Je to kouzlo nechtěného. Kde jinde než na nově spuštěném vládním webu o důchodové reformě bychom měli čekat nadšení pro fondové spoření. Na anketní otázku, zda si lidé budou spořit do nového druhého pilíře, však drtivá většina respondentů říká ne. A včera zveřejněná analýza ING to potvrdila tvrdými daty.
Do druhého pilíře se chce zapojit jen 40 procent lidí. Navíc jde většinou o ty, co už si na penzi spoří, ne o hazardéry s vlastní budoucností, které by právě reforma měla přinutit, aby si odkládali peníze na stáří. Tito lidé jsou bohužel nejspíš v oné čtvrtině Čechů, která o reformě podle průzkumu vůbec neví.
Vláda by se měla konečně vzpamatovat. Chystá se začátkem příštího roku odstartovat penzijní třesk, který nejspíš zdiskredituje důchodové reformy na dlouho dopředu.
Podle průzkumu se však i přes tragický design důchodové reformy stále tři čtvrtiny Čechů domnívají, že proměna penzí je nutná. Místo aby vláda tento reformní apetit využila, předkládá nesrozumitelný a ekonomicky škodlivý politický kompromis.
Připomeňme, že všechny původní studie od Bezděka po NERV stavěly reformu na principu cukru a biče – cukrem mělo být snížení extrémně vysokého sociálního pojištění, bičem povinná účast ve fondech.
Vládní kompromis je ale přesným opakem. Místo zlevnění práce si připlatíme další dvě procenta pojištění do fondů. A účast je dobrovolná, takže nízkopříjmové skupiny bez úspor, které v budoucnosti nejvíce zatíží sociální síť, k šetření na stáří nic nenutí. Cukr se roztekl, bič nešvihá.
Tuzemskou penzijní reformu právem kritizovala Evropská komise. Brusel stejně jako většina Čechů nespatřuje na reformě nic, co by lákalo do druhého pilíře vstoupit, pominemeli úzkou skupinu bohatých, jimž se vyplatí vyvádět tři procenta pojištění z prvního pilíře. Jediné lákadlo snad můžeme najít na nově spuštěné důchodové kalkulačce ministerstva práce.
Bohužel, kalkulačka je cinknutá. Pěkné částky totiž nabízí s chorobně optimistickou predikcí tří- až čtyřprocentního zhodnocení v konzervativních fondech, u dynamických zvěstuje až sedmiprocentní výdělek. A co hůř, nezapočítává výši poplatků.
Čtěte také: Češi nemají k reformě penzí důvěru. A také jí nerozumí
Kromě špatného reformního zákona a neexistující propagace reformy se jako třetí bolehlav aktuálně přidávají takzvané předdůchody. Ty popírají celou snahu finančně více vyztužit české nízké rovnostářské penze. Pokud si vyberu peníze z třetího pilíře už pět let před důchodem, tak, ač jsem si spořil, půjdu v důchodu opět o žebrácké holi.
Petru Nečasovi se celkem pochopitelně nechce do těžce dojednané reformy znovu sahat. Ale měl by. Nemá na své straně ekonomy a průzkumy ukazují, že ani veřejnost. Měl by tedy posbírat odvahu a dát proměně penzí konečně reformní smysl.