Věta oznamující něco, co ti, kteří chtějí vědět, beztak dávno vědí, vyvolala až nečekaně velkou mediální bouři. Členka vlády Andreje Babiše a místopředsedkyně sociálnědemokratické strany, která je koaličním partnerem Babišova hnutí ANO 2011, řekla 0 svém šéfovi, že je debil.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se cítí dotčená, šlo prý o vyjádření „off the record“ před vypnutou kamerou. Její šéf Jan Hamáček, Babišův první zástupce, odmítl, že by se prostořeká ministryně měla omluvit. Odvysílání „neoficiálního“ vyjádření byl prý podraz ze strany televize.
Česká televize ústy své moderátorky Nory Fridrichové tvrdí, že odvysílání vyjádření členky vlády bylo ve veřejném zájmu.
Ne ani tak kvůli tomu, aby národ věděl, že si o předsedovi vlády jeho podřízená myslí, že je debil, ale protože Maláčová současně řekla, že viníkem katastrofického vývoje epidemie covidu-19 je právě premiér.
Pravda vs. právo vědět
Mluvčí televize připustila, že reportáž byla na hraně, a proto vedení Kavčích hor zvažuje její přezkoumání Etickým panelem České televize. Kdo má vlastně pravdu? Je správné, aby média zveřejňovala zákulisní vyjádření pronesená „mimo záznam“? Měla by se televize omluvit ministryni za manipulativní chování, nebo je naopak namístě pokorný pardon ze strany státní úřednice?
Pochopitelně svoji pravdu bude hájit každá strana. Máslo na hlavě sice mají obě, zdánlivě nerozhodný zápas ale přece jen má svého vítěze. A neřešme teď vůbec, do jaké míry bylo prohlášení směrem k premiérovi trefné. Předmětem sporu budiž, jestli se mělo dostat k divákům.
Bulvár na veřejnoprávní obrazovce
1 novináři by měli přemýšlet o svojí pověsti. Když se budou dopouštět podpásovek, těžko se pak mohou divit, když respondenti nechtějí odpovídat na jejich otázky. Pravda je, že reputace médií poslední roky obecně klesá. Nahrávání lidí bez jejich vědomí je považováno za pokleslou praktiku šestákových médií.
Kdo jiný by měl ctít pravidla a slušné chování než veřejnoprávní televize? Proč tedy Česká televize poškozuje svoji reputaci bulvárními metodami? Tady je třeba se televize zastat. Kdo by si byť jen letmo prostudoval propracovaný etický Kodex ČT, musel by jí dát zelenou k odvysílání štiplavého výroku ministryně Maláčové. Tím spíše, když vyjádření zaznělo v reportáži s příznačným názvem Selhání státu, která mapovala, jak dobře vláda zvládá boj s epidemií.
Nic jako vyjádření mimo záznam ve skutečnosti neexistuje. V médiích se sice ctí pravidlo, že pokud novinář požádá o informaci „off the record“ (třeba proto, aby se zorientoval v nějaké problematice), nepoužije ji tak, aby prozradil totožnost respondenta, ale také se po médiích chce, aby tento postup používala co nejméně.
Chytrý politik nebo manažer především ví, že co nechce, aby vyplulo na veřejnost, to prostě neříká.
Politik není kamarád
U politiků to platí obzvlášť. Nemají nárok na soukromí ani presumpci neviny. Politici mají velkou moc, mají k dispozici rozsáhlý státní aparát, který jim poskytuje nejlepší možný servis. Nic pro ně není nemožné a nedostupné. Jako občané od nich čekáme perfektní práci.
Politik je lovná zvěř. Když udělá chybu, někdo ho ugriluje. Dobrý politik se musí umět kontrolovat. Plácání vlastních názorů, na něž se nikdo neptal, k tomu nepatří.
Možná si Jana Maláčová myslela, že novináři jsou její kamarádi. A třeba jim chtěla dát najevo, že i když je členkou vlády, je na stejné lodi s lidmi, kteří vnímají, že vláda svoji práci nezvládla. Nemusíte být ani trochu Babišovým příznivcem, a přesto byste ji na hodinu vyrazili. Kdo není týmový hráč, musí z kola ven! Jako občané ji neplatíme za to, že svoji práci jenom předstírá.
Na druhé straně neměla ČT prohlášení ministryně zařadit jen jako třešničku na konci reportáže. O co lepší by bylo znovu zapnout kameru a zeptat se paní ministryně, jak to přesně myslela, jestli je to jenom její názor, nebo si to myslí více členů kabinetu. A stejnou otázku položit i dalším ministrům a požádat o reakci šéfa vlády.
Přesto není důležité, zda svůj soud Maláčová pronesla před vypnutou, nebo zapnutou kamerou, ale jestli to vůbec řekla. Slyšeli jsme to na vlastní uši.
Ministryně tedy na veřejnosti lže, když říká, jak je všechno skvělé a jak vláda pracuje na zvládnutí epidemie. Není tudíž důvěryhodná a neměla by ve vládě vůbec sedět. Natož se handrkovat s médii o omluvu. #
ČLÁNKY DO MAILU