Třeba se časem dozvíme, jak schůzka prezidenta Miloše Zemana a kandidáta na ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka probíhala. Zaorálek možná zavzpomínal na to, jak Zemana obvinil z autoritářství už v roce 1997. A prezident si vzpomněl, jak ho Zaorálek chtěl utopit v aféře Bamberk. Pak přišla řeč na Zaorálkovu rebelii proti změně ústavy v roce 2000. A jak ho Zeman nazval vyžírkou.
Nakonec si mohli ťuknout na to, jak Zaorálek všemi způsoby bojoval proti vstupu Zemana na Pražský hrad v roce 2003 i o deset let později. Ne, tito dva pánové se nikdy nebudou mít rádi. Nyní jen uzavřeli dočasné příměří, aby mohla být jmenována vláda. Ale o společné zahraniční politice vlády a Hradu si můžeme nechat nanejvýš zdát. K osobním antipatiím se totiž přidává i dost odlišné vidění zahraničněpolitické agendy.
Podle Zaorálka není mezi ním a hlavou státu rozpor v pohledu na budoucnost Evropy, EU a společné měny. Třecí plochy prý naopak existují v otázkách Blízkého východu. To ovšem zdaleka není pravda. Zaorálek jen odvádí pozornost k razantně proizraelskému postoji prezidenta, který pro českou zahraniční politiku není zase až tak životně důležitý. Velké problémy ale nastanou mezi ministrem zahraničí, premiérem a prezidentem i v případě evropské politiky.
Zaorálek i Zeman jsou sice eurofederalisté, ale zcela rozdílného ražení. Zeman svůj federalismus vidí především ve společné evropské armádě či společném ministru zahraničí EU. Jenže tato témata nyní nejsou na stole. Je na něm ovšem například euro. Zaorálek chce do pěti let platit společnou měnou, není pro něj problém podepsat fiskální pakt ani další federalizační nápady Bruselu.
Zeman je mnohem zdrženlivější. Fiskální pakt by podepisoval případně až po přijetí společné měny, Evropskému stabilizačnímu mechanismu říká „pochybovačné ano“ a pro ČNB požaduje jasný primát v bankovním dohledu. S nadsázkou řečeno, pokud je Zeman eurofederalista, pak Zaorálek by musel být úplný eurohujer.
Rozdílné vidění obou politiků je patrné i na postavách, které jim kryjí záda. U Zemana je to pragmatik Hynek Kmoníček, u Zaorálka to bude idealistický politolog Petr Drulák. Mezi Drulákova hlavní témata vedle propagace stále užší evropské spolupráce patří vtažení Rakouska do středoevropské spolupráce či rozšíření agendy lidských práv o sociální aspekty. To vše už jeho patron Zaorálek poslušně opakuje. Zeman se vedle toho se svými názory jeví div ne jako staromódní národovec.
Přestože tedy po dlouhé době máme levicového prezidenta i levicového ministra zahraničí, navíc zároveň ze stejné strany jako premiéra, potřebné sjednocení české zahraniční politiky příliš nečekejme. Spíše se brzo ztratíme v tom, co si kdo z hlavních hráčů představuje pod tím až příliš často zdůrazňovaným evropským federalismem.
Čtěte také:
Zaorálek a Dientsbier u Zemana prošli. Jednání byla bezkonfliktní