezident Miloš Zeman se dočkal. Od svého nástupu na Pražský hrad se tak urputně snaží rozšířit své pravomoci v české parlamentní demokracii, až se mu konečně dostává odpovědi. TOP 09 do dvou týdnů předloží návrh změn ústavy, prý podle „německého modelu“, které by prezidenta svázaly do kozelce.
Reakce je to očekávatelná a může možná získat i podporu většiny zákonodárců. Přesto je nutné v této chvíli říci: Takhle ne. Jednak to vypadá, že místo jedné změny ústavy za dekádu se bude základní zákon měnit každých pár měsíců podle aktuálních Zemanových vrtochů. A snad ještě horší je zdání, že v TOP 09 pranic nepochopili, čím že se to vlastně v Německu chtějí při přepisování české ústavy inspirovat.
Že s návrhem změn ústavních pravomocí prezidenta přichází TOP 09, příliš nepřekvapí. Miroslav Kalousek nikoho nenechává na pochybách, že se vidí v roli vůdčího obránce českého parlamentarismu proti „gosudarovi“ Zemanovi. Ale zdá se, že jeho strana vaří protizemanovskou ústavu podle špatně opsaného receptu. Stranický expert Stanislav Polčák se nechal slyšet, že vzorem změn bude německá ústava. První pokus o nalezení premiéra by náležel prezidentovi, kdyby jeho favorit neuspěl, další dva pokusy mají patřit sněmovně. Ale hokynaření s pokusy není přece v německé úpravě vůbec podstatné. Za naší západní hranicí navrhne prezident poslancům premiéra a ti jej schválí, anebo rovnou vyberou jiné jméno. Kouzlo německého základního zákona spočívá v něčem jiném – premiér bez důvěry si nemůže sám vybrat kabinet, a nemůže tedy ani bez jakéhokoli mandátu exekutivně měnit zemi vyhláškami a čistkami ve státní správě.
Ústavní inženýři z poslaneckých řad mohou samozřejmě okopírovat kdeco. Největší jistotu proti Zemanovi by jim asi přinesl irský model, kde prezident jmenuje premiéra až po návrhu poslanců. Nejde ale jen o tuto jednu pravomoc. Pokud chce TOP 09 importovat do české kotliny německý model, neměla by zapomínat na další díly skládačky, které do sebe logicky zapadají. Do karet slabému německému prezidentovi totiž zase hraje takzvaná konstruktivní nedůvěra, podle níž mohou poslanci odvolat předsedu vlády, jen když si většinově zvolí nového. Něco takového ale čeští poslanci zbožňující televizní tyjátry kolem vyslovování nedůvěry vládě hned tak neschválí.
Práva a povinnosti prezidenta jsou zralé na revizi. Ale má se to udělat z jedné vody načisto: od lhůt pro podpis mezinárodních smluv přes kontrasignace jmenování po zrušení abolice. Nynější upachtěný pokus TOP 09 mnoho nevyřeší. Poslanci by teď měli přestat zbrojit na budoucí bitvy. Měli by se hlavně snažit neprohrát tu nynější. Prohrají ji, pokud se jim nepodaří zabránit Zemanovi, aby získal ve sněmovně důvěru pro prezidentský kabinet Jiřího Rusnoka.
Čtěte také:
Zeman v Klausových stopách: znovu navrhl Sváčka na ústavního soudce
