Šestadvacetiletý student Mikuláš Minář se zničehonic stal vůdcem občanské opozice vůči premiérovi. Má šanci něco změnit?
Je odhodlaný, vzdělaný a vystupuje jako rozený politik. Ví, jak se má zatvářit do kamery, velmi dobře se vyjadřuje. Rodák z Vodňan Mikuláš Minář teď vede masivní protesty proti premiérovi Babišovi. Dokázal se svým spolkem Milion chvilek už několikrát zaplnit hlavní pražská náměstí i další místa po celé zemi. Šéfovi hnutí ANO tak roste oponent, kterého asi úplně nečekal. „Politikem se ale necítím,“ říká Minář.
Na demonstracích přece vystupujete otevřeně proti vládě, proti Andreji Babišovi, zastáváte nějaké politické postoje. Není to už politická činnost?
Určitě to politická činnost je. Každé veřejné shromáždění, které se nějakým způsobem týká veřejných věcí, má svůj politický rozměr. I naše činnost má svůj politický rozměr, ovlivňuje politiku a politiky se dotýká. Ale v žádném případě si nepřipadám jako politik, který prosazuje nějaký politický program. Jsem lídrem občanského hnutí, jehož cíl je vlastně velmi obecný – kvalitní a zdravá demokracie. Ta obecnost cíle nám umožňuje oslovovat velkou část národa. Jen sedm procent našich signatářů si přeje, abychom se stali politickou stranou. Občas nám to ale někteří říkají: pokud chcete něco prosadit, staňte se politickou stranou.
To říká i premiér Babiš, kterého na demonstracích kritizujete.
Ano, mohli bychom pak reálně zasahovat do politického dění. Ale zároveň bychom přišli o velkou část své síly. V tuto chvíli nejsme ve standardní situaci, jsme v situaci ohrožení demokracie. A na obraně demokracie chceme ty lidi spojit, netříštit síly.
Chodíte na demonstrace proti Andreji Babišovi?
Vyzval jste přece premiéra, aby s vámi šel do televizní debaty. To vás nijak nekatapultuje do politické sféry?
Můj mandát hovořit s premiérem a žádat ho o nějaké odpovědi nevychází z demokratických voleb. Ale vychází z toho, že 350 tisíc lidí podepsalo naši petici a z toho, že desítky tisíc lidí chodí na naše demonstrace, staví se za naše požadavky a podporují naše argumenty. Chtěl bych panu premiérovi vzkázat, aby přestal ten spor převádět do osobní roviny. Já teď zastupuji lidi, kteří kvůli své nespokojenosti plní náměstí. To, že se s námi nechce sejít, znamená, že pohrdá takto velkou společenskou skupinou.
Proč myslíte, že se s vámi pan premiér nechce sejít?
Protože se bojí, že by to prohrál.
Andrej Babiš se bojí studenta Mikuláše Mináře?
Bojí se jít do přímé konfrontace. Mám pro to jediné vysvětlení: nemá argumenty. Ukázalo by se totiž, že my máme pravdu.
Spolupracoval jste někdy vy nebo někdo z vedení vaší iniciativy s nějakou politickou stranou?
Já ne. Náš místopředseda Benjamin Roll pomáhal sbírat podpisy hnutí Praha sobě loni při komunálních volbách jako dobrovolník. Nikdo z vedení našeho spolku tedy není členem žádné strany.
Vaše poslední pražská demonstrace na Václavském náměstí byla jednou z největších za posledních 30 let. Řekněte mi, jak dostat 60 tisíc nebo 100 tisíc lidí na náměstí? Jak to udělat?
Kdyby tady nebyl opravdu vážný problém, tak bychom tam ty lidi prostě nedostali.
Ale ten vážný problém už je tu poměrně dlouho. Pan premiér je ve střetu zájmů od svého vstupu do politiky, kauza Čapí hnízdo se táhne téměř čtyři roky. A teprve teď se vám podařilo dostat na náměstí tolik lidí.
Až dosud byly ty změny takové plíživé. Trvalo několik let, než si lidé uvědomili, kdo je pan Babiš. S každým dalším krokem pana premiéra vzrůstá jejich frustrace, hněv i strach. Je to takový Papinův hrnec, který se postupně ohřívá. A potom přijde nějaký spouštěč, který způsobí výbuch.
S každým dalším krokem pana premiéra vzrůstá frustrace, hněv i strach lidí. Je to takový Papinův hrnec, který se postupně ohřívá. A potom přijde nějaký spouštěč, který způsobí výbuch, říká Mikuláš Minář.
Tím spouštěčem bylo jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti?
Na Slovensku to byla vražda novináře. U nás to ještě není tak vážné, ale spouštěčem se stalo skutečně toto jmenování. Může to zvenčí vypadat, že paní Benešová ještě nic neudělala. Není to problém morálního rázu jako třeba způsob vyjadřování prezidenta. Toto narušuje demokratické instituce. Premiér den poté, co policie navrhne jeho obžalobu, vymění bez odůvodnění ministra spravedlnosti a tím novým ministrem udělá paní, která už dlouho opakuje, že v té kauze stojí na straně premiéra. To už lidé vnímají jako vážný zásah do nezávislé justice. Navíc jsou tady precedenty polského a maďarského vývoje.
A není toto demokracie? Protestujete proti ministryni spravedlnosti, která byla navržena a jmenována demokraticky zvoleným premiérem a prezidentem. Neměli byste tyto demokratické procesy naopak hájit?
Bylo by to zcela krásně demokratické, pokud se dohodneme, že ten, kdo vyhraje volby, si může dělat s touto zemí, co chce.
Ale premiér i prezident postupovali při jmenování Benešové podle ústavy.
Nejsou tady jen zákony, jsou tu i mravy, principy, hodnoty. Jsou tady i sliby pana premiéra. Pokud začal po volbách stavět své sliby na hlavu, zjistilo se, že lže, že se pravděpodobně dopustil trestného činu, že je v nesmírném střetu zájmů. To jsou přece činy, které legitimizují, že občané (dokonce i ti, kteří ho volili) řeknou: Pozor, my jsme vám svěřili ve volbách nějakou moc. Ale proč? No proto, abyste sloužil veřejnému zájmu. A pokud se po volbách ukáže, že sloužíte svému zájmu místo veřejnému, že si děláte, co chcete, že lžete, tak každý občan má plné právo protestovat a žádat zjednání nápravy. V normálních situacích to přece tak funguje. Všichni naši premiéři byli zvoleni demokraticky, a přesto jich několik odstoupilo, když se objevily mnohem menší problémy, jímž teď čelí Andrej Babiš, a bylo to tak v pořádku.
To, co se děje teď, ukazuje, že demokracie je ve vážné krizi. Nefunguje normální regulativní princip. Ať už to teď dopadne jakkoli, jisté je, že to naši demokracii poškodí. Pokud bude Babiš zproštěn obvinění, jedna polovina národa si řekne: Tak si to ošéfoval, není tu právní stát a premiérovi se měří jiným metrem. Tito lidé pak přestanou důvěřovat systému. Anebo bude odsouzen a druhá strana si řekne: Tak se ho ty staré struktury zbavily a dostaly ho na blbou kauzu.
Takže tím, že Andrej Babiš zůstává ve své pozici, poškozuje vždy důvěru nějaké části obyvatel v justici, právní stát a demokracii.
Co když se ani v červnu nic nezmění a Andrej Babiš i Marie Benešová ve svých funkcích zůstanou? Budete pořádat demonstrace každý týden donekonečna?
My neříkáme, že tady budeme protestovat do aleluja.
Nečeká Andrej Babiš, až se unavíte?
Možná čeká. Ale ty protesty jsou už teď úspěšné. Říkají to poslanci opozičních stran, říká to i předseda Ústavního soudu. V tuto chvíli už si žádný ministr nedovolí odvolávat nejvyššího státního zástupce. Nedovolí si ani žádný jiný krok, který by posiloval vliv premiéra nebo vlády nad justicí. O to šlo. Že mobilizujeme lidi, aby si uvědomili, že to je problém. Nikdo neví, jak by se to vyvíjelo, kdyby protesty nebyly.
Přečtěte si komentář: Příliš brzy na vítězství
Jak vás vlastně napadlo pořádat demonstrace?
Náš spolek vznikl v listopadu 2017 a trvalo skoro půl roku, než byla nějaká první demonstrace. V první chvíli jsme si vůbec nedovedli představit, že budeme pořádat nějaké demonstrace nebo petice. Vznikli jsme jako spolek na podporu občanské angažovanosti a veřejné diskuse.
Kde byl ten moment, kdy jste si uvědomil, že se chcete veřejně angažovat?
Nebylo to postupné zrání, ale spíš náhlý přelom. Věděl jsem trochu, co se děje. Ale nečetl jsem každý den zprávy.
Takže jste se dřív o politiku moc nezajímal?
Věděl jsem, že s panem Babišem jsou problémy, věděl jsem, kdo je ve sněmovně, ale jinak jsem se o to nezajímal. Ten zlom přišel na podzim 2017 s parlamentními volbami a dalšími náhodami, které mnou zatřásly. Jedním z těch impulzů byla smlouva Andreje Babiše s občany. Nejdřív jsem se tomu smál, že zrovna tento člověk nám říká, že bude rozvíjet demokracii. Pak mi přišlo, že je to přes čáru, že je to drzost. Už dříve říkal, že není politik, přesto jím byl. Pak říkal, že je proti systému, přitom byl jeho součástí. A teď říká, že chce rozvíjet demokracii. A tam mi to secvaklo.
V roce 2018 jste vybrali na darech od lidí téměř čtyři miliony korun. Je to podle vás dost peněz?
Vybrali jsme hodně peněz, nedokázal jsem si představit, že nám lidé tolik přispějí. Ale na druhé straně - tolik peněz Andrej Babiš vydělá za tři hodiny, tolik stojí provoz jeho markeťáků asi za měsíc. A když se člověk podívá, co jsme s těmi miliony udělali, tak je to s podivem. Kdyby tohle všechno chtěl člověk udělat komerční cestou, tak ho to bude stát třeba desetkrát víc.
Kolik vás stojí jedna demonstrace? Třeba zrovna ta poslední na Václavském náměstí?
Pokud chcete udělat demonstraci pro tisíc lidí nebo dva tisíce, tak to nestojí skoro nic. To jsou řádově tisíce korun. Potřebujete jen zařídit ozvučení. Pokud na tu demonstraci přijde pět až deset tisíc lidí, tak už to jde k 50 tisícům až 100 tisícům korun. Záleží pak na tom, kolik investujete do propagace. Pokud přijde 20 tisíc lidí, je nutné navíc zařídit LED obrazovky a zvětšit pódium. Tam už jsme na 150 tisících až 200 tisících. Náklady na poslední demonstraci na Václaváku se pohybovaly zhruba okolo 400 tisíc korun. Museli jsme ozvučit a dodat obraz na obě poloviny Václaváku. Na druhé straně - když nám pak každý účastník dá čtyři koruny, tak se to pokryje. A proto to funguje. A v tom je naše síla. Za naším financováním stojí tisíce drobných dárců. Nemáme ani korunu z veřejných rozpočtů, ani od velkých dárců.
Babiš zkritizoval demonstranty: Lidé křičí nepravdy, Minář se chce jen zviditelnit
Padesát procent výdajů, zhruba 1,7 milionu, jste v roce 2018 utratili za reklamy na sociálních sítích. Proč je to pro vás tak důležité?
Díky tomu jsme byli vidět. A díky tomu nám ti lidé přišli na náměstí. Byly to nejlépe vynaložené peníze. Sociální sítě nám umožňují oslovit velice levně ty, kteří už s námi souzní a kteří pak přijdou na náměstí. To s billboardy nikdy neuděláte. Díky sociálním sítím jsme se stali vlastně dalším médiem v naší zemi. Už ten dosah, který máme, se rovná nějakému médiu.
Vy jste jako předseda spolku placen?
V loňském roce jsem měl 70 korun na hodinu, v součtu 17 tisíc měsíčně. Tedy za 11 měsíců necelých 200 tisíc korun. Letos jsme zatím neměli dostatek prostředků, tak jsem žádnou odměnu nedostával. Teď už prostředky máme, ale já bych s tím osobně počkal, až ty demonstrace skončí, aby někdo neříkal, že to dělám pro peníze.
Ale z něčeho žít musíte.
Žiju z peněz, které jsem našetřil, když jsem pracoval jako noční hlídač. A také z toho, co mi naspořili rodiče. To ale nejde dělat donekonečna, takže spolek mě zhruba od léta zaměstná.
Baví vás být na plný úvazek demonstrantem? Chtěl byste se tomu věnovat do budoucna?
Baví mě to, byť tak čtyřikrát do týdne mám chuť se na to vykašlat a říkám si, jestli to mám zapotřebí. Prožil jsem nejnáročnější měsíc a půl svého života. To není práce na osm hodin denně, ale na 12 až 16 hodin denně sedm dní v týdnu. Ale mám pocit, že je to důležité. Mám odpovědnost vůči těm lidem. Těším se také, až nebudeme demonstrovat a budeme se věnovat tomu, co považuji za důležitější - vzdělávat veřejnost, analyzovat informace.
Jak byste to konkrétně chtěli dělat?
My už to děláme teď tím, že jsme médium. Komentujeme, upozorňujeme na veřejné dění prostřednictvím Facebooku. Máme newsletter, který čte 300 tisíc lidí. Udělali jsme i několik videí, kde jsme třeba analyzovali problémy premiéra.
Lidé nemají kapacitu sledovat všechny kauzy, to, co děje v politice. Ale když jim to někdo shrne bez manipulace, ale zároveň zajímavě a poutavě, tak se můžou o ty problémy začít zajímat a může se to promítnout i do výsledků voleb.
| Mikuláš Minář (26) |
|---|
| • Narodil se v jihočeských Vodňanech, žije v Praze. |
| • Studuje dvouobor filozofiebohemistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a obor evangelická teologie na Evangelické teologické fakultě téže univerzity. |
| • Na konci ledna 2018 se stal předsedou spolku Milion chvilek. |
| • Rád čte a chodí pěšky k moři. |
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU