V českých poměrech se někdy zdá, že s nejlepší hospodářskou strategií přicházejí přechodné vlády. Je to logické, protože úředníci nejdou do boje o poslanecká křesla a mohou si dovolit říkat kruté pravdy. Do budoucna to ale není řešení.
Ve světě občas může vznikat dojem, že nejlepších hospodářských výsledků dosahují autoritativní režimy. Je to však dojem falešný, což platí pro vládu pevné ruky z obou stran ideového spektra.
Výjimky z pravidla
Někteří lidé obdivují výsledky chilské ekonomiky v době pravicové vlády generála Pinocheta. Ale i když pomineme skutečnost, že úspěchům předcházelo zabíjení stovek nevinných, stejně to není důkaz o obecné prospěšnosti diktatury. V té době měla řada latinskoamerických zemí obdobné vojenské vlády a o tom, že by ty ostatní režimy byly úspěšné, nelze mluvit.
Rozmach Číny fascinuje mnoho lidí. Čína není demokracií v západním smyslu, ale světové hospodářské krizi zatím čelí docela úspěšně. Poněkud se však zapomíná na předchozí levičácké násilí, krutosti a hlad. V Číně se nakonec dostali k moci pragmatici, kteří cítí zodpovědnost k svému národu a dokázali celkem úspěšně spojit trh s marxistickou ideologií. V sousední Severní Koreji se však pod stejně zbarvenými prapory daří jen nezměrné bídě.
Než přijde den zúčtování**
Dnes, kdy Česká republika bojuje s dluhy, se jen málokdo odváží připomenout, že čistě z účetního hlediska se Československo roku 1989 nacházelo v dobré kondici. Státní rozpočty byly vyrovnané, ve vztahu k zahraničí byla země víc věřitelem než dlužníkem. V rámci celého bloku však šlo o výjimku. Východní Německo, Polsko a Maďarsko byly zadluženy až po uši. Čistě účetní pohled navíc bývá poněkud zavádějící.
Jenže dluhy jednou budeme muset splácet. Část sice umaže inflace, ale malá otevřená ekonomika se nemůže donekonečna spoléhat na postulát, že ostatní se také zadlužují a v době všeobecného zúčtování budeme všichni mrtví. Už za pár let by nám třeba nikdo nepůjčil. Rozpočet proto potřebuje omezit výdaje a zvýšit příjmy. Ale jak, když s programem úspor ani s plánem na zvýšení daní se volby obvykle nevyhrávají?
Problémem na straně výdajů není jen výše sociálních dávek, nýbrž skutečnost, že se zneužívají. Na straně daní je kamenem úrazu, že se často neplatí. Lidé, kteří jedno či druhé činí, by si měli uvědomit, že podkopávají demokracii. Tím si pod sebou řežou větev, protože kdyby tu byl nějaký diktátor, moc by se s nimi nepáral.
