Předlistopadový generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš je dobrým prognostikem, když na 1. máje šťastně vyhlašuje, že komunisté mají na vládní angažmá. Bohužel to tak je, aniž by někdejší státostrana musela za dvě dekády slevit cokoli ze své pomýlenosti. Smutným příkladem budiž fakt, že KSČM vystrkuje na prvomájové řečniště v hlavním městě kovanou stalinistku Martu Semelovou, jíž v hledišti souhlasně přikyvuje právě Jakeš.
Je tedy čas začít bít na poplach před příštími sněmovními volbami a volat, že komunisté jsou nezadržitelně blízko před branami? Bezpochyby to ničemu neublíží. Ale nejprve by bylo vhodné si férově říci, zda už komunisté nejsou náhodou daleko za nimi.
Prvním důkazem moci komunistů je samotný politický vliv KSČM. Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka si zjevně dlouho přál po špidlovsku prosazovat spolupráci se středovými stranami. Ale kupecké počty mu to prostě kazí. Nejprve v krajích. I vlažní antikomunističtí pohlaváři typu jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly v nich přistoupili na oranžovorudé sňatky. Příští rok nejspíš totéž čeká i šéfa ČSSD na celostátní úrovni. Sobotka, který jako student hned v prosinci 1989 obnovoval sociální demokracii, již zničili právě komunisté, se nyní opře o dědice někdejších katanů své vlastní strany.
Že si ČSSD bez KSČM neumyje ani ruce, je ovšem již delší dobu zřejmý fakt. Méně viditelný byl až dosud druhý důkaz toho, že komunisté už jsou dávno za branami české polistopadové demokratické pevnosti. Jistě, normalizační komunisté se během let vyšvihli vysoko v politice i v byznysu.
Když ale přišla řeč na jejich občanské zaváhání, vždy raději stáčeli hovor spíše ke své odborné excelenci. Nikdy se v zájmu vlastní důvěryhodnosti nepouštěli do hodnocení minulé éry. Ani to už však neplatí. Co může být větším paradoxem, než když normalizační komunista Vlastimil Picek, toho času ministr obrany, předává disidentům osvědčení o protikomunistickém odboji a říká někdejším protivníkům režimu, jejž sám ve zbrani chránil, jak si jich váží?
Jakkoli tato neuvěřitelná situace proběhla médii, není jisté, zda si všichni uvědomujeme význam této absurdity. Podle zákona o třetím odboji nemůže být třeba oceněn žádný osmašedesátník kvůli členství v KSČ. Odvážní jedinci jako Dienstbier starší, Rychetský či Pithart tak budou vždy na indexu. Zároveň však dekret odbojářům předává jedna z poslušných opor minulého režimu.
Nástup komunistů k moci proto příští rok nebude vypadat jako vyražení brány. Spíše jako odložení kabátu v předsíni. KSČM se už přece na mnoha úrovních podílí na řízení našeho státu. A normalizační kádr Picek oceňující protikomunistický odboj je pak definitivním stvrzením téhož: že antikomunismus už v polistopadovém Česku vlastně nikoho nezajímá.
Čtěte také:
Jakešovo čekání na lepší časy a vzývání Marxe. Komunisté slavili První máj
Picek předal ceny odbojářům, členství v KSČ prý nevadí
Hotovo: sociální demokracie se ve většině krajů objala s komunisty
