Kapitola 147
Dnes se nevybírá, ale žebrá * Utíkej, utíkej, utíkej * Fuld se prý cítí hrozně * Schwarzenbergova odrhovačka * Sebekritika * Úděsná představa * Zmatení nepřítele 2
Dnes se nevybírá, ale žebrá
Přijde developer k realitnímu agentovi a říká: „Budu stavět obchodní centrum a potřebuji, abyste mi připravili analýzu do týdne.“ Agent se ptá: „Proč tak rychle?“ Developer odpovídá: „Protože v dalších týdnech si budu vybírat finančníka!“ Dříve skutečnost, dnes černý humor. Každý, kdo se dnes pohybuje na realitním trhu, ví, že finančník se už nevybírá, ale o peníze se prosí. A za osmnáctiprocentní úrok se ještě pěkně poděkuje.
Utíkej, utíkej, utíkej
Na burzu teď nikdo nechce, ani nové firmy, ani investoři. Tak zní titulek Hospodářských novin z minulého úterý. „Zrovna dnes mi jeden klient oznámil, že IPO odkládá na příští rok,“ řekl HN Tomáš Kláště, ředitel firemních financí společnosti Patria Finance, která firmám se vstupem na burzy pomáhá. IPO (initial public offering) znamená první prodej akcií společnosti veřejnosti.
Co bude příští rok, těžko říct. Patria loni uvedla na burzu firmu AAA Auto za 55 korun, papíry autobazaru se minulý týden prodávaly za deset korun, tedy zhodnocení pro investory minus 82 procent! Jak si vedou ostatní akcie? ECM minus 83 procent. Bakalův New World Resources (NWR) minus 65 procent. Má-li Bakala volný cash (jako že má), může papíry NWR vykupovat za supercenu a vydělat si dvakrát! Tak se dělá byznys, když jsou ostatní hloupí!
Odráží současná cena těchto akcií onu reálnou? Nejspíše ano. Kupovali naivní investoři kus shnilého salámu za cenu prvotřídního uheráku? Nejspíše ano.
Lidé a instituce, kteří si tyto cenné papíry upisovali, by se příště měli raději řídit radami amerického finančníka Benjamina Grahama, otce takzvaného hodnotového investování a autora knihy The Intelligent Investor. Dle něho jedním z nejsmrtelnějších toxinů typu „rychle zbohatni“, které zamořily investiční veřejnost v devadesátých letech, byla myšlenka, že lze vybudovat bohatství na IPO. Graham na otázku, co dělat, když vám někdo nabízí účast na IPO, odpovídá, že jsou pouze tři možnosti: Utíkat, utíkat, utíkat!
A co s oním českým investorem, který neutíkal a nechal se takto nabulíkovat? Ten si otevřeně říká o to, aby ho zbavili možnosti investovat. Měl by odevzdat občanský průkaz, aby nemohl volit, mít nad sebou diktaturu a vrátit se k okopávání rybízu na chatě.
A co s finančníky, kteří před IPO psali pro investory prospekty? Měli by se vrátit na venkov a ucházet se o místo podnikového ekonoma v JZD.
Fuld se prý cítí hrozně
Za dementního určitě nelze označit nejlépe placeného finančníka Richarda Fulda. Spíše za neskutečně drzého. To on řídil investiční banku Lehman Brothers, jejíž pád byl rozbuškou celé finanční krize. „Je pravda, že jste od roku 2000 vydělal 484 milionů dolarů? Je to fér?“ ptal se bankéře republikánský kongresman Henry Waxman při prvním zasedání komise pro vyšetřování důvodů vedoucích k finanční krizi. „Jen zhruba 350 milionů,“ korigoval Fuld, na jehož hlavu padá i obvinění, že ještě pár dnů před kolapsem Lehman Brothers žádal pro členy vedení mnohamilionové odměny. Waxman dále vyjmenoval nemovitosti, které Fuld vlastní: honosná sídla v Greenwichi a v Connecticutu, vilu na pobřeží na Jupiter Island a na Floridě, lyžařskou chatu v Idahu a velký byt na Manhattanu. „Dnes jste považován za zloducha,“ říkal Fuldovi další republikánský kongresman John Mica. „Cítím se hrozně a bude mě to bolet do konce života,“ prohlásil poté Fuld.
Fuld ale není sám. Podobně jsou na tom i další, možná stovky členů vedení různých finančních institucí, které padly či byly zachráněny. Najdou však politici, kteří jsou s byznysmeny spojeni jako siamská dvojčata, odvahu tyto finančníky nějak potrestat? Těžko. Co má nyní dělat například ministr financí Hank Paulson, který ještě v době, kdy šéfoval Goldman Sachsu, bral o trochu méně než Fuld a v roce 2005 byl nejlépe placeným americkým finančním manažerem? Přece nebude chtít potrestat svého kamaráda!
Schwarzenbergova odrhovačka
Kolem ministra vnitra Ivana Langera to vře. Dle všeho to však vypadá, že si to zavařil kdysi dávno sám. Lidé s podobnými šrámy z minulosti prý když jdou kolem Národního bezpečnostního úřadu, přecházejí pro jistotu na protější chodník. Natož aby žádali o bezpečnostní prověrku. Drzé čelo je však lepší než poplužní dvůr.
Mnoha lidem se však tato situace zajídá. Jen dva médii oslovení politici však míní, že Langer má co vysvětlovat: Pavel Bém, kterému se to hodí v přetahované s Mirkem Topolánkem, a Karel Schwarzenberg, jemuž otazníky nad aférami politiků vadí jaksi z principu. Přestože, jak řekl, nesledoval informace okolo Ivana Langera úplně a do podrobností, protože byl zrovna v zahraničí. „Ale na každý pád se to musí objasnit. Ze všech úhlů, a to naprosto jasně. Protože jinak jsou jen dvě možnosti: Buď se celá ta věc objasní a vše je v pořádku, nebo ne. A když ne, pak by to byl poněkud groteskní pohled na takového ministra vnitra.“ Toto řekl pevně a neochvějně arcikníže, zelený snad jen kamizolkou. A lidé s napětím sledovali, zda se v návaznosti na to dopustí stejných výroků jako u Čunka. Že hrdě prohlásí: Když se to pořádně nevyšetří, půjdu z vlády!
Začal slibně, ale nevydržel. Škoda. Teprve opakovaný vtip by byl vtipem! Mohl se stát ministrem, který přežil nejvíce svých avizovaných rezignací. Ministrem groteskního pohledu.
Sebekritika
Premiér Topolánek se ráčil nechat slyšet: „Sněmovnu na tři měsíce před volbami zakázat, protože již svého času Oliver Cromwell řekl, že když zasedá parlament, jsou všichni ohroženi na hrdlech a peněžence.“ Pozoruhodné, že ho to napadlo právě za vlády, jíž předsedá díky podivné podpoře ve sněmovně. Jde o náhodný výron, nebo o vzácný záblesk sebereflexe? Zdá se totiž, že by leckdo s premiérem vřele souhlasil a ještě by jeho výrok v mnoha ohledech prohloubil a co do lhůt prodloužil. Jenomže to bychom mohli o demokracii rychle přijít, aniž bychom jí kdy nabyli.
Úděsná představa
Středočeský hejtman Petr Bendl připustil v kraji velkou koalici s Davidem Rathem. Neřekl se sociální demokracií, ale přímo s Rathem. Překvapivost výroku zřejmě kopíruje prudkost hejtmany z ODS tušeného sešupu volebních preferencí. Druhá otázka však zní, zda by Rath vlezl do vířivky s Bendlem. Navrhovaná velká koalice by totiž nutně připomínala Werichovu Královnu koloběžku. Tedy z hlediska politologického. Opustíme-li hlediska nějakých volebních programů, a u ODS to v poslední době asi je spíše pravidlo než výjimka, shledáme velkou koalici realizovatelnou. Pouze však na principu obrovské, pragmatické, bezpáteřní lásky k moci.
Zmatení nepřítele 2
Na kraji mnoha měst se v poslední době objevily jakési hnědé cedule, odkazující na kulturní památky. Chybu to má jen jednu. Ona odkazovaná místa nemají s místem instalace vůbec nic společného, protože bývají až desítky kilometrů vzdálena (a není ani naznačeno, kudy k nim vede cesta). Prý to je nějaký zvyk v Evropské unii, našli zase úředníci těžko ověřitelnou výmluvu. Kdyby alespoň na oněch tabulích bylo napsáno, že tolik a tolik kilometrů odtud, směrem tím a tím, se nachází hrad či zámek. Spoustu lidí by to jistě zaujalo, takto jsou pouze zmateni. Návěstí odnikud nikam, dalo by se říci.
Maně to připomíná spontánní aktivity občanů, kteří těsně po srpnu 1968 ztěžovali okupantským vojskům orientaci otáčením či přímo likvidací všemožných ukazatelů a tabulí. Nebo to už někdo připravuje orientační past, aby cizí vojska, až vstoupí na naše území, nenašla, kde jsou ty Brdy?!?