Unie chystá další výběrová řízení
Slib z Bruselu zní jasně: do roku 2010 by v Evropské komisi mělo pracovat zhruba pět set Čechů. Další by se měli objevit v jiných institucích Evropské unie. Řada z nich se vrhne na kariéru v Bruselu už krátce po vstupu Česka do EU letos v květnu. To, že tento slib platí, týdeníku EURO potvrdil i Guy Van Biesen, šéf oddělení z evropského úřadu EPSO, který má na starosti právě výběr pracovníků pro evropské instituce. Na konci minulého roku začala první výběrová řízení.
Praha přesto zatím není zcela spokojena. První náměstek ministra zahraničí Jan Kohout poukazuje na skutečnost, že Brusel vůbec nepočítal s tím, že by se zástupci nově přistupujících zemí objevili na úřednických postech střední úrovně. Češi by tak v Evropské komisi – výkonném orgánu EU - získali spíše pozice úřednických začátečníků a navíc kolem třiceti řídících postů. Ve středním článku bruselské byrokracie by však prozatím chyběli přinejmenším do té doby, než se začátečníci vypracují. Kohout by v tom spatřoval nerovné podmínky a slibuje, že Česko bude společně s dalšími nováčky usilovat o rovnoprávné zastoupení na všech úrovních.
Brusel v tuto chvíli nic nevylučuje. Na jaře se mají konat další konkursy, tentokrát na vyšší úřednické posty. To, kterých míst se budou týkat a jaká budou přesná pravidla těchto tendrů, zatím není jisté.
První konkursy.
Češi už první zkušenost s konkursy na místa stálých zaměstnanců evropských institucí mají. Na konci listopadu se k písemným zkouškám dostavili překladatelé a sekretářky, v prosinci pak mladí zájemci o úřednickou kariéru. Dohromady se přihlásilo téměř pět tisíc Čechů. V první fázi je čekaly písemné zkoušky v Praze, Brně či přímo Bruselu. Na „úředníky“ čekaly různé testy, které měly prověřit jejich znalosti v určité oblasti (administrativa, ekonomie, právo či audit), celkové povědomí o evropské problematice (více strana 24) a také matematické i jazykové dovednosti. Poté museli uchazeči sepsat esej. Toto vše v angličtině, francouzštině či němčině. Kromě toho se testovala i znalost rodného jazyka.
„Výsledky by měly být známy koncem ledna,“ věří Van Biesen. Examinátoři by měli nejprve vyhodnotit testové otázky, a pokud zájemce překročí padesátiprocentní hranici úspěšnosti, tak budou číst jeho esej. Bude-li uchazeč vyhodnocen jako úspěšný, měl by někdy během prvního čtvrtletí letošního roku cestovat na ústní pohovor do Bruselu. Jestliže projde i tímto sítem, zařadí ho EPSO na takzvaný rezervní seznam. A z tohoto seznamu si pak evropské instituce, včetně komise, budou vybírat zaměstnance podle potřeb. Ani v této chvíli však úspěšný uchazeč ještě nebude mít stoprocentní jistotu kariéry v sídle EU. Nikde není závazně stanoveno, že si ho musí některá z institucí opravdu vybrat. K vysněné kariéře v Bruselu už však bude zbývat pouze krůček.
Bohatí a odloučení.
Na co se mohou čeští úředníci v Bruselu těšit? Mnohé zájemce určitě láká plat. Základní mzda začínajícího úředníka činí čtyři tisíce eur. Tereza Hořejšová z institutu Europeum a jeho internetového magazínu Integrace připomíná, že k tomu je nutné připočíst také různé podpory na děti a jejich vzdělávání, příspěvek na přestěhování a dopravu do rodné země. Tento příjem navíc podléhá výhodnému systému zdanění, který se řídí zvláštními pravidly pro pracovníky EU. Zaměstnanec evropské instituce může také počítat s poměrně vysokou jistotou, že o své místo nepřijde. „Osvědčíte-li se, tak máte po roce jisté a stabilní zaměstnání s jasně daným kariérním postupem,“ dodává Hořejšová, která dlouhodobě zkoumá právě možnosti kariéry v Bruselu pro české zájemce.
Jak by uvažovala sama Tereza Hořejšová, kdyby se měla rozhodnout, zda půjde pracovat třeba do Evropské komise? Výhody by viděla nejen ve finančním zajištění, ale také v možnosti získat zkušenosti z práce v cizí zemi. Mezi nevýhody zařadila odloučení od země a rodiny.
Její kolega z institutu Europeum Radomír Špok považuje za atraktivní možnost získání prestižní práce v samém centru EU, kde se rozhoduje o nejdůležitějších věcech. Na druhé straně to však přináší také nutnost podřídit se poměrně rigidnímu a hierarchickému prostředí úřednického aparátu. „Spousta lidí bude raději dělat byznys, neboť chce být flexibilnější,“ uvádí Špok.
Žádný národní zájem.
Zájemci o práci v Bruselu by však měli zvážit ještě jednu důležitou okolnost. Bude se od nich vyžadovat, aby byli zcela loajální vůči evropské instituci a zapomněli na jakékoliv prosazování českých zájmů. „Pokud někdo pracuje v bruselské instituci, má oficiálně zastupovat pouze zájmy této instituce. Jeho národnost či původ by měly jít stranou,“ zdůrazňuje Karel Firla z poradenské firmy Interel. Na druhé straně je ovšem nutné brát v potaz i to, že lidé nejsou stroje a že současná Evropa je zatím především Evropou členských zemí, dodává Firla.
V praxi je vše pochopitelně poněkud složitější. Náměstek ministra zahraničí Jan Kohout připomíná, že i samotní komisaři mají být nezávislí na zájmech zemí, z nichž pocházejí. Přesto to nedávno byli komisaři z největších zemí EU, kteří se postavili proti většinovému názoru v Evropské komisi, že je nutné zahájit soudní spor s ministry financí kvůli jejich ochotě tolerovat právě největším zemím (Francii a Německu) porušování rozpočtového Paktu stability. Kohout nicméně soudí, že zatímco na úrovni komisařů se politické ohledy projevují, na nižších úřednických postech nikoliv.
Proč tedy Česko prosazuje do Evropské komise a dalších institucí své občany? „Máme zájem na tom, aby Evropská unie fungovala dobře. Proto tam chceme vysílat kvalitní lidi,“ vysvětluje Kohout. Ministerstvo zahraničí prostřednictvím svého Národního kontaktního centra vytváří databázi lidí, kteří by chtěli pracovat v EU či v jiné mezinárodní vládní organizaci.
Co čeká navrátilce
.
Kohout také počítá s tím, že na místech v Evropské komisi bude určitá rotace. Češi se budou vracet z evropských institucí a přinášet do své země cenné zkušenosti, jež by se měly využít. Tato Kohoutova představa je poněkud v rozporu s tím, jak se třeba Evropská komise snaží lákat zaměstnance k celoživotní kariéře. Náměstek ministra nicméně trvá na svém: „Považuji za ideální, když tam někdo bude pracovat deset let. Pak už se ale práce stává rutinou.“ Dlouholetým zaměstnancům hrozí, že zapomenou na to, jaká je realita za zdmi jejich instituce.
S Kohoutem v zásadě souhlasí i vedoucí pražské Delegace Evropské komise Ralf Dreyer. „Ne všichni zůstanou navždy v Bruselu,“ říká evropský diplomat. Mnozí se budou vracet do Česka, ať už do soukromého sektoru či do veřejné správy. „Tito lidé budou užitečným aktivem,“ soudí Dreyer. Česko by však mělo vytvořit pobídky pro to, aby se navrátilci mohli zapojit do zdejší administrativy.
Šéf zastoupení Evropské komise také prohlašuje, že být Čechem, nezajímal by ho ani tak samotný počet krajanů v metropoli EU, nýbrž spíše to, zda to jsou kvalitní odborníci: „Mít dobré lidi v Bruselu znamená zvýšení prestiže pro zemi.“
Národní pošta.
Ačkoliv by čeští úředníci v unii neměli prosazovat zájmy Prahy, mohou být cenným kontaktem pro kohokoliv, kdo si z Česka do Bruselu přijede něco vyřídit. Konzultant Václav Šmejkal, který v minulosti šéfoval české podnikatelské misi v Bruselu CEBRE, říká, že krajan pracující v aparátu konkrétního generálního ředitelství Evropské komise může nabídnout cennou pomoc. „Když vím, že tam pracuje Čech, zavolám nejdříve jemu a on už mne navede na tu správnou osobu, která vyřídí mou záležitost,“ vysvětluje Šmejkal. Odvolává se na svou zkušenost s Čechy, kteří už v evropských institucích začali pracovat dříve na dočasné úvazky. „Národní pošta“ už začala fungovat. Proč se ale neobrátit na kohokoliv jiného? „Za prvé je krajanovi lépe vyhovět a za druhé krajané znají situaci v Česku. Díky tomu rychleji pochopí, co se po nich vlastně žádá,“ soudí bývalý šéf podnikatelské mise.
Šmejkal trvá na tom, že nejde o žádné vytváření mafiánských struktur, ale přirozený postup. Konzultant Karel Firla také předpokládá, že lidé z jeho branže budou tíhnout k lidem z České republiky, kteří v evropských institucích pracují, nebo budou pracovat. „To však neznamená, že nakonec nemůžeme lépe komunikovat, lidsky a pracovně si rozumět s úředníkem či jiným zástupcem z jiné členské země. V naší branži je to hodně o osobní lidské chemii, o tom, jak si padneme do oka,“ uvádí Firla.
Evropský diplomat Ralf Dreyer však varuje před přílišným kladením důrazu na národní spřízněnost. „Znalost věci je mnohem důležitější než národnost,“ zdůrazňuje šéf Delegace Evropské komise v Praze. Připouští, že Brusel bude v první fázi pro Čechy neznámým prostředím, ve kterém se bude vyhledávat pomoc krajanů. Svou roli sehrají i jazykové důvody. „To je to nejjednodušší, co můžete udělat, že vyhledáte nějakého Čecha,“ upozorňuje Dreyer. Časem se ovšem ukáže, že to nemusí být ten nejefektivnější postup.
Více nadšení u Maďarů.
Otázkou je, kolik Čechů vůbec do Bruselu zamíří. Čísla o počtu zájemců, kteří se přihlásili na loňské konkursy sice vypadají impozantně, ale Maďaři i Slováci projevili relativně větší zájem. A s tím českým nadšením pro výběrové řízení to také bylo všelijaké, jak upozorňuje Jan Bureš z magazínu Integrace, který se výběrového řízení zúčastnil.
„Sál místy zel prázdnotou, přinejmenším třetina lidí se nedostavila,“ odhaduje Bureš. Některé odhady však hovoří dokonce o pouze poloviční účasti. Bureš navíc dodává, že řada lidí, kteří se s ním testů zúčastnili, pojala konkursy velmi volně. „Brali to tak, že se zaregistrovali na internetu a pak to bez hlubší přípravy šli jen tak zkusit,“ říká Bureš. O tom, že zájem Čechů o práci v úřednických strukturách EU je skutečně nižší než v jiné srovnatelně velké zemi – Maďarsku, svědčily i dřívější konkursy na dočasná pracovní místa.
Proč tomu tak je? Václav Šmejkal míní, že Maďaři i Slováci mají oproti Čechům silněji zažité tradice emigrace. Češi se orientují především na rodinu, příliš se nestěhují. Neodcházejí do zahraničí natrvalo, maximálně pendlují.
„Projevuje se zde stejný problém, jako při jakémkoliv jiném zaměstnávání Čechů v zahraničí – nejsme ochotni cestovat. Navíc je v Česku vyšší životní úroveň než v jiných zemích, které do EU vstupují,“ tvrdí Tereza Hořejšová z magazínu Integrace. Připouští však, že Slovinci s ještě vyšší životní úrovní už dnes mají v Bruselu početnější komunitu. „Je tam lepší obraz Evropské unie než u nás,“ nabízí Hořejšová vysvětlení.
Podobně argumentuje Ralf Dreyer z Delegace Evropské komise. Už v diskusi před referendem o vstupu do EU se podle něj v Česku ozývaly zdráhavější postoje než třeba v Maďarsku. „Je to pochopitelné,“ soudí Dreyer a připomíná, že mnozí Češi se po 300 letech cizí nadvlády bojí o svou nově nabytou suverenitu. I on poukazuje na malou mobilitu občanů této země. „Když je Čech více než 50 kilometrů od své chaty, začíná vzlykat,“ žertuje Dreyer. Čísla o české účasti v konkurzech však vůbec nepovažuje za špatná, naopak mluví o úspěchu.
Nový kariérní řád.
Toho, kdo pořád váhá, zda má o práci v Bruselu usilovat, by možná mohla přesvědčit současná reforma administrativy EU a kariérního řádu. Zaměstnanci evropských institucí byli dosud rozděleni do čtyř základních kategorií, z nichž každá měla vlastní žebříček kariérního postupu. Tak kupříkladu úředníci mohli v rámci kategorie A postupovat od nejnižší pozice A8 (začátečníci, pomocníci) až na nejvyšší post A1. To je ovšem pouze teorie, neboť úrovně A1 a A2 (generální ředitelé, jejich zástupci a sekční šéfové) byly vyhrazeny politickým kandidátům. Ten, kdo nebyl zařazen do nejvyšší kategorie A, u níž se předpokládá vysokoškolské vzdělání, měl jen malou šanci, že se dostane na úřednický vrchol – na úroveň A3. Kariérní postup býval pozvolný.
Cílem reformy je vytvořit pevnější vazbu mezi výkonem a odměňováním. „To je ta nejzásadnější změna,“ prohlašuje Ralf Dreyer. Základní kategorie už budou jen dvě. V rámci úřednické kategorie sice bude více stupínků – místo osmi dvanáct, ale pohyb z jedné úrovně na druhou má být mnohem rychlejší než dříve. Schopní zaměstnanci by měli udělat relativně rychlou kariéru.
Náměstek ministra zahraničí Jan Kohout uvádí, že právě tato reforma byla jedním z argumentů, když Brusel odmítal poskytnout novým členům úřednické pozice střední úrovně. Když se rychleji vypracují čeští začátečníci, bude mít Česko posléze více zástupců na střední úrovni. Kohout je ale přesvědčen, že v tomto případě bruselská argumentace nerozkrývala celou pravdu. Náměstek v této souvislosti popisuje jev, který nazývá „vnitřní averzí aparátu“ – tedy odpor bruselských úředníků na střední úrovni (nikoliv na vysoké politické úrovni) vůči novým příchozím. Pokud toto ještě pořád platí, zbývá hodně práce nejen Česku, které bude hájit své právo na všechny posty v komisi, ale také samotným bruselským reformátorům.
Základní mzdy v evropských institucích
Sekretářka 2322 EUR
Začínající překladatel 4079 EUR
Začínající úředník (A8) 4079 EUR
Nejvyšší čistě úřednický post (A3) 8951 EUR
Politicky obsazovaný post A1 12 180 EUR
Počet přihlášených do konkursů
Obor Česko Maďarsko
Veřejná správa 1404 2004
Právo 548 1186
Ekonomie 940 1747
Audit 140 208
ČLÁNKY DO MAILU