David Svoboda: Věřím, že mi pomůže trénink v Americe

Rok po olympijském triumfu v moderním pětiboji o něm nebylo příliš slyšet. Českého reprezentanta Davida Svobodu totiž letos provázely zdravotní problémy, kvůli nimž nakonec nestartoval na nejdůležitějších soutěžích. Začal se proto věnovat i jiným aktivitám. Pomáhá objevovat sport dětem a zapojil se i do sportovního marketingu. „Moderní pětiboj zůstává na prvním místě,“ neváhá ale člen ASC Dukla.

E15: Jak se ohlížíte za poolympijskou sezonou?

Slyšet o mně nebylo hlavně proto, že jsem moc nezávodil. Po třech dílech Světového poháru jsem musel předčasně ukončit sezonu. Měl jsem problémy s bolavými okosticemi, ale nakonec se z toho vyklubala únavová zlomenina holenní kosti na levé noze. Abych bolestem ulevil, vynechal jsem pár závodů, abych se připravil na mistrovství Evropy a světa. Jenže úplně v klidu jsem nebyl a trénoval pod prášky, čímž se situace zhoršovala a nakonec to dopadlo tak, že jsem se na nohu nemohl ani postavit. Z toho plyne poučení, že takhle se už nikdy nesmím ke svému zdraví chovat. Měl jsem nějaký bláhový pocit zodpovědnosti, že musím něco předvést, ale místo toho jsem si zranění zhoršil tak, že se z něj léčím ještě teď.

E15: Trénovat pod prášky asi opravdu není dobrý nápad.

Už od května jsem s několika lékaři a fyzioterapeuty řešil bolavé okostice. Udržovali mě v určitém provozu za cenu bolesti, ale neléčili příčinu. K tomu musím říct, že podobná zranění sportovců se špatně diagnostikují. Normální doktor by mi určitě hned nařídil klid, ale sportovní lékaři se snaží najít cestu, jak zranění vyléčit během sportovního procesu. To se jim dlouho nedařilo a nakonec nezbylo nic jiného než opravdu vysadit a klid dodržet. Asi tři týdny jsem měl nohu zafixovanou v chodicí ortéze.

E15: Nebude zdlouhavá léčba kazit začátek přípravy na novou sezonu?

Už jsem ho musel trochu oddálit, ale věřím, že se dám dohromady natolik, abych mohl včas odletět do Colorado Springs. I při léčení jsem měl totiž dost mimosportovních povinností, a tak jsem se před nimi rozhodl ujet. Když budu v Americe, bude to pro každého dostatečná společenská omluvenka. Věřím, že se mi tam podaří trénovat lépe než doma, protože tam najdu na přípravu skutečnou pohodu a klid. V Olympijském tréninkovém centru amerických sportovců jsou vynikající podmínky. Nadmořská výška 1900 metrů je výhodná právě pro moderní pětiboj. Panuje tam sušší pouštní klima, hodně tam i v zimě svítí sluníčko a je tam krásná příroda. Nejdřív se ovšem musím stoprocentně doléčit.

E15: V Coloradu jste pobýval už v minulých letech. V čem to bude tentokrát jiné?

V Americe chci strávit co nejdelší čas. Pokud bude všechno fungovat podle plánu a podaří se mi v Coloradu skutečně zajistit dostatečně kvalitní podmínky, potom by to mělo dopadnout tak, že se vrátím na různě dlouhou dobu jen asi čtyřikrát. Bude to kvůli závodům nebo konzultacím o skladbě tréninku s mým osobním koučem Jakubem Kučerou. Do Prahy přijedu jen na Vánoce, začátkem března budu v Americe startovat v prvním závodě Světového poháru a pak odcestuji do Říma na druhý díl seriálu. Věřím, že se tento model povede, ale kdyby se objevil nějaký třeba finanční problém, dá se dlouhodobý plán přehodnotit a trénovat víc doma.

Olympijský vítěz David Svoboda (foto: Michael Klimeš/E15)

E15: Kdo bude dlouhodobý trénink v USA platit?

Hlavně Český svaz moderního pětiboje, částečně Armádní sportovní centrum Dukla a částečně já sám.

E15: Najdete v USA specialisty, s nimiž se budete moci připravovat na každou z pěti disciplín?

Budu je tam muset nejdřív sehnat. Už jsem ale v Coloradu třikrát pobýval, znám se tam se spoustou lidí. Vím, že tam takoví odborníci jsou. Ne že bych domácím trenérům přestal věřit, ale poslouchám je už hodně dlouho a nic nového se od nich už asi nedozvím. Potřebuji nabrat čerstvý vítr a získat nové impulzy. Myslím, že není od věci vyzkoušet si trénink po boku jiných lidí, kteří to také umějí, ale jdou na to trochu jinak.

E15: Jak se na vaše rozhodnutí odjet dlouhodobě za oceán dívá trenér Kučera?

Velice si vážím toho, že se mnou bude na dálku spolupracovat. Chápu, že to pro něj nebude jednoduché, protože jde o kompromisní řešení. Známe se léta a oba cítíme, že u mne nastává určitá stagnace. Mohl bych se vydat pohodlnou cestou, protože tady mám všechno, co potřebuji, ale dělat to takhle dál mě už nebaví. Chci se zlepšovat a někam se posunovat. V opačném případě by bylo lepší jít od toho. Nechci v klídku dožít kariéru a sem tam přivézt medaili. Mým hlavním cílem je kvalifikace na příští olympiádu a tam boj o co nejlepší výsledek. V pětiboji jde špička strašně rychle nahoru. Měl jsem šanci vyhrát už v Pekingu, kvůli londýnskému zlatu jsem se pak musel hodně zlepšit. Totéž přijde teď, protože až za tři roky dorostou současní nejlepší junioři, budou bodové součty zase úplně někde jinde. Jestli chci zabojovat o další olympijskou medaili, nemůžu stagnovat.

E15: Můžete říct, jak Kučera váš nápad okomentoval?

Oba víme, že trénování na dálku není ideální, nicméně jsme zajedno v tom, že totéž platí o setrvání na současné situaci. Jakub ví, že se chci pokusit o zlepšení v jiném prostředí a s jinými lidmi. Byl ochoten na to přistoupit a slevit ze zažitých praktik ve vztahu trenér – závodník. Prostě mě nebude mít každý den pod dohledem.

E15: Olympiáda v Riu se koná až v roce 2016. Je potřeba se k ní upínat tři roky předem?

Teď je právě ideální doba něco změnit. Chybou by naopak bylo dělat všechno po starém a v předolympijském roce se pokusit o nějaký experiment. V roce 2015 se rozeběhnou olympijské kvalifikace a pak už musí být všechno jasné a na úrovni. Vím, že to celé vypadá na hrozně dlouho, ale na olympijský závod je nutná dlouhodobá příprava. Ono to rychle uteče.

E15: Od poslední olympiády ještě moc času neuběhlo. Jak na období po Londýně vzpomínáte?

Docela v dobrém. I když musím říct, že těch akcí a večírků bylo tolik, že si postupně přestávám všechny vybavovat. Občas mi někdo musí některé situace připomenout. Je to pochopitelné, protože teď řeším jiné věci, ale to, co proběhlo loni koncem léta a na podzim, už asi nikdy nezažiju.

E15: Přineslo vám to něco pozitivního v tom smyslu, že byste sehnal sponzory nebo se posunul v oblasti marketingu?

Byl jsem překvapený, kolik jsem našel sponzorů a partnerů. Vážím si i toho, kolik jsem získal kontaktů v nejširším spektru společnosti. V mobilu mám čísla na spoustu významných a šikovných lidí. Marketing byl pro mne do loňska pole neorané, ale v této oblasti se teď začínám pohybovat docela svižně. Už vím, co se vyplatí a co ne.

E15: Kde konkrétně se pohybujete?

Ve spolupráci s manažerem Honzou Hovorkou se oživila myšlenka, že by Dukla mohla mít vlastní marketingovou agenturu. K tomu bylo potřeba založit společnost Dukla Marketing, ale kromě názvu s Duklou jinak svázaná není. Nefungujeme tak, že stáhneme úspěšného sportovce, seženeme sponzory a pak mu sebereme vysoká procenta z peněz, která svým jménem vydělal. Takhle to v manažerských skupinách obvykle probíhá, ale to my nechceme. Vybíráme si v Dukle i mimo ni šikovné a talentované sportovce, s nimiž začneme spolupracovat. Teprve budoucnost ukáže, jestli to dotáhnou k úspěchům. Jejich výhodou pak ale bude, že když třeba přivezou nějakou medaili, nebudou muset trávit měsíce hledáním nějakého zastoupení, jak to po Londýně postihlo mě. Naopak už budou mít všechno připraveno. Já v tomhle projektu figuruji jako ambasador – na můj obličej se budou shánět zajímaví partneři a sponzoři.

David Svoboda s šermířským nádobíčkem (foto: Michael Klimeš/E15)

E15: Vidíte v této oblasti svou budoucnost po skončení sportovní kariéry?

Je to jedna z možností, ale uvidí se, jestli Dukla Marketing bude fungovat i v době, kdy skončím. Nevím, jestli vydržíme a obstojíme v tvrdé konkurenci na trhu sportovního marketingu.

E15: Jak jste se vůbec dostal k modernímu pětiboji, který není právě masově rozšířeným sportem?

Došel jsem k němu racionální cestou, nešlo o náhodu. Dělal jsem hodně sportů, ale hlavně jsem šest let plaval. Časem to ale začala být trochu nuda. Vždycky jsem obdivoval naše atletické desetibojaře a triatlonisty, ale o pětiboji jsem toho moc nevěděl. Když jsem někdy v šestnácti došel k tomu, že plavání není to, v čem bych chtěl pokračovat, hledal jsem něco jiného. Musím však podotknout, že na plavání jsem nezanevřel a mám ho jako jednu z disciplín pětiboje pořád rád. Hledal jsem nějaký víceboj s využitím plavání a jednou z podmínek bylo, aby šlo o olympijský sport, protože o olympiádě jsem odmalička snil. Z té selekce vyšly buď triatlon, nebo moderní pětiboj. No a pak jsem se šel podívat na jeden pětibojařský závod a už jsem o ničem dalším nepřemýšlel. Naopak bratr Tomáš si vybral triatlon.

E15: S dvojčetem Tomášem jste chodili společně na základní školu i na gymnázium a plavali. Proč se z něj nestal také pětibojař?

Asi proto, že jsem si pětiboj vybral první. Brzy to vypadalo, že by mi to mohlo jít, a na to konto dostal z Dukly nabídku i Tomáš. Jenže považoval triatlon za lepší volbu. Možná jsme si vybrali každý jiný sport, abychom proti sobě nemuseli závodit.

E15: Troufl byste si s bratrem změřit síly v triatlonu?

Bez tréninku ne. Chybí mi zkušenosti s kolem, na které se moc nedostanu. Tomáš nedávno ukázal svou kvalitu, když se stal mistrem světa v biathle, což je taková spíš doplňková plavecko-běžecká disciplína, v níž startují jak triatlonisté, tak pětibojaři. Brácha mě tím potěšil, i když má raději dlouhé triatlonové distance. Věřím, že jednou přijde doba – asi až skončím s pětibojem –, kdy se připravím tak, abych byl schopný zvládnout železného muže. Těžko ale říct, jestli bude proti mně stát i Tomáš.

E15: V poslední době často besedujete s dětmi o sportu. Myslíte, že takové akce mohou přitáhnout mládež na hřiště a stadiony?

Věřím, protože vidím u dětí zájem. Na druhé straně já sportoval odmalička a nikdy jsem na žádné besedě nebyl a s žádným úspěšným olympionikem se nesetkal. Sice jsem po tom toužil, ale taková nabídka se neobjevila. Proto teď, když mám čas, taková pozvání neodmítám. Mám na to pozitivní ohlasy. Na mladých sportovcích vidím, že z toho mají radost, a doufám, že to není proto, že jim kvůli besedě odpadla nějaká hodina vyučování. Je to nejvíc, co mohu pro tenhle sport udělat. Jedině tak mohou přijít do oddílů nové děti a začít s moderním pětibojem.

E15: Jak jste přišel na myšlenku stát se potenciálním dárcem kostní dřeně?

Stal jsem se členem Českého národního registru dárců kostní dřeně. Vzali mi krev a zařadili do databáze. K léčení je pochopitelně důležité, aby byla co nejširší. Je možné, že se někdy objeví pacient, jemuž budou vyhovovat parametry, které vykazuje můj vzorek. Pak bych se mohl stát opravdovým dárcem a někomu třeba zachránit život. Došlo k tomu docela náhodou. Pro letošní rok jsem byl tváří Českého skokového poháru v parkurovém skákání. Při jednom podniku jsem se setkal se zástupci registru a dostal od nich nabídku. Snadné to bylo v tom, že měli s sebou mobilní odběrovou stanici a hned na místě mi vzali kapku krve. Od té doby dělám registru trochu reklamu a snažím se, aby do jeho řad přišlo co nejvíc lidí. Je dobré tam být, aby měli pacienti větší šanci.

E15: Nedávno na Julisce z vaší iniciativy sportovali mladí pacienti z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol. Jak vznikl ten nápad?

Sjednal to můj manažer, který navázal spolupráci s organizátory projektu Můj nový život. Prodebatovali jsme podrobnosti a zorganizovali sportovní půlden pro děti z motolské kliniky. Něco jsem jim povyprávěl o moderním pětiboji a olympiádě a asi dvacet dětí si zaběhalo, zastřílelo a zašermovalo. Bylo to docela zábavné a příjemné. Zkrátka se to povedlo. Další spolupráci v Motole mám i s dětským kardiocentrem.

Čtěte také:

Třetí zlato: Svoboda vyhrál moderní pětiboj

Kdo nezkrotí koně, prohraje celý závod, tvrdí pětibojařský šampion