Za týden už by mělo být jasno, zda prezidentský kabinet Jiřího Rusnoka vládne s důvěrou Poslanecké sněmovny či bez ní. Základní konstrukci pro klíčové hlasování má premiér vybudovanou: opře se o hlasy poslanců KSČM a Věcí veřejných.
V ČSSD se Michal Hašek zhostil fierlingerovské role a usilovně kormidluje k podpoře Rusnokova kabinetu i nejsilnější sněmovní stranu. Přesto to nestačí. Konstrukce je sice dnes bytelnější, než by kdokoli po překvapivém jmenování Rusnoka premiérem čekal, ale k většině hlasů je stále ještě potřeba „dokoupit“ několik zoufalých poslaneckých duší. A to bude smutná agenda následujících dnů.
Kolik nezařazených poslanců den před hlasováním spolu s premiérem Rusnokem vydá komuniké, které bude začínat slovy: „Obě strany se shodují na tom, že v zájmu politické, ekonomické i společenské stability naší země není možno již dále prohlubovat vládní politickou krizi…“? Takto doslova opsáno ze společného prohlášení přeběhlíků Melčáka a Pohanky a vlády Mirka Topolánka to asi nebude, ale vznosný jazyk bude podobný.
Nejvíce se k prodeji zatím z poslaneckých odpadlíků nabízejí jména jako Dobeš, Kočí či Škárka. Majstrštykem Miloše Zemana a Jiřího Rusnoka by bylo odloupnutí některých pravicových poslanců, nejspíše z rozkládající se ODS.
Ale to, zda Rusnok důvěru získá či ne, možná nakonec nebude až tak podstatné. Prezident bezpochyby udělá vše, aby svou spřízněnou vládu udržel u moci co nejdéle, důvěra nedůvěra. Například s vysvětlením, že vůle lidu se od té sněmovní liší, nějakých 90 hlasů není zas tak málo a že žádná vláda v této skomírající sněmovně stejně nenajde silnější podporu. Zbudou tak jen ty obchody s přeběhlíky. Ale ty nejsou vůbec zanedbatelné.
Snad nejlepším příkladem je poslanec Josef Dobeš. Ten z pozice poslance paradoxně dokáže prosadit větší finanční transfery než jako někdejší ministr. Od vlády Petra Nečase dostal 800 milionů na sport, od Rusnokovy vlády může jako klíčový poslanec dostat totéž.
Avantýra s Rusnokovou vládou dostává do hry i další poslance, které by předčasné volby definitivně smetly, jako je třeba „obálkář“ Škárka. A ve velkolepé derniéře se dostávají na hlavní scénu i všechny frakce původních Věcí veřejných: nejprve vláda stála na Vítu Bártovi, pak na Karolíně Peake, nyní se zase zkusí opřít o Bártu a kdo ví, jestli ještě jednou nedojde i na Peake.
I kdyby tedy Rusnok ve sněmovně neuspěl, náklady pro republiku nebudou malé. Prořídlé dozorčí rady se opět zaplní novými kádry, exekutiva v demisi najednou odhalí nutnost podpořit mnohé vybrané projekty. To vše jsme si mohli ušetřit. Ale to by spolu kluci z ČSSD, ODS a TOP 09 museli mluvit. A být schopni nějak společně přivést zemi k volbám. Protože to zjevně není reálné, trestem nám budiž prezidentská vláda podpíraná pestrou škálou přeběhlíků.
Čtěte také:
Rusnok Sobotku nepřesvědčil, předseda ČSSD mu vytkl nedostatek legitimity
ČLÁNKY DO MAILU