Od řidiče Peugeotu nelze očekávat, že by nad svou značkou udělal kříž. Ale i soudnější člověk musí uznat, že druhý největší výrobce aut v Evropě neplave jen v nedohledném moři špatných zpráv. Pětimiliardová ztráta v eurech jde na vrub už dříve oznámenému odpisu třetiny majetku kvůli nemohoucímu evropskému trhu. Očištěné hospodaření za minulý rok sice bylo také ve ztrátě, ale menší, než se čekalo.
Rodina Peugeotů sice zažívá hubené roky, ale svou značku na trhu udrží. Co Peugeotu zatápí mnohem více, je šílená snaha francouzské vlády se v dobrém i špatném vlámat do automobilky. Peugeot může být pro vládu tisíckrát „národním klenotem“, ale to přece nic nezmění na tom, že jde o soukromou firmu.
Když v polovině sedmdesátých let krachoval Citroën, mohl bankrotující firmu převzít mocnější Peugeot. Kdo ale nyní převezme francouzskou jedničku? Stát? Pozor, to není žádné tabu. Barack Obama vykoupil za peníze daňových poplatníků celý Detroit a firmu General Motors dokázal dotlačit k pozoruhodnému zmrtvýchvstání. Německá kancléřka Merkelová si v roce 2010 zase narýsovala jasnou čáru, jak dalece je spolková vláda schopna pomoci churavějícímu Opelu, a není její vinou, že právě firma General Motors od obchodu nakonec couvla. Ale protahované francouzské patálie s Peugeotem ukazují, že existují i vlády, které nevědí, co od svých „národních“ automobilek chtějí.
Peugeot krizi přestál celkem slušně, když rodina Peugeotů přibrala do party opět General Motors. Dokonce se spekulovalo, že by nikým nechtěný německý Opel mohl v této alianci skončit pod francouzským lvem. Jenže pak se po všemožných šrotovných naplno projevila slabost evropského trhu v kombinaci s nadprodukcí evropských aut. A francouzská vláda zavelela své socialistické ani hot, ani čehý. Už loni sice poskytla firmě záruky za sedm miliard eur. Když však firma logicky přišla s propouštěním, socialistický kabinet o tom nechtěl slyšet.
Realita byla ale nakonec silnější. Propuštění osmi tisíc lidí bylo pro Françoise Hollanda nepřijatelné. Dnes je ovšem jasné, že do příštího roku Peugeot propustí přes 11 tisíc zaměstnanců. Symbolem socialistického tatrmanství je pak ministr pro průmyslovou obnovu Arnaud Montebourg, který Peugeotu a dalším soukromým firmám halasně zakazuje propouštět. A následné propouštění pak jen sleduje.
Peugeotu ještě není nutné brát míru na rakev. Řidič této značky musí doufat, že auta se lvem se zachrání na trhu vlastními silami. Ale francouzská vláda si už pro jednou musí rozmyslet, co po Peugeotu chce. Buď může mít soukromou firmu, která umí v horších časech zhubnout, anebo státem řízený moloch, který trpí přezaměstnaností a blíží se k bankrotu.
Čtěte také:
