Digitalizace podlomí i daňovou základnu zbytnělého státu.
Letmý pohled do blízké budoucnosti odhaluje, že koncept peněz, tak jak ho dnes známe, se radikálně změní. Budoucí „peníze budou ve zvýšené míře produkovány ne vládami, nýbrž soukromými společnostmi, což popožene privatizaci v dalších sektorech národ ních ekonomik. K odstátňování peněz nedochází ani tak v důsledku vládního privatizačního úsilí, jako spíše vlivem sil vyvolaných technologickým pokrokem. Progresivní změny technologií v elektronickém bankovnictví a elektronickém obchodu vytlačují existující systém papírových peněz. Nakonec udělají revoluci ve způsobu, jímž občané a finanční instituce provádějí peněžní směnné transakce. A následně rozšíří privatizaci na úkor vládního finančního a daňového systému.
Aktivum bez úroků.
Nové technologie umožní, aby lidé mohli získávat zboží, aniž by používali hotovostní peníze, které jsou problematickým, nic nevynášejícím aktivem. V budoucnu se bude obchod provádět okamžitými a simultánními operacemi na stra nách má dáti a dal na likvidních majetkových účtech vedených jak bankovními, tak i nebankovními institucemi. Technologie elektronických digitálních plateb umožní, aby majetkové nároky vztahující se k reálným aktivům, jako jsou akciové a obligační fondy nebo zlato, byly používány jako prostředek směny pro prakticky všechny transakce. Když si podniky nebo občané budou přát koupit zboží či službu, dají elektronický příkaz své bance, případně svému finančnímu prostředníkovi. V příka zu bude uvedeno, že částka odpovídající nominální hodnotě nákupu má být ihned převedena na účet prodavače.
Z tohoto důvodu nebude docházet k žádné ztrátě výnosového úroku ani nebude potřebný tradiční velký mezibankovní clearingový systém. Platby budou okamžité, bez rizika, že něco nebude zaplaceno. Tím, že se zabrání používání nekrytých státních peněz s e všemi jejich nejistotami a nestabilitou, odpadnou některé problémy spojené s inflací a platební nejistotou.
Nemotorné médium.
Tradiční peníze zmizí, protože jsou nákladné a uživatelsky nepohodlné. Bankovky a mince mohou být snadno ztraceny nebo ukradeny, jsou objemné pro dopravu a při jejich používání v obchodních operacích se plýtvá časem. Takové peníze vyžadují, aby obchodníci drželi zásobu drobných pro vyrovnávání plateb. V prodejních automatech musí být instalovány nákladné mechanismy pro manipulaci s mincemi a bankovkami, které mohou být ukradeny. Veškeré takovéto zásoby bankovek a peněz jsou rizikové a nic svým majitelům nevynášejí. Papírové peníze se navíc padělají.
Šekové účty jsou rovněž těžkopádné a příliš časově nákladné. Americký bankovní systém vydá na zpracování jednoho šeku v průměru asi dolar a padesát centů. Podle odhadu Amerického sdružení bankéřů v roce 1996 bylo zpracováno celkem 65 miliard šeků, což stálo 97,5 miliardy dolarů. To je více než celkový zisk celého amerického bankovního systému.
Rychlost a láce.
Elektronické platby, ať jsou prováděny programovatelnými, debetními nebo úvěrovými kartami, anebo přímo z počítače do počítače, většinu těchto problémů odstraňují a velmi snižují transakční náklady. Tím, že jsou tyto opera ce téměř okamžité, také eliminují prodlevu mezi debetními a kreditními transfery.
Vstupujeme do období, v němž lidé nebudou muset trpět trvalou inflací, která je obecně způsobena touhou státu utrácet peníze občanů. Bude možné volit mezi penězi emitovanými jak státem, tak soukromě, což umožní uniknout měnové nestabilitě. Jestliže vládní centrální banka bude provádět inflační měnovou politiku, uživatelé jejích peněz přejdou na jinou měnu nebo budou držet odlišná aktiva.
Lidé budou stále používat státní peníze k placení daní a pro přijímání plateb od vlády. V případě soukromých transakcí se však budou od státních peněz ve zvýšené míře odklánět. Vlády, jež produkují peníze se stabilní hodnotou (s malou neb o žádnou inflací), zjistí, že jejich měny mohou být užívány jako účetní jednotky a prostředek odložených plateb, i když asi nebudou plnit funkce uchovatele hodnot a prostředku směny.
V běhu je řada technologických a regulačních změn, které nakonec učiní soukromě vydávané digitální (elektronické) peníze normou. Tyto změny zmírní mnohé problémy spojené s tradičními penězi emitovanými centrálními bankami, zejména pokud jde o problémy s bankovkami a mincemi.
Neznámý příkazce.
V důsledku nových technologií, které jsou již funkční, je možné poslat peníze z jednoho bodu na zeměkouli na druhý mimořádně rychle a anonymně. Tyto transfery se mohou provádět v zašifrovaném formátu, který je nerozl uštitelný a absolutně bezpečný před kterýmkoli zločincem nebo vládou.
Přichází éra, kdy vlády nebudou schopny vystopovat peněžní transakce těch, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Dříve to byla pravda pouze pro hotovostní operace. Protože ale hotovost se těžko ukrývá, je možné ji odhalit. Nové technologie přinutí vlá dy změnit daňové systémy a techniky používané pro odhalování kriminálních činů. Otázkou je, zda se státy pustí do konstruktivních změn omezováním daní z kapitálu a svých pokusů o finanční obtěžování, anebo se uchýlí k destruktivní změně v podobě kriminalizace aktivit podstatné části populace.
Boj o zisk.
Vládní monopol na peníze je nedávnou záležitostí. Ve Spojených státech se tento monopol datuje rokem 1913, kdy byl vytvořen Federální rezervní systém. Do tohoto roku vydávaly peníze - bankovní směnky denominované v dolarech - rovněž soukromé instituce. Před vznikem Federálního rezervního systému vláda definovala dolar pomocí množství zlata nebo stříbra potřebného na získání jedné peněžní jednotky.
Vlády dávají přednost monopolu na emisi peněz, protože v míře, v jaké jsou schopny produkovat měnu za menší náklady, než činí její nominální hodnota, získávají takzvaný ražební zisk. Navíc, protože peníze jsou dluhem vlády vůči jejich držitelů m - dluhem nezatíženým úroky, tak stát získává bezplatnou půjčku.
Soukromé firmy také hledají cesty, jak profitovat z vydávání peněžních náhražek. Společnost American Express získává nemalý zisk vydáváním cestovních šeků. Když si koupíte cestovní šek, poskytujete této společnosti bezúročnou půjčku až do doby, než ho proměníte na hotovostní peníze. Programovatelné karty používané jako hotovostní peněženky přinášejí svým vydavatelům stejnou ziskovou příležitost jako v případě cestovních šeků.
V důsledku toho mají banky a další emitenti programovatelných karet ohromnou snahu vydávat velká množství těchto nástrojů a povzbuzují lidi, aby na nich drželi peníze. Emitent programovatelné karty v podstatě omezuje veřejnou poptávku po vládou vydaných penězích, a přenáší tak zisk ze státu na soukromý sektor.
Oslabený stát.
Soutěž o zisk z emitování peněz nebo z poskytování peněžních náhražek stlačuje transakční náklady a rozrušuje „tržní podíl a měnové kontrolní funkce centrálních bank. Se vstupem do digitálního věku se soukromá kon kurence centrálních bank dostává do stále výhodnější pozice, bez ohledu na zákony o státní měně.
Jestliže budete mít možnost vyhnout se držení peněz, které nenesou úrok, při dosavadní nebo větší schopnosti utrácet, pravděpodobně ji zvolíte. Kdybyste mohli držet svá aktiva ve formě, která přináší spíše větší než menší výnos souměřitelný s rizik em, rovněž to asi uděláte. A konečně, jestliže budete moci směnit svá vysoce likvidní (akcie) nebo málo likvidní (dům) aktiva na peníze pouze pro okamžik nákupu jiného zboží nebo služeb, zřejmě také zvolíte tuto alternativu.
Zmenšování daňového základu a daňových sazeb, požadované v digitální éře, nezbytně oslabí stát. Je to nutné, jestliže má společnost dosáhnout svého plného ekonomického, sociálního a lidského potenciálu. Studie o vztahu mezi hospodářs kým růstem a vládními výdaji konstatují pro většinu zemí a časových období nepřímou úměru. Jinými slovy - silný stát překáží silnému hospodářskému růstu.
Je zřejmé, že soukromě emitovaných digitálních peněz bude přibývat až do doby, kdy téměř všechny peníze budou vydávány privátně. Větší role digitálních peněz zkomplikuje státům vybírání daní, zejména pak daní z finančního kapitálu (pokud ovšem větš ina vlád nezavede přísnou kontrolu). Menší daňová báze přinutí vlády, aby se omezovaly, což je prospěšné pro ekonomický růst stejně jako pro finanční soukromí.
Richard W. Rahn, autor Konce peněz a Zápasu o finanční soukromí. Článek vychází z těchto knížek. Přeloženo a zpracováno podle Economic Reform Today 2/99.
