Komunistická StB chtěla na vojně získat ke spolupráci Dalibora Dědka, dnešního miliardáře a nově i politika, který kandiduje do sněmovny v barvách STAN.
„V pondělí jsem oznámil, že vstupuju do politiky. V úterý jsem byl agent StB. Pak jsem byl druhý Babiš a bůhví co ještě. Dnes prý žiju z dotací. Hrome, co já se o sobě všechno nedovím,“ ulevil si na Facebooku miliardář, majitel Jablotronu a dnes už i politik Dalibor Dědek.
Dědkův údiv nad náhle probuzeným zájmem o jeho minulost nás trochu překvapuje, ale jedno je jisté: Dědek agentem komunistické Státní bezpečnosti nebyl, byť se tajná policie o jeho získání intenzivně snažila a dost si od něj slibovala.
V Archivu bezpečnostních složek lze dnes nalézt svazek takzvaného důvěrníka, který si na Dědka vedla Vojenská kontrarozvědka. Týdeník Euro měl možnost materiál prostudovat.
Příběh se odehrál v dubnu 1984, kdy si Dalibor Dědek coby absolvent ČVUT odbýval v hodnosti četaře základní vojenskou službu v pražských Kbelích. Hlavní správa Vojenské kontrarozvědky tehdy začala vyšetřovat, jak se mezi vojáky dostaly informace z jakéhosi dokumentu o výzbrojním plánu Československé lidové armády v režimu „přísně tajné - zvláštní důležitosti“.
Záznam o Daliboru Dědkovi ve spisech StB
Ze spolupracovníků StB v kategorii důvěrník těžila kontrarozvědka informace, které jí pomáhaly „plnit prověrkové, pomocné a orientační úkoly národněbezpečnostní povahy v souvislosti s odhalováním nebo objasňováním protistátní činnosti“. Na rozdíl od kategorie agent, ve které byl veden například šéf hnutí ANO Andrej Babiš (dodnes se kvůli tomu na Slovensku soudí), nebyl však důvěrník vědomým spolupracovníkem StB.
Kolegy nepráskl
Kontrarozvědka na jaře roku 1984 pátrala, kdo z vojáků se s tajným dokumentem seznámil, jestli byl patřičně zabezpečen a také zda mohlo dojít k jeho zneužití, opsání, ofotografování či jinému rozmnožení.
„Cílem získání jmenovaného za důvěrníka je objasnit v akci Plachta, do jaké míry pronikly informace - údaje z přísně tajného dokumentu mezi vojáky základní služby - nepovolené osoby. Četař Dalibor Dědek je vhodnou osobou k objasňování uvedeného cíle,“napsal ve zprávě k získání důvěrníka podplukovník kontrarozvědky Stanislav Picek. Dědek měl podle Picka velmi dobrý vztah se všemi vojáky sloužícími ve kbelské jednotce, tamními občanskými pracovníky i důstojníky.
„Provedeným osobním pohovorem jsem zjistil, že se jedná o velmi inteligentního, bystrého, mladého vojáka s dobrým vztahem k orgánu Vojenské kontrarozvědky.
Navrhovaný důvěrník při pohovoru 10. dubna 1984 uvedl některé další skutečnosti, pojednávající o tom, že obdobné dokumenty pro výzbrojní zprávu zpracovával koncem minulého roku. Navrhovaného důvěrníka povedu pod krycím jménem Děda,“ napsal dále Picek.
Spis Dalibora Dědka ve složkách StB by Euro.cz on Scribd
Dědkův svazek je velmi útlý - obsahuje pouze dvě dvoustránková Pickova hlášení. Akce Plachta skončila nezdarem, přičemž Dědek nikoho nepráskl. Spolupráci s ním si Picek přesto pochvaloval.
„Důvěrník značnou měrou pomohl objasnit celou situaci. Potvrdil, že si vojáci neuvědomovali závažnost a význam údajů uvedených ve zpracovávaných dokumentech a že pracovali mechanicky. Důvěrník zjistil a ověřil, že během manipulace s uvedenými dokumenty nedošlo k jejich zneužití v jakékoli formě. Ověřil, že vojáci, kteří pracovali na uvedeném dokumentu, si s krátkým časovým odstupem již nepamatovali ani základní údaje, se kterými v tomto dokumentu pracovali,“napsal do druhého hlášení podplukovník Picek.
Jinak řečeno, Dědek nepřipustil žádné pochyby a svým chováním ochránil kolegy, kterým mohla v opačném případě kontrarozvědka řádně „pocuchat“ život.
„Kontráš“ Picek se s Dědkem scházel v kanceláři kontrarozvědky a na různých místech v kasárnách. „Zvláštní znalosti nemá, s technickými prostředky ani úkony seznámen nebyl, za dobu spolupráce nebyl odměněn.
Jiné operativní pracovníky mimo řídícího orgánu nepoznal,“uzavřel pokusnou misi s Dědkem v listopadu 1984 Picek a navrhl, aby spolupráce byla ukončena „pro ztrátu možností“, protože důvěrník „Děda“ odešel už 29. září do civilu.
Dědek nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa. O záznamech, které si na něho vedla Vojenská kontrarozvědka, neměl - podle svých slov - až do posledních dnů tušení. Před vstupem do aktivní politiky si požádal o lustrační osvědčení a výsledek byl negativní. Dědkův otec byl v roce 1969 vyfocen při protestu proti okupaci sovětskými vojsky.
Dědek proto nemohl studovat a vyučil se nejprve elektrikářem. Maturitu si dodělal později a následně vystudoval ČVUT.
Čtěte více:
Hnutí STAN představilo kandidátky, lídrem je Farský
S pitomci nejdu
