Tomio Okamura nezklamal. Svou prezidentskou kandidaturu požene až k Ústavnímu soudu.
Snad poprvé se tak Okamurova populistická spanilá jízda českou politikou potkává s veřejným zájmem. Narychlo slepená přímá volba potřebuje ústavní test jako sůl a je jen dobře, že se tak stane před samotnými volbami. Ano, i za cenu, že konání prvního kola prezidentských voleb se o nějaký čas odloží. Je to totiž neskonale lepší možnost, než kdyby byla přímá volba napadnuta až po volbě samé a zvolený kandidát by netušil, zda bude prezidentem, nebo jen „bývalým budoucím prezidentem“.
Samotné projednávání přímé volby v Brně, pokud se tedy soudci budou stížností zabývat, ale Okamuru nejspíš nepotěší. Mediální mág Okamura včera složitý právní problém šikovně převedl v boj proti zpolitizovanému rozhodování předsedy volebního senátu NSS Vojtěcha Šimíčka. Ten se prý do něj nemá co navážet za petiční archy sepsané jednou rukou. Vždyť je jasné, hřímá Okamura, že údaje mnohdy zapisovali sami sběrači podpisů a petenti se jen podepsali.
Z ústavních soudců už ale vyřazený kandidát hlupáky neudělá. Šimíček totiž ve skutečnosti řekl, že „celé archy byly smyšlené, sepsané jednou rukou,“ tedy vycucané z prstu zjevně jedinou osobou. Stačí se podívat na soudem citovaný petiční arch číslo 16004106. První petent: neexistuje. Druhý petent: neexistuje. Třetí petent: neexistuje. A tak dále. Šimíček má pravdu: pro Okamuru se zjevně falšovalo o sto šest.
Okamurova ústavní stížnost ale naštěstí není jen nepříjemnou překážkou v dráze jedné politické rychlokvašky. Tři ze sedmi soudců NSS totiž sepsali přesvědčivé argumenty, proč by zákon měl urychleně putovat do Brna. A také zbylí nejvyšší správní soudci nejspíš vnitřně souhlasili; jen nechtěli zablokovat celou rozjetou přímou volbu.
Oprávněných argumentů proti systému volby je mnoho – šibeniční termíny, definice vzorečků pro počítání chybovosti a tak dál. Nejvýše ovšem ční sám absurdní způsob zjišťování vůle veřejnosti. V případě několika kandidátů se sběr podpisů zjevně zvrhl v pouhé opisování osobních údajů z dostupných registrů. To jde zcela proti smyslu zákona, podle nějž mají občané možnost vyjádřit svou vůli a vyslat do volby svého zástupce. A hlavně je to příliš snadno zneužitelné. Zvolený postup si přímo koleduje o „dvojité agenty“, tedy záškodnické sběrače podpisů vyslané z konkurenčního tábora, jejichž tisíce smyšlených podpisů pak budou polibkem smrti pro nic netušícího kandidáta.
Řešení je trapně jednoduché: snížit počet potřebných podpisů, ale zato vyžadovat, aby byly ověřeny na městském úřadě či v CzechPointu. Ale nepředbíhejme, to nám brzy a jistě mnohem fundovaněji vysvětlí Pavel Rychetský a jeho ústavní soudci.