„Po kauze Parkanová si politici začínají uvědomovat, že pokud pod sebou nebudou mít kvalitní úřednický aparát, tak můžou snadno skončit v kriminále,“ vysvětluje ředitel nevládní organizace Transparency International David Ondráčka, co bylo jedním z hlavních důvodů toho, že se politici konečně odhodlali přistoupit k novele zákona o státní službě.
S šéfem české pobočky Transparency International jsme se sešli v době, kdy už bylo jasné, že post ministra vnitra připadne rychlostudentovi z plzeňských práv Milanu Chovancovi. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš dal totiž při koaličních jednáních nakonec přednost jiným rezortům, takže se na jeho kandidáta na vnitru nedostalo. „Asi je dobře, že to tak dopadlo. Práce v Transparency mě baví a naplňuje, a byla by to přece jenom hodně velká změna,“ vyprávěl mi nad šálkem kávy David Ondráčka. Bylo ale vidět, že plány, jak z pozice ministra vnitra reformovat státní správu, šetřit při veřejných zakázkách a jít korupčníkům (ještě víc) po krku, má pořád v hlavě. První část našeho rozhovoru se tak točila především kolem těchto témat.
Nedávno jmenoval prezident Miloš Zeman novou vládu. Křeslo ministra vnitra v ní nakonec připadlo Milanu Chovancovi. Jedním z možných kandidátů, o kterých se hovořilo v souvislosti s tímto úřadem, jste byl ale i vy. Jak se zpětně díváte na to, co se dělo kolem vašeho možného působení ve funkci ministra vnitra?
Sám se to ještě snažím vstřebat a přemýšlím, co pro mě tohle období vlastně znamenalo. Je pravda, že to bylo dost překotné. Někde uvnitř si říkám, že je asi dobře, že to nakonec nedopadlo.
Jakým způsobem probíhala vaše jednání s Andrejem Babišem, který vás do funkce navrhoval?
Několikrát jsme se spolu po volbách sešli a bavili se o tom, za jakých podmínek bych do toho šel. Svou roli samozřejmě hrálo i to, že žádná z koaličních stran neměla na tuto pozici připraveného kandidáta. Jeroným Tejc, jediný člověk, který se na to dlouhodobě chystal, už nepřicházel v úvahu. Řekl jsem, že bych na tu nabídku klidně kývnul, ale pouze pokud se na mě jako nestraníkovi jednomyslně shodnou všechny tři koaliční strany. Jasně jsem popsal svoje priority a cíle. Změny, které bych prosazoval, by měly nadrezortní charakter, takže by bylo třeba častých konzultací s premiérem a dalšími koaličními partnery z ostatních ministerstev.
Proč jste nakonec souhlasil s tím, že se ministrem vnitra klidně stanete? Neobával jste se, že vás politické prostředí semele?
Přistoupil jsem na to ze dvou důvodů. Především jsem v tom viděl příležitost věci měnit a dostat se do pozice, ve které k tomu má člověk všechny potřebné nástroje. Jako kritikovi poměrů v české politice a státní správě mi přišlo zbabělé jen tak odmítnout a nepokusit se s tím něco udělat. Zároveň agenda ministra vnitra zasahuje do oblastí, ve kterých se dlouhodobě angažuji a ve kterých jsem kompetentní. Nejde jen o reformu státní správy a protikorupční opatření, ale také o efektivní hospodaření s veřejnými penězi. Samozřejmě jsem si uvědomoval i všechna rizika. Věděl jsem, že bych neměl lehkou pozici. Když člověk přijde do politiky zvenčí a nemá žádné politické zázemí, je z něho v podstatě solitér. S tím bych se musel vyrovnat.
Když se poprvé objevila informace o tom, že by vás Andrej Babiš rád viděl ve funkci ministra vnitra, tak to vyvolalo také dost negativních reakcí. Často i od politických a ekonomických komentátorů. Psalo se například, že aktivista není správný kandidát na ministra. Jak jste to všechno vnímal?
Já se rozhodně necítím být aktivistou. To, co v Transparency děláme, je spíš expertní a analytická práce. Radíme, vyšetřujeme, poukazujeme na korupci, podáváme trestní oznámení a žaloby, lobujeme za změny v politice a ve společnosti, které jsou podle nás potřeba. Samozřejmě, že nemám jenom přátele. To, co dnes dělám, vyvolává řadu konfliktů s mocnými lidmi a vlivnými lobbystickými a finančními skupinami, takže jsem pro mnoho z nich nebyl moc přijatelný.
A co se týče komentátorů, ti mnohdy nejsou schopni přijmout fakt, že někdo překročí hranici a přechází z jedné zaškatulkované oblasti do druhé. To samé ale přece platí, když jde do politiky člověk z byznysu. Proč by někdo nemohl v politice uplatňovat svoje zkušenosti, přestože nemá politickou minulost? Naopak si myslím, že by to naší politice dost pomohlo. Ale když už mě chce někdo kritizovat, ať nejprve poměří moje vzdělání, praxi a kvality s ostatními kandidáty na tu pozici.
Nebojíte se toho, že vám teď média budou spojenectví s Andrejem Babišem neustále předhazovat a že by se to mohlo negativně projevit i na práci Transparency International?
Chápu, že se bude občas připomínat, že mě Andrej Babiš navrhoval na ministra. Nevidím ale důvod, proč by se to mělo podepsat na tom, jak Transparency pracuje. Je to přece nezávislá organizace. Kdybych šel do politiky, tak bych z Transparency samozřejmě odešel.
Mnoho poslanců podpořilo iniciativu Rekonstrukce státu, na které se také podílíte. Věříte, že se blýská na lepší časy?
Myslím si, že se konečně podařilo jasně definovat priority, jak bojovat proti korupci a rozkrádání státu. Dosavadní aktivity v těchto oblastech byly totiž bezbřehé, složitě uchopitelné. Úspěchem Rekonstrukce státu je, že se to zúžilo do několika opatření, která jsou v tuhle chvíli klíčová. Že se spousta poslanců zavázala prosazovat tyto změny, je pozitivní signál. Ďábel je ale ukrytý v detailech. U každého zákona bude rozhodující jeho konečné provedení a implementace.
David Ondráčka |
---|
Studoval politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti, mezinárodní vztahy na Univerzitě Palackého v Olomouci a politologii na Univerzitě Karlově v Praze. V české Transparency International působí od roku 2001, poslední tři roky je jejím ředitelem. Pod jeho vedením se Transparency International ČR zaměřuje na konkrétní kauzy, které poukazují na korupci v politickém prostředí a ve veřejných zakázkách. |
Celý rozhovor si můžete přečíst na serveru Peníze.cz
Čtěte také:
ANO chce na vnitro bojovníka s korupcí Ondráčku, o post usiluje i ČSSD
Ondráčka: Financování zemanovců je neprůhledné a zahaleno tajemstvím