Trafikantství Jiřímu Rusnokovi při jeho nástupu do bankovní rady České národní banky nelze vyčítat. I kdyby nesehrál pro Miloše Zemana nehezkou úlohu šéfa nelegitimní prezidentské vlády, už dlouho předtím platil za jasného favorita hlavy státu. A přiznejme si, že přímo volený lidový prezident mohl také podlehnout pokušení hnát do bankovní rady rovnou odborářské ekonomy.
Velkou neznámou je ale budoucí Rusnokova úloha v radě. Nejčastěji se zmiňuje jeho souhlas s intervencemi. Ano, když všechny politiky zachvátil strach z lidové zloby nad svévolným zdražováním, tehdejší premiér se za centrální banku postavil. Ale někdejší komunista ze Státní plánovací komise, odborář, poté politik a také šéf penzijní společnosti asi nebude tak úplně kovaný v cizelování měnového kurzu podle posledních inflačních tabulek. V podobných případech lze čekat, že se Rusnok spíše přikloní na stranu „intervenční“ čtyřky Singer, Hampl, Tomšík, Lízal.
Rusnok by ale mohl být ostatním radním velmi užitečný ve dvou jiných oblastech. Jednak je správné, že do rady nastupuje po dlouhé době někdo z vysokého byznysu, kdo roky zevnitř zkoumal útroby institucí na finančních trzích. Rada zcela nepochybně potřebuje také teoretiky, jako je „prof. Ing. PhDr. Ing. Vladimír Tomšík, Ph. D., Ph. D.“ Ale v případě nové regulatoriky finančních trhů se určitě může hodit i názor člověka z praxe. A že se nyní nových regulací valí na ČNB spousta.
Druhou oblastí, v níž by Rusnok mohl radě pomoci, je komunikace s veřejností. Opravdu. Protřelý politik Rusnok by nejspíš nikdy nedopustil, aby si ČNB během intervence zničila své renomé tak špatnou komunikační politikou. Kdoví, zda současní bankéři z akademického světa už alespoň dnes svou chybu chápou. Rok radní příkladně připravovali tuzemskou ekonomiku na to, že mohou sáhnout na měnový kurz. Singer dokonce dostal ocenění od časopisu Emerging Markets za „přiměřenou komunikační politiku“. Ale pak během samotné intervence bankéři zcela nezvládli vysvětlit obyčejnému člověku, proč má euro tak najednou stát 27 korun. Výkladům o nebezpečí deflace většina veřejnosti nerozuměla. Zato nešťastnému prohlášení, že intervence pomůže chudším, protože stejně mají jenom dluhy, tomu porozuměl každý. Něco takového by zkušený politik Rusnok nedopustil.
Expremiér tedy není pro bankovní radu vůbec špatnou volbou. Akademické debaty ostatních radních zřejmě příliš nezkrášlí. Ale pokud se Singer a další rozhodnou, že kvůli podstřelování inflačního cíle chtějí opět sáhnout na kurz koruny, měl by se Rusnok v tom dobrém slova smyslu projevit jako politik. Tedy zabránit radním, aby se spokojili jen se svou akademickou pravdou, a přimět je, aby také přemýšleli, jak o ní přesvědčit i obyčejné občany, kteří o nějaké deflaci slyší poprvé v životě.
Čtěte také:
Rusnok se dočkal, Zeman ho zítra jmenuje do bankovní rady ČNB
