Zdá se, že Matěji Stropnickému nebude knírek, který si nechal narůst kvůli volební kampani, nic platný. Mužská „ozdoba“ pod nosem sice voliče zaujala, ale funkce starosty synovi ministra obrany podle informací Palubního deníku unikne. Proti Stropnického vítězné kandidátce Žižkov (nejen) sobě se totiž spolčili staří harcovníci z TOP 09, ODS a ČSSD a směřují k vytvoření koalice.
Po setrvání v současné funkci až chorobně touží starostka Vladislava Hujová z TOP 09. Ano, to je ta, co se proslavila účty za drahé večeře či parfémy. Proti její nominaci nikdo v podstatě nic nemá. Ani ODS, což není nic jiného než jakýsi dorost kontroverzního bývalého starosty Pavla Hurdy. Ten se přitom celou situací královsky baví, protože opět došlo na jeho okřídlené rčení: „Dejte jim řetěz, budou vás milovat.“ VŠICHNI MAJÍ LEPRU Problémy, do kterých se po krátkém oddychu znovu dostává eurozóna, spouštějí vlnu cynických a ironických prohlášení, jež si berou za cíl neschopnost unijních politiků. Tentokrát svou definicí eurozóny za ujal mnoha lidmi nenáviděný ekonom a moderátor Max Keiser. Podle něj je eurozóna „místo, které se tváří jako elitní klub, ale ve skutečnosti to je kolonie malomocných, jejíž členové se navzájem pozorují a snaží se dopátrat, komu upadlo nejvíc prstů“. Amen.
SLOVO DO VLASTNÍCH ŘAD Minulé úterý vydal zelený sociolog a europoslanec za ČSSD Jan Keller v deníku Právo článek Přínos a meze Babišova hnutí. Libuje si v něm, jak Babiš hezky narušuje soupeření „standardních politických stran“, které prý během let „zvláštním způsobem zdegenerovalo“. Pravicoví i levicoví politici si podle Kellera zvykli na radnicích opečovávat své soukromé zájmy a voliče „přitom drželi v kleštích“. Ti pravicoví hrozili voličům, že jim levice zvýší daně, a ti levicoví to dělali podobně. Jenže pak přišel Babiš a voliči, kteří už nechtěli, „aby volební kyvadlo jen odměřovalo čas kšeftů pro jedny a pro druhé“, mu dali své hlasy.
Palubní deník nemá potřebu s těmito vývody polemizovat, jen máme neodbytný dojem, že i Keller má jisté meze a přínos podobných výroků pro stranu, která ho do europarlamentu vyslala, je před druhým kolem senátních voleb přinejlepším nulový.
A stejný pocit měla nejspíš i ČSSD, která na svém webu inkriminovaný článek nejdřív převzala, a pak zase smazala. Stačí si do Googlu zadat jméno článku a vyjede odkaz na jeho kopii na stránkách ČSSD – jenže po rozkliknutí se objeví jen nápis „Stránka nenalezena!“ V tiskovém oddělení ČSSD byli nejdřív zmateni, poté zmínili nedopatření a nakonec tvrdili, že inkriminovaný článek byl zřejmě nahrazen novým europoslancovým textem. To je samozřejmě dost dobře možné, pozoruhodné však je, že minimálně měsíc dozadu se taková šeredná nehoda žádnému jinému páně europoslancově textu nestala.
BÝT PLACHOU LAŇKOU Ředitelství silnic a dálnic neumí utratit národní ani evropské peníze na výstavbě dálnic, a chystá se proto stavět ploty pro zvěř a protihlukové zdi. I zaradovala se jedna z redaktorek Palubního deníku v naději, že po čtyřech letech sporů o tom, zda má, či nemá ŘSD dostavět několik desítek metrů protihlukové zdi, která nesmyslně končí uprostřed pole u Slivence, je vyhráno. Hluk z dálnice ji totiž v noci budí a ani dvojitá skla nic nezmůžou. Když se ŘSD stará o zvířátka, mohlo by se konečně postarat i o redaktorku, zvláště když hluk u Slivence je jedním z důvodů, dost možná jediným, proč se ŘSD ani po čtyřech letech provozu nepodařilo zkolaudovat Pražský okruh za 22 miliard korun. Radost trvala jen dva dny – než se jí na mobilním telefonu objevilo číslo firmy, která jí už pár let v pravidelných intervalech montuje na dům zařízení měřící hluk z dálnice. ŘSD prý potřebuje v pořadí už asi sedmé kontrolní měření, protože dvě ze šesti byla pouze hraniční. Redaktorka prostě není plachou laňkou.