Start důchodové reformy se premiéru Petru Nečasovi a nové ministryni práce a sociálních věcí Ludmile Müllerové věru moc nepovedl. Soukromé fondové spoření míří pomalu, ale jistě ke svému neslavnému začátku. Elán mu rozhodně nedodá tvrdohlavé opakování nadhodnocených výnosů z vládní důchodové kalkulačky a chválení současného slovenského důchodového kočkopsa.
Petr Nečas dobře pochopil, že když výhodnost druhého pilíře důchodové reformy nelze dokázat ekonomicky, je potřeba se do věci opřít politicky. Dnešní premiér jako bývalý ministr práce předvedl neuvěřitelný exkurz do slovenské důchodové reformy, na jehož konci vydestiloval pozoruhodnou myšlenku, že se slovenským premiérem Robertem Ficem by se na druhém pilíři shodl jedna dvě.
To je výzva pro Saturninovu Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Fico ve skutečnosti za svých vlád dělal, co mohl, aby druhý pilíř zničil. Raboval fondy a každému Slovákovi nyní vtlouká do hlavy, že se soukromníkem si na stáří naspoří méně než se státem. Proti tomu Bohuslav Sobotka rozhodně není žádnou „dryáčnickou opozicí“. ČSSD prostě jen soustavně opakuje, že po nástupu do vlády druhý pilíř převede do pilíře třetího, tedy dosavadního penzijního připojištění.
Nové ministryni práce a sociálních věcí Ludmile Müllerové připadla ale včera ještě nevděčnější role, protože měla národu vysvětlit, jak je druhý pilíř vlastně výhodný. To vskutku není možné jinak než za použití kouzelné vládní důchodové kalkulačky. Jen díky ní mohla ministryně ukazovat tabulky, v nichž vyvážený fond nese královských 4,5 procenta. Když k tomu připočítáme fígl, že kalkulačka porovnává důchod v prvním pilíři s možným důchodem v druhém pilíři i s přihozenými dvěma procenty ze svého, pak se ohromující výhodnosti pro více než polovinu populace nelze divit.
Druhému pilíři dnes v Česku skutečně chybí hodnověrný advokát. Prezident, odbory i opozice jsou proti reformě, protože prý chybí politická shoda. Premiér a vláda zase slibují tak královské výnosy, že stojí za to se podívat do zákoníku, jak se definuje šíření poplašné zprávy. A pojišťovny raději potichu počítají, zda se jim rozjezd byznysu vůbec vyplatí, když místo pro miliony bude reforma maximálně pro pár statisíců.
V této chvíli se už druhý pilíř zastavit nedá a debaty o povinném spoření a snížení placeného pojistného jsou passé. Přesto nám vláda stále dluží tu hodnověrnou důchodovou kalkulačku: s realistickými výnosy, se započtenými poplatky a s propočtem zhodnocení přidávaných dvou procent mzdy jinde na finančním trhu. To by ale vláda samozřejmě musela nejprve opustit mantru, že druhý pilíř je výhodný pro polovinu Česka.
Čtěte také:
Nečas: Do penzijní reformy se zapojí méně lidí
Jiří Rusnok: Druhý pilíř penzijní reformy nese příliš rizik
Důchodová reforma odstartuje: poslanci přehlasovali Klausovo veto