Pořízení a technická obnova sídel krajů stály asi tři miliardy korun
Údaje, které minulý týden poskytlo týdeníku EURO ministerstvo vnitra, uvádějí, že „pořízení a technická obnova sídel krajů“ stály asi tři miliardy korun. Zhruba ke stejné částce dospěl ve svém kontrolním závěru z minulého roku i Nejvyšší kontrolní úřad. V jeho zprávě ovšem také stojí, že téměř jedna miliarda byla použita v rozporu s právními předpisy. To ještě neznamená, že byla vyhozena do vzduchu. Právní předpisy jsou složité a snadno pochybíš. Je ale třeba konstatovat, že kontrolní úřad zaznamenal i případ, kdy se ve Zlíně za 80 milionů korun přistavěla budova bývalého okresního úřadu, aby se tam krajský úřad vešel. Jenomže v době, kdy byla nástavba téměř hotová - píše NKÚ - přijala vláda usnesení, kterým bylo rozhodnuto o tom, že „za účelem umístění sídla kraje a dalších institucí“ bude rekonstruována administrativní budova generálního ředitelství Svit. Což svědčí o tom, že když už reforma běží, na nějaké ty miliony se nekouká.
Nyní, kdy jsou již krajské úřady pevně usazeny v nových kancelářích, však nastal čas pozorně koukat ne na desítky či stovky milionů, ale rovnou na miliardy. Slogan reformy veřejné správy říká, že veřejné služby se přibližují lidu. Tento proces má být postupně materializován přesunutím desítek miliard korun z rozpočtů ministerstev do krajských úřadů. A jak to dopadá? No blbě. Ministerstva nemají zájem.
Logika věci hovoří o tom, že jsou-li například kraje zřizovateli středních škol, měly by mít také možnost disponovat s penězi na platy učitelů. Jenomže vem ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy kompetenci rozdělovat peníze na učitelské platy, a co se ukáže? Že metodické vyučovací kompetence může klidně plnit nějaký ústřední inspektoriát o pár desítkách úředníků. Z resortu školství zůstane jen ta mládež a tělovýchova, a dělat z toho ministerstvo, to si každá vládnoucí strana dobře rozmyslí. Leda že by potřebovala umístit nějakého koaličního Pekaře. Právě nyní se zřetelně ukazuje promiskuitní podstata intimního vztahu sociální demokracie s odbory. Petra Buzková si vezme na pomoc šéfa školských odborářů Jaroslava Rösslera. Ten zadupe a Vladimír Špidla zapomene, že zná nějakého Bohuslava Sobotku, který přišel s tím šíleným nápadem vzít Buzkové z ministerského rozpočtu 30 miliard.
Jak píšeme na na straně 30, nejde pochopitelně pouze o čtyřúhelník Buzková – Sobotka - Špidla – hejtmani. Jde o postup v reformě veřejné správy, která je možná sporná, ale již v současné fázi už není možné zastavit. Petra Buzková nyní zosobňuje odpůrce, protože na ni nejvíce měla dopadnout reformní pěst. Přijít najednou o třetinu rozpočtu, to je pro úřad hotová katastrofa. A to se ještě města a obce prostřednictvím své asociace prozatím vzdaly nároku na další zhruba třetinu peněz ministerského rozpočtu, která by jim teoreticky příslušela k rozdělování coby zřizovatelům základních škol.
Na zadní se ovšem postavily i další resorty – ministerstva pro místní rozvoj, zemědělství, životního prostředí i dopravy společně se Státním fondem dopravní infrastruktury. Jak je zřejmé, boj se vede napříč koalicí. Proti jsou bez ohledu na politickou příslušnost ti ministři, od nichž by krajské úřady měly dostat víc než několik set milionů. A to jde zatím jen o první fázi přerozdělování, další musí následovat. Krajské úřady jsou v současné době víceméně dotovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kapitol jednotlivých resortů. Smysl reformy je ale v tom dát jim vlastní peníze, což se poněkud učeně nazývá sdílením daní. V praxi jde o to, že podstatně menší část daňových výnosů by měla být přerozdělována prostřednictvím ministerstev a podstatně větší prostřednictvím krajských úřadů a dalších orgánů územní samosprávy. Na tom je založena nejen reforma veřejné správy, ale i reforma veřejných financí, jejíž pravděpodobnost se den ode dne zmenšuje.
Tyto reformy si koaliční vláda zapsala do volebního programu, ale zájem veřejnosti o jejich uskutečnění byl v poslední době přehlušen mediální zajímavostí volby nového prezidenta. To je škoda, protože jde o důležitější otázku než to, že se Václav Klaus přestěhuje na Hrad. Není přitom vůbec jasné, že reformní logika věci zvítězí a hejtmani vládu nakonec ukřičí. Zkušenost spíše mluví pro „osvědčené“ provizorium, které už mnoho let úspěšně vládne v sociálním a důchodovém systému i ve zdravotnictví. Pro parlamentní volby a pro budoucí reformy bude dobré, aby měl každý volič na zřeteli, že nevolí slova, ale konkrétní lidi, jejichž zájmy jsou vždy podstatně přízemnější než ideje, které jen létají v oblacích.
