Dejte lidem volnost, odvděčí se vám

Práci z domova většina firem v Česku před pandemií nemoci covid-19 příliš nefandila. Manažeři většinou nevěřili, že by lidé, kteří nebudou pod kontrolou, dokázali svoji práci dobře odvést. Zkušenosti z první vlny však ukázaly opak a na institut home office se dnes i zaměstnavatelé dívají pozitivně.

„Manažeři byli překvapeni tím, jak dobře většina lidí práci z domova zvládala a jak ji brali za svou. Já jim přitom vždycky říkám, že když zaměstnancům důvěřujete a dáte jim prostor dělat věci alespoň trochu po svém, po domluvě v menších týmech, nebudete je na každém kroku hlídat a mít na všechno striktní postupy a procesy, budou mnohem angažovanější a leckdy zvládnou potřebnou práci mnohem efektivněji a lépe. A ejhle, projevilo se to,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, vedoucí oddělení analýz, komunikace a vztahů ve společnosti LMC, která v Česku mimo jiné provozuje největší pracovní portály Jobs.cz a Prace.cz.

* Jak pandemie nemoci covid-19 změnila pracovní trh v Česku?

Prvně se výrazně změnily potřeby lidí ve vztahu k práci. Významně narostl počet těch, kteří za tu hlavní uvádějí nějakou práci vůbec mít a uživit se. I před covidem zde sice bylo poměrně hodně lidí, kteří žili od výplaty k výplatě a ztráta práce pro ně byla velmi ohrožující, v rámci pandemie je to ale pro rostoucí počet lidí mnohem naléhavější. Sedm až osm procent zaměstnanců již ze svého původního zaměstnání v důsledku pandemie letos muselo odejít, jen zhruba polovině z nich se již podařilo novou práci získat. A dalších 20 procent lidí mělo před začátkem druhého nouzového stavu, ke konci září, nižší příjmy než před pandemií. Takřka třetiny lidí na pracovním trhu se tedy v tomto směru dotkly zásadní změny.

* Lidem je tedy jedno, co budou dělat – hlavně aby nějakou práci a příjmy měli?

Spokojenost v práci či nějaké osobní naplnění, potažmo smysluplnost práce lidé řešit nepřestali, tyto potřeby stále mají. Jen na čas poněkud ustoupily do pozadí, zejména v situaci, kdy je to pro ně v práci nejisté. Svého zaměstnání si zkrátka více váží. Jistota práce a její stabilita je velmi výrazný motiv, který se nyní dere do popředí. A zároveň lidé také častěji řeší i bezpečnost při samotném výkonu práce – minimálně proto, aby neohrozili někoho ze svých blízkých.

* Jak se situace projevila v nabídkách na pracovních portálech?

Už v březnu se počet obsazovaných pozic propadl meziročně o pětinu, v dubnu pak o téměř šedesát procent, což znamenalo výrazné omezení náboru. Obsazovaly se jen technicky náročné pozice či ty klíčové, na něž se lidé hledají složitě a dlouho. První oživení jsme zaznamenali až po konci nouzového stavu, tedy na konci května. Pořád jsme ale meziročně výrazně níž. Na druhé straně rapidně rostl počet zaslaných životopisů kandidátů. K dramatickému nárůstu došlo v květnu a zejména v červnu, kdy zájemci za měsíc posílali přes 700 tisíc reakcí s životopisy na obsazované pozice, meziročně o 55 procent více. V průměru na jednu obsazovanou pozici bylo v té době třikrát až čtyřikrát více reakcí než o rok dříve.

* Máte přehled, kolik firem poslalo své zaměstnance na home office?

Home office v první vlně doporučila svým zaměstnancům polovina firem, čtrnáct procent ho pak nařídila plošně. Alespoň část zaměstnanců na home office mělo v první vlně pandemie devět z deseti společností. Většina lidí přitom samotnou práci na dálku – pokud to tedy není ten extrém, kdy jsme dva a půl měsíce zavřeni jenom doma – nevnímá jako negativní věc. V průzkumu, který jsme si dělali v září, tedy před nástupem druhé vlny pandemie, uvedla pouhá čtyři procenta dotázaných, že jim to způsobuje nějaký problém. Naopak hodně lidí oceňovalo flexibilitu, tedy možnost organizovat si čas po svém.

* Firmy tento institut hodnotí jak?

Když jsme se ptali manažerů, co v souvislosti se zaváděním práce na dálku řešili, tak to bylo zejména zajištění komunikace či potřebného vybavení. Ze strany managementu to bylo také hodně o důvěře, tedy aby manažeři a vedení věřili svým lidem, že svou práci dokážou dobře odvést i v situaci, kdy nebudou plně pod kontrolou.

* A dokážou?

Pro lidi na běžných pozicích, pro zaměstnance, to vůbec není téma. Oni to brali jen jako nové nastavení spolupráce, a pokud se jim věřilo, svou práci odvedli, jak nejlépe uměli. Manažeři byli překvapeni tím, jak dobře většina lidí práci z domova zvládala a jak ji brali za svou. Já jim přitom vždycky říkám, že když zaměstnancům důvěřujete a dáte jim prostor dělat věci alespoň trochu po svém, po domluvě v menších týmech, nebudete je na každém kroku hlídat a mít na všechno striktní postupy a procesy, budou mnohem angažovanější a leckdy zvládnou potřebnou práci mnohem efektivněji a lépe. A ejhle, projevilo se to.

* Firmy tedy podle vás mají s prací na dálku veskrze pozitivní zkušenosti?

Ano, schopnost práce zaměstnanců na dálku si v našem průzkumu po prvním nouzovém stavu pochvalovalo téměř šedesát procent manažerů. Spousta z nich je přitom z firem, které se předtím zavádění práce z domova a priori bránily, protože tomu nevěřily a neměly pocit, že by lidé pracovali, když nejsou pod kontrolou. Na druhé straně je nutno uvést, že dva měsíce práce pouze z domova bez možnosti potkat se s kolegy alespoň občas tváří v tvář – to je přece jen extrémní režim, který je nejen pro manažery, ale i řadové zaměstnance náročný. Firmy i lidé by nejradši něco mezi – hlavně s možností vybrat si.

* Zůstane tedy tento institut na pracovním trhu i po odeznění pandemie?

Už po prvním nouzovém stavu firmy jednoznačně uváděly, že jestli něco z toho, co zavedly či se se svými zaměstnanci naučily, zachovají i nadále, tak to bude právě častější práce na dálku ruku v ruce s digitalizací, která to jen podmiňuje. Věřím tedy, že se tento trend do značené míry v Česku udrží i po odeznění současného stavu.

57 procent manažerů vnímalo jako hlavní pozitivum v době pandemie schopnost zaměstnanců pracovat dobře na dálku.