komentářeKdo se bál, že Praha se po dobu summitu NATO promění v bojiště, musel být zklamán. Ani jedna rozbitá výloha, ani jeden zraněný protestující či dokonce policista.
komentáře
Kdo se bál, že Praha se po dobu summitu NATO promění v bojiště, musel být zklamán. Ani jedna rozbitá výloha, ani jeden zraněný protestující či dokonce policista. Z bezpečnostního hlediska tedy nemohlo setkání více než čtyřiceti hlav států dopadnout lépe, a všichni - od ministra vnitra Stanislava Grosse a náměstka ministra zahraničí Alexandra Vondru až po posledního strážníka hlídajícího radnici - si zaslouží pochvalu. Místo toho se ale objevují hodnocení právě opačná. Podle nich policejní nasazení, proti němuž neexistovala protiváha, pouze ukázalo, že jsme policejním státem. Jistě, je diskutabilní, zda musel stát občany Prahy strašit a radit jim, aby raději opustili hlavní město. Na druhé straně nikdy nelze plně odhadnout, co se nakonec bude odehrávat, a varování občanů před možnými následky jakožto jeden ze základních způsobů prevence proto bylo na místě. Podstatnější ale je, že si kritikové policejního nasazení pletou příčinu s následkem. Negativističtí aktivisté nejsou totiž žádní hrdinové ani bezmyšlenkovití fanatici jako například sebevražední atentátníci z řad Palestinců. Právě policejní nasazení spolu se zabráněním vstupu radikálů z ostatních zemí se stalo příčinou toho, že v Praze netekla krev, nehořela auta a neřinčelo sklo z rozbitých výloh. Do té míry je to také vítězstvím státu. Jeho prohrou naopak je, že dosavadní násilné akce vytvořily psychózu, v níž se bez těžkooděnců v ulicích a omezení pohybu neobejdeme. V tomto ohledu tedy demonstranti vyhráli, aniž museli hodit jedinou dlažební kostkou.
