Cesta do útrob bankovní smlouvy přináší mnoho překvapení
Víte, že banka po vás může chtít okamžitě vrátit půjčené peníze, pokud zaplatíte pozdě za telefon? Anebo když jí neřeknete, že jste si právě založili účet u jiné banky? Četli jste vůbec smlouvu, když jste si se svým bankovním ústavem něco začali? Zřejmě ne a je to škoda. Cesta do útrob bankovních smluv totiž přináší mnohá překvapení. Bez výjimky jsou totiž psány formou, kdy zákazník je automaticky považován za osobu nedůvěryhodnou, zatímco u bank se předpokládá vždy bezchybné plnění.
Týdeník EURO vybral ze smluv několik křiklavých formulací, které jasně ukazují, kam až mohou banky své klienty zatlačit. Cílem článku není strhnout lavinu nářků zhrzených klientů ani nabádat lidi, aby i obyčejnou smlouvu o založení běžného účtu studovali několik dní a pro jistotu s právníkem. Jestliže však majitel hypotéky platí tvrdé sankce za to, že se opozdí o tři dny se splátkou, proč banka neplatí nic, když peníze ze schváleného úvěru mají být na účtu klienta v pondělí, jenže jaksi přijdou až ve čtvrtek?
Orientovat se ve smlouvách, které nám banky servírují, není snadné. Většina lidí je ani podrobně nečte. Bance buď věří, takže smlouvu nestudují, nebo si kontrakt přečtou, jenže právnickému jazyku nerozumějí.
Častou praxi bank popsala nejmenovaná majitelka hypotéky. Kvůli sňatku změnila jméno a tři týdny po svatbě přišla do banky nahlásit změnu příjmení. Bankéř jí nejprve sdělil, že jde pozdě, čímž porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru, neboť nedodržela lhůtu pro oznámení změny údajů týkající se smlouvy. Poté ji upozornil, že poruší-li klient smluvní povinnosti, může banka, jak je napsáno ve smlouvě, přistoupit k realizaci zástavy – rozuměj prodat dům. To se naštěstí nestalo. Ani nemohlo. Vyděšená klientka netušila, že banka z takového důvodu prodat nemovitost nemůže. Prodej by byl neplatný, přestože to smlouva s bankou povoluje. Kocourkov? Nikoliv, realita.
Chceme se chránit
Zaplatíte pozdě za telefon a bance musíte vrátit celý úvěr. I tak by bylo možné přeložit ustanovení z úvěrové smlouvy od Volksbank, podle níž je „banka oprávněna vypovědět úvěrový vztah a prohlásit celou zbývající částku úvěru za splatnou v případě, že klient poruší jinou smlouvu s jakoukoli třetí osobou, nebo jinou smlouvu uzavřenou s bankou, a takovéto porušení může podle názoru banky negativním způsobem ovlivnit schopnost klienta plnit jeho závazky dle úvěrové smlouvy“.
Advokát Matěj Vácha, partner kanceláře Pelikán Krofta Kohoutek, komentoval formulaci následovně: „Toto ustanovení vás v podstatě dává na milost a nemilost bance, neboť hovoří o jakémkoli porušení jakékoli smlouvy, aniž by to kvantifikovalo tak, že se například musí jednat o nějaký finanční závazek, respektive o podstatné porušení. Navíc posouzení vlivu porušení schopnosti klienta splácet je čistě na bance, a ta nemá povinnost výsledek takového posouzení projednávat s klientem, nebo mu dát možnost se k tomuto vyjádřit, pokud nechce.“
Volksbank tvrdí, že nejde o nic výjimečného. Prý jde o podmínku, kterou běžně používá většina bank. „V minulosti Volksbank toto ustanovení v některých případech použila. Jedná se ale o ojedinělé případy, především díky tomu, že kvalita úvěrového portfolia banky je na velice dobré úrovni,“ uvedla za Volksbank Lucie Hálová.
Když na tom vyděláme
Naštvali jste banku tak, že vám zdražila hypotéku o 25 procentních bodů? Stát se to může.
Pokud klient poruší úvěrovou smlouvu, každá banka má logické právo tvrdě zasáhnout. Všechny finanční domy bez výjimky ve svých úvěrových kontraktech přesně vymezují, co mohou udělat. Zcela běžné je v těchto případech „omezení, odmítnutí, přerušení či ukončení čerpání úvěru“ a k tomu obvykle banka přidá pokutu. Některé finanční domy si vyhrazují právo na to, že celý úvěr zdraží. Pokud majitel hypotéky či jiného úvěru u Hypoteční banky či ČSOB poruší své povinnosti vyplývající ze smluv, obě banky mohou zvýšit úročení na trojnásobek původní sazby. Absolutním rekordmanem je v tomto ohledu Komerční banka, která ve smlouvě klienty varuje, že může zvýšit sazbu až o pětadvacet procentních bodů.
Zdražení úvěru při porušení smlouvy může vypadat tak, že bance nevadí, že dlužník porušuje smlouvu, hlavně když na tom banka vydělá. Všechny tři jmenované finanční domy tvrdí, že jde o pojistku, pokud by klient porušil smlouvu, a že k navýšení sazby přistupují výjimečně, neboť se vždy snaží najít se zákazníkem jiné řešení. Pokud sáhnou k navýšení úroků, je to prý pouze v řádu několika procent. Hypoteční banka ještě dodala, že po zjednání nápravy, tedy doložení příslušných dokumentů, je navýšená úroková sazba okamžitě vrácena na původní úroveň.
Máte peníze u konkurence?
Česká spořitelna by vám mohla prohlásit úvěr za okamžitě splatný jenom proto, že jí neřeknete, kde jinde máte účet. Absurdní? Vůbec ne. Stačí si pozorně pročíst všeobecné podmínky pro hypoteční, doplňkové a stavební úvěry, které jsou nedílnou součástí každé smlouvy o úvěru od České spořitelny. V jednom z článků těchto podmínek s názvem Prověřování, informační povinnost a další povinnosti klienta totiž banka uvádí, že zákazník je povinen ji informovat o účtech u jiných bank. Následuje další výčet povinností a poté odstavec, kde banka píše, co může udělat při porušení zmiňovaných povinností. Následně dodává: „Tímto ujednáním není dotčeno právo banky požadovat okamžité splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím v souladu s ustanovením článku XI těchto obchodních podmínek.“
„Podle výše citovaného ustanovení máme skutečně ve výjimečných případech oprávnění zesplatnit úvěr v případě, že klient poruší zmíněnou informační povinnost. To ovšem neznamená, že se tak stane automaticky a ve všech případech. Pokud by se vůbec uvažovalo o využití tohoto oprávnění, pak bychom vždy posuzovali závažnost situace, účelnost opatření a dopad na úvěrový vztah,“ vysvětlila Klára Pačesová z tiskového oddělení České spořitelny.
Zaplať a odejdi
Všeobecné obchodní či úvěrové podmínky jsou součástí smlouvy a jejím podpisem stvrzuje zájemce o půjčku svůj souhlas s těmito podmínkami, přestože ne vždy je dostane fyzicky do ruky. Musí s nimi souhlasit, i když je banka během trvání smluvního vztahu změní. Pokud se vzepře, společnost se s klientem promptně rozloučí. Například u České spořitelny si ale ještě bude muset za svůj vzdor připlatit. „Nesouhlasí-li klient s novým, změněným nebo doplněným zněním obchodních podmínek, může do dvaceti obchodních dnů od jejich účinnosti uhradit bance všechny svoje závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. V takovém případě náleží bance poplatek ve výši pěti procent z takto nesplaceného zbytku úvěru, minimálně však deset tisíc korun,“ píše Česká spořitelna ve svých všeobecných obchodních podmínkách.
O vás, bez vás
Prodáme vám dům a zjistíte to, až když se na nemovitost přijede mrknout nový majitel. Extrémní případ, který může nastat dle jednoho ustanovení ze smlouvy od LBBW Bank. „Jestliže klient nesplní své peněžité závazky, které má vůči bance, řádně a včas, je banka oprávněna realizovat kterékoli zajištění, které jí bylo poskytnuto, a to v pořadí, které si banka zvolí. Banka není povinna klientovi oznamovat, že k realizaci zajištění přistupuje, ani dodržovat žádné lhůty, nestanoví-li obecně závazné právní předpisy jinak,“ píše ve smlouvě zmiňovaný finanční dům.
První část formulace je zcela zbytečná, neboť banka může automaticky přistoupit k realizaci zajištění, pokud dlužník nesplní své závazky. Jde totiž o zákonnou podstatu všech zajišťovacích instrumentů. Stejně tak si věřitel vždy může vybrat, které zajištění bude realizovat jako první.
Problematická je však pasáž, podle níž „banka není povinna klientovi oznamovat, že k realizaci zajištění přistupuje“. Pokud by totiž šlo o nemovitost, ze zákona banka realizaci takové zástavy oznamovat musí. Na dotaz týdeníku EURO ale LBBW ujistila, že klienty vždy upozorňuje na možnost prodeje sjednaného zajištění.
Nezapomeňte na disketu
Rozklíčovat některé formulace je pro právního laika náročné. Jenže někdy se stane, že se do smlouvy dostane opravdová perla, které by si všiml možná i středoškolský student. Takovou formulaci poslal týdeníku EURO Pavel Fabian z advokátní kanceláře Fabian & Partners. „V obchodních podmínkách pro elektronický styk s nejmenovanou bankou jsme objevili toto: ,Disketa(y) pro elektronickou komunikaci s bankou obsahuje soubor bankovních parametrů, který uchovává klíčová data pro přístup do bank umožňující odesílání platebních příkazů, přijímání informací o účtech klienta a získávání kurzovního lístku‘.“ Disketová mechanika je přitom dnes už historickou raritou. „Vzhledem k tomu, že to bylo uvedeno ve všeobecných obchodních podmínkách, o změnu jsme se ani nepokoušeli,“ dodal Fabian.
Započteme všechno
Pozadu nezůstávají ani stavební spořitelny. Modrá pyramida používá ve smlouvě ustanovení, podle kterého „je oprávněna zadržet plnění, které má provést ve prospěch účastníka smlouvy o úvěru, ke krytí vlastních nároků, i když jsou tato plnění vázána na lhůtu nebo podmínku nebo nebudou vycházet ze stejného právního vztahu“. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o běžný institut započtení pohledávek – pokud někdo dluží a je v prodlení, banka si prostředky sama stáhne z úspor, které má u ní klient uložené, byť na jiném účtu. Jednu nástrahu ale tato formulace skrývá. Spořitelna je totiž oprávněna započíst veškeré pohledávky, tedy i ty, které vůbec nejsou splatné. Modrá pyramida se hájí, že nejde o žádné svévolné přisvojení prostředků. „Znamená to například to, že je-li klient v prodlení se splátkami úvěru, neprovede spořitelna výplatu prostředků z tohoto úvěru dle jeho požadavku, nebo že spořitelna zablokuje prostředky na smlouvě o stavebním spoření ke krytí jiné jeho pohledávky z úvěru. Toto ustanovení je v praxi využíváno výjimečně, stížnosti jsme nezaznamenali,“ uvedla mluvčí Modré pyramidy Hana Vaněčková. Pokud však něco dluží banka, nehledě na to, jak dlouho po splatnosti, klient si nesmí započítávat nic.
Velký bankovní bratr
Častým terčem kritiky je nakládání s osobními daty. Banka má téměř neomezenou pravomoc pořizovat si kopie osobních dokladů. Pokud by to platilo pouze v době, kdy klient má s bankou jakýkoli smluvní vztah, tak by na tom nebylo nic neobvyklého. Třeba klienti Modré pyramidy ve smlouvě souhlasí s tím, aby stavební spořitelna používala jejich rodné číslo a pořizovala kopie jejich osobních dokladů. Tento souhlas je přitom neodvolatelný a uděluje se na dobu určitou, počínaje jeho udělením až do uplynutí doby deseti let od zániku veškerých závazků či jiných právních vztahů vzniklých mezi daným účastníkem smlouvy o úvěru a stavební spořitelnou. „Tato doba odpovídá povinnosti spořitelny archivovat doklady a je v souladu se zákonem,“ tvrdí mluvčí Hana Vaněčková. Jenže zákon nemluví o lhůtě deseti let. Nakládání s osobními daty se zabývají různé spotřebitelské organizace. Před dvěma lety upozornilo Sdružení obrany spotřebitelů na ustanovení, které používá GE Money Bank, jejíž klient ve smlouvě souhlasí s tím, že banka o něm může získávat jakékoli informace, jež uzná za vhodné, včetně informací od třetích osob, a klient je povinen jí k tomu dát plnou moc. Na dotaz týdeníku EURO, jak takové získávání informací od třetích osob probíhá, banka uvedla, že by potřebovala přesně vědět, o jakou konkrétní smlouvu jde. „Žádná taková formulace není podobná ustanovením v našich smlouvách. Banka má v rámci zákonem stanovené povinnosti obezřetného podnikání celou řadu povinností při ověřování schopnosti dlužníků hradit své závazky, včetně zkoumání ekonomicky spjatých klientů, a dělá to i sama na základě potřeby řízení rizik,“ tvrdí mluvčí banky Markéta Dvořáčková. Klienti Raiffeisenbank zase souhlasí s tím, že banka může jejich data předávat „spolupracujícím subjektům“. Tedy poradcům či externistům, kteří s bankou spolupracují. Předávat tyto informace přitom banka může i rok po ukončení smluvního vztahu. Zabránit tomu lze pouze „předem vyjádřeným nesouhlasem“. Jenže to je možné pouze v případě, že po podrobném prostudování smlouvy klient zjistí, že tuto možnost má.
Děkujeme, odejděte
Například smlouva o stavebním spoření z dílny Stavební spořitelny České spořitelny (SSČS) tvrdí, že„stavební spořitelna je oprávněna odstoupit od smlouvy o stavebním spoření, pokud by setrváním ve smluvním vztahu byly dotčeny oprávněné zájmy stavební spořitelny; a stavební spořitelna není povinna sdělovat důvody tohoto odstoupení“. Na dotaz týdeníku Euro SSČS sdělila, že odstoupení od smlouvy bez udání důvodu spořitelna dosud neprovedla. „Pokud klient neplní své závazky, SSČS mu zašle dopis, kterým ho upozorňuje na tuto skutečnost a v němž stanoví termín, dokdy je třeba závazky splnit. Jestliže do stanoveného termínu neprojeví vůli spořit, nebo nevyrovná své závazky, je tento dopis jednostranným výpovědním aktem ze strany SSČS k uvedenému datu. Jde tedy o situaci, kdy SSČS od smlouvy odstupuje, ale důvody výpovědi sděluje,“ ujistila za SSČS Zdenka Blechová.
Zbytečné čtení
Někdy je ale i bedlivé čtení smlouvy zbytečné. Běžný smrtelník může zapomenout na to, že by se pokusil vyjednávat o znění smlouvy k hypotečnímu úvěru. Tady mají banky nad svými klienty jednoznačnou převahu. Jakkoli se chlubí tím, že zákazník je to nejdůležitější a vše podřizují jemu. Jenže pokud nemáte na účtě skutečně „balík“, musíte skákat, jak banka píská. Je to předem prohraný boj, neboť bez banky se v dnešní době člověk jen těžko obejde.
K soudu se odváží málokdo. Stát, který by mohl pomoci příslušnou legislativou, se příliš nepřetrhne. Díky patří spotřebitelským organizacím, stále většímu počtu občanských sdružení, které se zabývají finančním poradenstvím. Naštěstí tu máme také institut Finančního arbitra ČR. Ti všichni se mimo jiných činností usilovně snaží ústrky, křivdy či přímo porušení práv klientů řešit.
