Když koncem srpna vůdce rebelujících poslanců Petr Tluchoř vytáhl ve vnitrostranickém boji divokou kartu, na které byl Václav Klaus opět předsedou ODS, vzbudilo to posměch. Po dvou měsících eskalujících bratrovražedných bojů je ta představa sice pořád nepravděpodobná, ale zdaleka už ne tak směšná. Petr Nečas jede na kongres nejspíš obhájit křeslo předsedy. Ovšem ten pravý tvrdý boj se strhne o místopředsednické posty.
Ale pokud těsně po kongresu rebelové stejně položí vládu, Nečas se v čele strany udrží maximálně do jara, než bude Klaus zase „volný“. Pokud Nečas na kongresu nedokáže přesvědčit spolustraníky, aby alespoň část vrcholného vedení rezervovali pro jeho příznivce, a jasně tím vzkázali rebelům, že jejich pokus o puč v ODS neuspěl, může se snadno stát, že Klausovi v listopadu odevzdá premiérskou demisi a na jaře i vedení strany.
Ano, Klaus během posledních let svého předsednictví dokázal, že je pro ODS už spíše přítěží. Prohra ODS v roce 2002 byla zcela zbytečná. Vládní ČSSD ukázala tolik amatérismu a skandálů, že povinností Klause bylo i přes opoziční smlouvu zvítězit. Jenže čím dál vyhrocenější směřování strany odradilo středové voliče. V roce 2002 se však psal příběh 25procentní masové strany, která se nedokázala dostatečně rozkročit a zvítězit. V roce 2012 jde ale o úplně jiný příběh a zcela jiné zadání pro předsedu.
ODS je nyní 15procetní hynoucí stranou, která se nepotřebuje rozkročit, ale naopak se znovu najít, nejspíš již v opozičních lavicích. A kdo se na pravici umí lépe vyhraňovat než právě Klaus? „Lidské zdroje“ uvnitř ODS rozhodně nikoho smysluplného nenabízejí. Němcová, Kuba, Blažek, Pospíšil – to jsou všechno politici, kteří umí podepřít. Ale ne stát v čele.
Nečas tedy do Brna nesmí vyrážet jen s touhou udržet se na nejvyšší stoličce. Musí si zajistit, aby po brněnském kongresu nenásledoval brzy další mimořádný volební. Recept je celkem jasný: ve spolupráci s jemu blízkými regionálními mocipány Bendlem, Kubou a Blažkem uhájit většinu místopředsednických křesel. Dále prosadit tak ostré usnesení, aby se rebelové zalekli shození vlády. A následně se pokusit ve vládě o nový začátek: již bez ministrů, kteří jsou už měsíce na odstřel, a s touhou razantněji škrtat v eráru.
Čtěte také:
Nečas míří na kongres s většinovou nominací a bez protikandidáta
„Tluchořovec“ Fiala opustil ODS. Vláda přišla o většinu
Klaus: Výsledek voleb je jasný, je na všech, aby vyvodili závěry
Pokud Nečas toto vše na kongresu a těsně po něm nezvládne, pouhé uhájení předsednického křesla bude slovy Václava Klause z roku 2002 zjevnou „nevýhrou“. A nejen pro Nečase. I pro stranu. V roce 2002 za Klausovými zády číhal Mirek Topolánek. V roce 2010 za Topolánkovými zády Nečas. Nyní však za Nečasovými zády nečíhá nikdo, kdo by na to měl. Nikdo kromě samotného otce zakladatele.
