Sledovat včerejší rezignaci ministra obrany Alexandra Vondry bylo jako ocitnout se na pohřbu někoho, o kom si myslíme, že už dávno umřel. Přestože Vondra rezignuje až nyní, politický život ministra ukončil už v lednu minulého roku jeho rival Miroslav Kalousek se svými cifršpiony, kteří vynesli na světlo kauzu ProMoPro. Přestože policie na Vondru nedosáhla, jeho politická odpovědnost vicepremiéra pro evropské záležitosti byla a je zcela nepochybná.
Od té doby už Vondra ve vládě jen živořil, ztrácel podporu a čekal na ránu z milosti. Ta přišla od předsedy vlády až nyní s laskavou výmluvou, že demise musela počkat na dotažení rozpočtu na příští rok. Vondra tak nyní odchází a je jen pochopitelné, pokud cítí hořkost. V roce 2006 vsadil celou svou reputaci odvážného disidenta a špičkového populárního diplomata na jednu kartu a dal se do služeb ODS. A jistě ani ve snu ho tehdy nenapadlo, jak tragickou hru s touto kartou odehraje.
Těžko se ubránit dojmu, že Vondrovo nadšení pro ODS bylo vždy spíše hrané. V roce 2006 kandidoval za modré do Senátu, ale raději ještě jako nestraník, aby mu po případné prohře nezůstala v kapse obtěžující stranická legitimace. Z celoživotního idealisty se v mžiku musel stát realista, který vyjednává o podpoře s ústeckými stranickými kmotry. Do vlády si sedl vedle Ivana Langera, který Vondru chvíli předtím pomlouval jako člena havlistické hradní kliky bažící po moci. Ale cena za nevábné kompromisy byla pořád zajímavá – krátce ministr zahraničí, později vicepremiér zajišťující české předsednictví v Evropské radě.
Ale pak se vše začalo hroutit. Z evropského předsednictví, hvězdné hodiny české diplomacie, byla nakonec monstrózní ostuda, z nominace ODS na příštího eurokomisaře také sešlo. Vondra přesto překvapil a předvedl svou slavnou „golfovou“ ofenzivu v ODS: opustil potápějícího se patrona Mirka Topolánka a přeběhl na stranu Petra Nečase, jemuž slavně zajišťoval podporu na tajemné schůzce v golfovém klubu v Klánovicích. Odměnou mu bylo místo ve vládě a místopředsednický post v ODS. Ale ani druhý pokus dobýt ODS netrval dlouho: Kalousek brzy s nadšením objevil „nestandardní zlodějnu“ ProMoPro, a srazil tak svého politického rivala k zemi.
Každý politik musí samozřejmě počítat s tím, že občané hodnotí výkon ministrů podle své peněženky. A rozkradené předsednictví už Vondrovi nikdo neodpáře, i kdyby se stokrát rozpovídal, jak později zreformoval ministerstvo obrany.
Ale v čase jeho notně opožděného politického pohřbu si odcházející ministr zaslouží i trochu soucitu. Přece jen – promrhat velmi dobrou celoživotní reputaci během pár let, to se hned tak nevidí.
Čtěte také:
Nečas vymění posledního původního ministra za ODS, odchází Vondra
Vondra: Pochybení v kauze Promopro může určit až soud
Vondra končí ve vládě, Nečas chystá větší rošádu
