Z klidného Liberce do žhavých obchodů s pohledávkami
Byl první den, kdy Česká finanční odkupovala pohledávky věřitelů Vítkovic a šestý den Libora Táborského v nové roli generálního ředitele České finanční, novopečené dcery Konsolidační banky. Od věřitelů byl očekáván velký zájem o nabízenou šanci, od Táborského vlastně také. „Baví mě, když se tvoří něco nového, vysvětlil v rozhovoru s týdeníkem EURO svůj přestup z poklidných vod liberecké pobočky Živnostenské banky Táborský. Ostatně stálo ho to i většinu dalších rolí – v neposlední řadě ukončí členství v dozorčí radě Textilany a tuto funkci bude vykonávat pouze ve Spolchemii, kde drží Česká finanční hlavní majetkový podíl. Ve finančním světě není tento osmatřicetiletý finančník žádným zelenáčem. Už v roce 1985 nastoupil do pobočky Státní banky československé v Liberci jako úvěrář. Poté se stal zástupcem vedoucího celého úvěrového oddělení. V roce sametové revoluce se z tehdejší SBČS oddělila Komerční banka a z pracovníka SBČS se stal pracovník Komerční banky. Ta v té době získala devizovou licenci a zřídila právě v Liberci takzvaný devizový experiment. Táborský zde začal pracovat jako devizový specialista, následně vedoucí devizového odboru. V roce 1991 úspěšně prošel konkursem a začal pracovat v americké Citibank. Liberec vyměnil za Prahu. „Byl jsem jedním z prvních lidí, kteří zakládali její pobočku v České republice, uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO. „Tehdy nás bylo třicet, teď je tam přes dvě stě lidí, dodal. V tomto ústavu vydržel přes dva roky. „První rok jsme budovali nový systém platebního styku, měli jsme na starosti vytváření korespondenčních účtů, vzpomíná. Absolvoval školení v Singapuru a Anglii. Postupně se dostal až na pozici vedoucího provozu. „Šlo vlastně o řízení oddělení platebního styku, ke kterému jsem dostal ještě provoz směnárny. S tím ovšem přišla i rutinní práce. „Taková činnost mě až tak plně neuspokojovala. Moje představa byla, že budu pokračovat v devizových operacích. Další zastávkou byla společnost PPF, která tehdy byla jedním z klientů Citibank. Nabídka přišla od Ladislava Bartoníčka, nyní předsedy představenstva České pojišťovny. „Mým snem bylo dělat dealera, ať už s cennými papíry, nebo na peněžním trhu. V PPF jsem se dostal k cenným papírům, což byl v té době velmi živý obor, tvrdí. Tehdy dobíhala první vlna kuponové privatizace a Táborský nastoupil do PPF jako ředitel kapitálových trhů a investic. Před sebou měl konsolidaci vytvořeného portfolia. Celou druhou vlnu privatizace dělal v PPF. Pak přišel návrat zpět do Liberce pod heslem „Rodina si žádá své , neboť ve třech se již po podnájmech žije těžko. Táborský úspěšně zvládl konkurs na post ředitele pobočky Živnostenské banky, která ji v roce 1995 otvírala právě v Liberci. Odtud přijal nabídku generálního ředitele Konsolidační banky Kamila Zieglera pracovat jako šéf České finanční. „Láká mě na tom, že vstupuji do rozbouřené řeky, prohlásil Táborský. Možná pomohlo i to, že s Zieglerem se znali ještě z liberecké pobočky Komerční banky, kam nastoupili zhruba ve stejném čase. Táborský přišel do funkce devizového specialisty po Zieglerovi, který povýšil do role náměstka. A stejně jako Ziegler zvažoval pak přestup do centrály Komerční banky. Ovšem každý se rozhodl jinak. Česká finanční přešla do skupiny Konsolidační banky z České národní banky. To si jistě vyžádá řadu změn. Navíc na tento přestup zhruba rok čekala a období nejistoty nesvědčí fungování žádné finanční instituce. Skupinu Konsolidační banky čeká převod části portfolia Investiční a Poštovní banky, a bude tudíž dlouhou dobu ve středu zájmů věřitelů, investorů, politiků a v neposlední řadě jistě i tvůrců státního rozpočtu. Jistě ji tedy nelze označit za samolikvidující se skupinu a práce v ní má budoucnost. Patří v současné době obchod s pohledávkami k největšímu byznysu? „Faktem je, že v rozvojových zemích je to velmi zajímavý byznys, potvrdil Táborský. „Spousta renomovaných bankovních domů i finančních společností se na tuto oblast specializuje, protože zde potenciálně lze vydělat i dost velké peníze, především díky restrukturalizaci a možnostem relativně levného nákupu. Oblast týkající se prodejů a odkupů pohledávek je v současné době u nás velmi žhavá, tvrdí Táborský. Prvním velkým obchodem je odkup pohledávek od věřitelů revitalizovaných Vítkovic. Důvodem, proč se tímto úkolem zabývá právě Česká finanční, je skutečnost, že disponuje sítí detašovaných pracovišť v Ostravě, Brně, Ústí nad Labem a Praze. Jaká bude dělba práce mezi Konsolidační bankou a jejími dcerami? Kromě již přidělené práce, již dostala každá z dcer do vínku při svém založení, se celá skupina vlastně teprve utváří. Česká finanční stejně jako další dcera - společnost Konpo – nebudou svírány povinností držet bankovní tajemství, neboť nejde o bankovní subjekty. Jejich volnost ve zveřejňování informací bude větší než u matky, což jistě bude možné a žádoucí využít. O tom, zda v Konsolidační bance poté, co se rozbouřené vody uklidní, zůstane průzračná a čistá voda, či budou na hladině plavat mrtvé ryby, rozhodnou právě její vrcholoví manažeři.
