Zavedeme vnitrostranická referenda. Oslovíme vysokoškoláky. Přitáhneme k ČSSD střední vrstvy. Ne, to není osnova víkendového projevu předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky o modernizaci strany. To jsou sliby někdejšího šéfa ČSSD Jiřího Paroubka z pozapomenuté konference z května roku 2008.
Sobotka kope své straně hrob, když opět vzbuzuje naděje, že je z ČSSD schopen udělat moderní západoevropskou sociální demokracii. Stejně jako za Paroubka se bude jen tlachat, a když dojde na volby, ČSSD se zase přihlásí k vládě s komunisty a volební program postaví na zvyšování dávek. Tak to prostě je.
Zamýšlená Sobotkova modernizace strany je navíc pravděpodobně vymyšlená ještě hůře než kdysi ta Paroubkova. Tehdy byla hlavním tahákem volba předsedy strany všemi členy. Paroubek ji nakonec odložil, když ohlásil, že „s ohledem na vynikající výsledek v říjnových volbách a také na to, že kromě stávajícího předsedy není žádný relevantní kandidát, který by byl nominován, se tato volba zdá být poněkud nadbytečná“. Ale v principu se volba 23 tisíc členů nedala zmanipulovat.
Jenže Sobotka chce zavést okresní či regionální primárky, z nichž vzejdou kandidáti pro volby. Není přitom nic jednoduššího než navézt pár desítek či stovek lidí do obvodu, kde je třeba zvolit toho správného kandidáta. Místo aby Sobotka stranické kmotry vyhnal, spíš jim zjednoduší život.
Jediné volby, u nichž by Sobotkův záměr mohl vyjít, jsou volby do Evropského parlamentu, protože tam je republika jedním obvodem. Ale to by zase Sobotka nemohl dosadit do čela kandidátky své spřízněnce jako nyní sociologa Jana Kellera, což učinil, aniž proběhly konzultace se členskou základnou nebo nedej bože vnitrostranické hlasování.
Paroubek také přesně věděl, jak modernizací cílit na jednotlivé skupiny – hlavně na Pražany či mladou generaci. Z modernizace sice nakonec stejně nic nebylo a ČSSD v roce 2010 ztratila oproti roku 2006 velkou část voličů, ale to v roce 2008 ještě nikdo netušil.
Zato u Sobotky už tušíme mnohé. Pokud by to měl být věrozvěst modernizace strany, nesměl by mít za sebou dosavadní historii ohýbání páteře. Tak dlouho vylučoval vládu s komunisty, až šel do voleb s jasnou vizí menšinové vlády podpořené komunisty. Tak dlouho bránil parlamentní demokracii před instalací vlády Jiřího Rusnoka, až prezidentský kabinet hrdě podpořil. Sobotka není žádný nový Tony Blair, který by na sebe přitáhl masy mladých městských liberálů. Naopak asi dobře ví, že za přírůstky hlasů ve volbách 1998 či 2006 vděčila strana slibům nových dávek a zdanění bohatých.
Realita české politické scény je pro ČSSD neúprosná. Dokud na levém křídle číhají komunisté, jakákoli zásadní modernizace je tabu. Pokud je tedy Sobotka rozumný, nikdy nedovolí, aby se modernizační řečnění přetavilo do skutků.
Čtěte také:
ČSSD nechá své členy rozhodnout v referendu o reformách strany
Sobotka bude mít přes 30 poradců, nechybí mezi nimi Mertlík či Witzany
