(Prezidentské volby v USA)
Spojené státy americké prožívají těžké období a prezident George Bush mluvil o „možnosti kolapsu amerického hospodářství s nedozírnými důsledky pro světovou ekonomiku“. O něčem takovém nynější generace Američanů ještě z úst svého prezidenta neslyšela. Média se předháněla v katastrofických scénářích, které jsou zřejmě na místě. Na zemi se žene nejhorší deprese za posledních osmdesát let. Hrozí nedostupnost úvěrů, které pohánějí ekonomiku. Nebude-li krize vyřešena bezodkladně, kolaps bude téměř nevyhnutelný. (Dodejme, že Kongres minulý týden plán na záchranu americké ekonomiky nakonec schválil a světové burzy a finanční instituce se mohly začít vracet k normálu.)
V takové atmosféře se 26. září konala první debata mezi kandidáty na úřad prezidenta Spojených států. Zatímco vedení Kongresu den a noc pracovalo na finančním plánu záchrany americké ekonomiky, v Mississippi se Barack Obama a John McCain sešli k prvnímu přímému střetu poté, co se stali kandidáty svých stran a po dlouhých hodinách nejistoty, zda se vůbec kvůli finanční krizi debata uskuteční.
Jejím tématem měla být zahraniční politika a národní bezpečnost, avšak nikdo nepochyboval, že se téměř celá bude točit kolem finančních trablů Wall Streetu. A tak tomu i bylo. Zatímco ještě před rokem by se v hlavní roli ocitla válka v Iráku, nyní ustoupila na nižší příčku v pořadí priorit. Daleko důležitější místo zaujala domácí ekonomická situace a její mezinárodní dopady.
Přesto se nakonec i o Iráku mluvilo, ale spíš ve smyslu ekonomickém. Kandidát Obama namítal, že těch přibližně 10 miliard dolarů měsíčně, co válka v Iráku Američany stojí, by snad bylo možné požadovat na irácké vládě, aby použila něco z oněch 87 miliard dolarů přebytků z prodeje nafty na obnovu válkou zničené infrastruktury a na obranu své země. Obama také řekl, že hlavním místem ve válce s terorem by měl být Afghánistán, a ne Irák. Zde McCain využil příležitosti, aby ilustroval Obamovu zahraničněpolitickou nezkušenost. Vyčetl svému oponentovi, že nechápe, že tyto dvě země jsou ve válce s terorem stejně důležité, a proto je neuvážený ústup z Iráku nepřijatelný. (Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že v Iráku došlo v důsledku strategických změn ve vedení války k příznivější situaci pro USA a nesměle se mluví dokonce o vítězství.)
V hodnocení debaty média usoudila, že ani jeden z kandidátů neuštědřil tomu druhému K.O. a ani jeden z nich se nestal jasným vítězem. Takže možná více než vlastní názorový souboj komentátory zaujalo místo, kde se debata prezidentských kandidátů konala.
Pro pochopení je nutné zajít do nedávné historie, aby čtenář viděl, jak daleko se Spojené státy v otázkách lidských práv za necelé půlstoletí dostaly.
Univerzita v městečku Oxford v Mississippi byla 30. září 1962 svědkem toho, jak na její posvátnou půdu „pouze pro bílé“ v doprovodu po zuby ozbrojených příslušníků americké armády vstoupil James Meredith, devětadvacetiletý černoch, veterán amerických vzdušných sil, aby využil rozhodnutí federálního soudu a zapsal se jako první černošský student na této škole. Jeho příchod byl doprovázen rasistickými pokřiky, létajícími kameny a střelbou rozzuřených studentů a jiných příslušníků bílé davové lůzy. Nepokoje zanechaly dva mrtvé, mnoho raněných a zničenou reputaci univerzity.
Dnes je škola plná studentů ze všech sfér americké a mezinárodní společnosti. Rok 1962 je jenom vzdálenou vzpomínkou na doby, kdy obzvlášť v této části Spojených států nejen že černoch neměl přístup na bílou univerzitu, ale nesměl použít pítko označené „jenom pro bílé“ anebo zajít na toaletu určenou pouze pro výsadní rasu.
O 46 let později na této půdě debatoval první černošský kandidát na úřad prezidenta Spojených států a byl nejen svým protikandidátem, ale celou univerzitní veřejností přivítán s důstojností, která patří každému člověku, natož kandidátovi na nejvyšší post ve Spojených státech.
Není tedy úplně pravdivé francouzské přísloví, že „čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné“.
SOUVISLOSTI
Univerzita v městečku Oxford v Mississippi byla 30. září 1962 svědkem toho, jak na její posvátnou půdu „pouze pro bílé“ v doprovodu po zuby ozbrojených příslušníků americké armády vstoupil James Meredith, devětadvacetiletý černoch, veterán amerických vzdušných sil, aby využil rozhodnutí federálního soudu a zapsal se jako první černošský student na této škole.
