Kapitola LVXXIX
Divoká spekulace * Krejčíř a al-Kaída * Anička Cimrmanová
Divoká spekulace?
Italský koncern ENI, kam patří i firma Agip, koupil od společnosti ConocoPhillips 16,33 procenta v České rafinérské. Italové nyní vlastní zhruba 35 procent rafinerií a do konce roku prý hodlají ovládnout celou firmu. Zpráva je zajímavá i proto, že se o podíl Američanů v České rafinérské velmi intenzivně ucházel ruský ropný gigant Lukoil. Jenže pravidla prodeje Italům zaručovala předkupní právo na nabízený podíl. Eni, která provozuje čerpací stanice Agip, minulý měsíc také oznámila, že koupí od společnosti ExxonMobil její síť čerpacích stanic Esso v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Celkem jde o 102 čerpacích stanic, z toho 43 u nás.
Lukoil, který v zemích Evropské unie potřebuje získat rafinerie a sítě čerpacích stanic jako sůl, však nemá pověst hráče, který - když mu něco nevyjde na poprvé - sbalí kufry a odchází. Vzhledem k dobrým vztahům ruských a italských energetických společností nelze vyloučit, že mezi nimi brzy dojde k výměnným obchodům, jejichž součástí může být i podíl v českých rafineriích. Dnes ho mají Italové, zítra nastoupí Rusové.
Všimněme si totiž, že před dvěma měsíci koupila společnost ENI-Něftěgaz, která je divizí italských firem ENI a ENEL, plynárenský majetek zkrachovalé ruské ropné firmy Jukos. Za plynárenské firmy Arcticgas a Urnegoil a za dvacetiprocentní podíl v podniku Gazprom Něfť zaplatí ENI-Něftěgaz ropné divizi ruskému Gazpromu zhruba 122 miliard korun. V duchu politiky prezidenta Putina Rusové pouze za peníze do ropného a plynárenského průmyslu nikoho nepustí. Chtějí za to získat pozice uvnitř Evropské unie. Ale ne v Německu, ve Francii či v Itálii, protože tyto státy svoje trhy chrání. Evropské energetické koncerny nicméně část svých akvizic v zemích střední a východní Evropy prodávají Rusům v naději, že jim Moskva výměnou umožní investovat do energetického sektoru. Kéž by to byla jen divoká spekulace!
Krejčíř a al-Kaída
Za své současné problémy může zadržený šlemajzl Krejčíř poděkovat al-Kaídě. Ať již existují nebo je to jen mýtus, opatření proti financování terorismu jsou saframentsky reálná. Tak se stalo, že skoro v celém civilizovaném světě už není možné provést spoustu bankovních operací pouze elektronickou cestou. Banky své klienty tak rády vidí, že vyžadují při transakcích jejich fyzickou přítomnost, jinak nedají. Proto musel Krejčíř ulevit svým sedacím svalům (bude je ještě asi hodně potřebovat!) a vydat se osobně do Jihoafrické republiky uspořádat finanční záležitosti. Je však držgrešle, a tak šetřil na padělaném seychelském pasu, až neušetřil vůbec nic, a naopak skončil v lochu.
Právníci se však k němu slétli, a to v množství větším než malém. Dokonce by se dalo říci, že kdyby si polovinu z nich vzal hned čert, stále jich tam větší než malé množství zůstalo. Tento všeprávnický slet neomylně indikuje, že Krejčíř zdaleka není finančně na dně. Zatím. Proto se mu budou věnovat s patřičnou péčí. Nebudou si chtít takovou tučnou kauzu pokazit nějakými uspěchanými či překotnými kroky. Už požádali o odložení jednání, aby se na něj mohli důkladně připravit a zvolit účinnou taktiku.
Té by se mohl vyvarovat i rychlonožka z Černošic, kdyby znal příběh o starém právníkovi, jehož dcera přivedla domů mladého právníka. Co by mu dával peníze? Jako svatební dar mu přepustil jednu ze svých velkých kauz. Ale zeťáček už za měsíc pyšně hlásil: „Papá, já ten případ vyhrál!“ Starý právník se neudržel: „Takového debila aby pohledal! Z toho případu jsi mohl být krásně živ ještě alespoň deset let!“
Anička Cimrmanová
V souvislosti se závažným případem velmi pravděpodobně týraného nejméně jednoho dítěte, abychom se vyjádřili korektně, se situace téměř pitoreskně zašmodrchává. Zdá se, že už není nikoho, kdo by měl jistotu, o kolik osob se v případu jedná, kolik z nich je dětí, čí byly, jsou a budou, kdo by to vlastně měl být a kdo koho ve skutečnosti kdy viděl. Možná ještě zajímavější je, kdo v případu cosi konal, aniž by kohokoliv viděl, anebo přesně věděl, koho viděl a koho vlastně neviděl.
Jedna z variant připouští domněnku, že se ten mišmaš od počátku ve skutečnosti týkal o jednu osobu menšího počtu lidí, než se všeobecně zdálo. Na konci ale, byť počet zúčastněných osob nevzrostl, existuje o jednu úředně existující, a tudíž funkční identitu navíc. Má jednu zdánlivou chybu - nemá tělo. Z jiného pohledu to je ovšem velká přednost! Fanouškům Alfreda Hitchcocka není třeba připomínat slavný film Na sever severozápadní linkou, kde uměle vytvořená identita hraje ústřední roli. Technologie obou případů svým způsobem připomíná božský stvořitelský akt: i svět prý byl stvořen z ničeho. Není nakonec tato substancí nepodložená identita k mání, tedy do slova a do písmene k inkarnaci? Na prodej? K zastíracím manévrům? Nebo se jen nějaké mozky, které příliš nerozlišují realitu od snu a nedohlédají důsledky svých činů, snaží dělat cimrmanovský humor po kanadsku?
