S o c i o l o g i e
Stále sílící pocity strachu a nejistoty, rostoucí nedůvěra ve všechny ústavní instituce a především rozpačitost z toho, co přijde. To je základní charakteristika nálady českého obyvatelstva. Sociologové i politici mluví o krizi, u občanů ochabuje pocit, že žijí v demokratické zemi.
Podle posledního průzkumu Střediska empirických výzkumů více než dvě třetiny lidí uvedly, že vývoj společnosti je horší, než očekávaly po lis-topadu 1989. Ještě před dvěma lety byla naopak většina občanů přesvědčena, že přes všechny obtíže jde vývoj v zemi správným směrem. Dnes převažuje pocit, že se nejde nikam a evidentně přibývá těch, kteří o demokratickém směřování České republiky začínají pochybovat. „Lidé si zatím ještě nemyslí, že je demokracie ohrožena, ale tyto jejich pocity se oslabují. Jsme na rozcestí a lidé vyčkávají, co bude dál, vysvětluje výsledky průzkumu ředitel STEM Jan Hartl.
Bída morálních kvalit
Respondenti výzkumu měli klasickým školním známkováním ohodnotit jednotlivé oblasti veřejného života. Výsledek? Kdyby Česká republika byla žáčkem základní školy, šourala by se s takovým vysvědčením domů celé odpoledne a možná by nedorazila vůbec. Nesla by totiž hned několik dostatečných: z privatizace, ekonomické reformy, poctivosti v podnikání, soudnictví či ze sociálních jistot. To jsou oblasti, které dnes nejvíce přispívají k pocitům obav a nejistot, jimiž trpí téměř třetina lidí.
K ústavním institutům, které rok od roku ztrácejí důvěru občanů (Parlament, vláda a soudy), přibyl i prezident, kdysi označovaný za jedinou jistotu v zemi. Veřejnost velmi kriticky hledí také na současné politiky. Ve srovnání s představiteli režimu před rokem 1989 jim přiznává pouze vyšší odbornou úroveň, co se týče hodnocení morálních kvalit, dopadl výzkum katastrofálně. Více jak dvě třetiny občanů se nedomnívají, že by dnešní špičkoví politici byli čestnější a poctivější než bývalí komunističtí funkcionáři. Téměř čtyři pětiny jsou přesvědčeny, že mají stejné výsady a privilegia. A pouhá pětina soudí, že nynější politici při svém rozhodování více dají na názory lidí.
Vláda to tak černě nevidí
Menšinová sociálnědemokratická vláda se momentálně sice těší z nebývalého nárůs-tu preferencí, vzhledem k náladě ve společnosti však nemá její radost přílišné opodstatnění. Činnost vlády a samotného premiéra je hodnocena pouhou školní trojkou, celková vnitropolitická situace dokonce téměř čtyřkou. Členové kabinetu Miloše Zemana ale strach z výsledků nemají a neobávají se ani o osud české demokracie. Lidé podle nich myslí zkratkovitě - zaměňují fakt sociální nestability nebo sociálního smíru s pojmy jako demokracie a fungování institucí.
Srovnávání krizové situace v Čechách třeba s náladou ve Výmarské republice 30. let před nástupem Adolfa Hitlera k moci, které se již objevilo v médiích, považují politici za přehnané. Nicméně například místopředseda vlády pro legislativu Pavel Rychetský připustil, že fenomén sociální úzkosti je podobný. „Tak špatná situace, jako byla ve Výmarské republice, kde došlo k naprostému znehodnocení měny a úplnému úpadku ekonomiky, tady ale nebude. To, že se Česká republika vydala jednoznačně cestou demokracie a občanské svobody, je nepochybně nezvratné a já nevěřím v jiný vývoj, prohlásil Rychetský. Potvrzení této teze spatřuje v tom, že ve volbách neprošla do Poslanecké sněmovny extremistická republikánská strana.
Na druhou stranu ale Rychetský uznává, že se v České republice zatím nepodařilo vytvořit fungující demokratický systém, který je možno vidět ve vyspělých zemích. „To je práce na desetiletí. A jen když se nám podaří rozptýlit onu úzkost z budoucnosti, podaří se obnovit důvěru lidí v demokracii a její instituce, řekl. Jedním z institutů, jemuž je podle Rychetského potřeba co nejdříve zvednout kredit, je justice. Možnost dovolat se práva u soudu totiž lidé oznámkovali pouhou dostatečnou. „Vím, že soudní soustava rozhodně neposkytuje občanům kvalitní ochranu práv, zejména v reálném čase. Je to jeden z největších problémů fungování institucí v této zemi, míní vicepremiér.
Ministr spravedlnosti Otakar Motejl má však na očích mnohem růžovější brýle - krize v soudnictví způsobená přetížeností soudů, a s ní spojené průtahy soudních procesů, je prý stejná všude na světě. „Se současným stavem nejsem spokojen, ale nedělejme si iluze. Na mezinárodním setkání soudců, kde byla zastoupena půlka zeměkoule, jsme všichni lomili rukama, tvrdí. Podle něj většina lidí na otázku, co si myslí o soudcích, odpoví, že jsou to zkorumpovaní lemplové. V konkrétních kauzách pak jsou ale spokojeny dvě třetiny občanů. Korupci v soudnictví a ohrožení nezávislosti soudů Motejl v našich podmínkách zcela odmítá: „Soudce je zvláštní člověk, který v sobě má vnitřní touhu soudit spravedlivě, má dobré místo, dobrý plat a nechce o ně přijít. Navíc, za celých devět let se nic podobného nikde neprovalilo.
S ekonomikou na štíru
Rozhodně nejhůře zhodnotili lidé výsledky privatizace a zajištění poctivého soukromého podnikání, tedy hlavní nosné prvky ekonomické reformy. Podle pracovníků Sociologického ústavu, kteří vypracovali analýzu vývoje české společnosti, nesou lidé těžce především fakt, že zatímco na privatizaci se soustředila obrovská pozornost všech zainteresovaných stran a finanční podpora nových firem ze státního rozpočtu se pohybovala v řádu několika miliard, byl start drobného a středního podnikání ponechán pouze v rukou jejich iniciátorů. A o jeho výrazném administrativním, úvěrovém či daňovém usnadnění se nikdy ani neuvažovalo.
Velká privatizace proběhla sice rekordní rychlostí, lidé ji však většinou vnímají se zklamáním. Zavaleni informacemi o privatizačních podvodech začínají pochybovat o jejím smyslu. „Málokdo již dnes věří tomu, že v privatizační nadílce měli všichni rovné šance. Zjevné zvýhodnění držitelů informací a lidí bez skrupulí tak jen dokládá obecný názor, že k majetku poctivá cesta nevede, míní ředitel Sociologického ústavu Jiří Večerník.
Pokud jde o kapitalistický přístup k práci, vyprchalo podle Večerníka již dávno počáteční nadšení a odhodlání k návratu do Evropy a předválečné tradici. Přitom právě ono mohlo vyvolat určitý tlak na změnu zažitých postojů většiny lidí. V osmém roce reformy pouze třetina ekonomicky aktivních osob pracovala vyšším tempem než před listopadem 1989. A dokonce pouhá pětina pracovníků se domnívá, že jejich kvalifikace je dnes využita lépe než v dobách bývalého režimu. Sociologové tvrdí, že pro kapitalismus byly vytvořeny mnohé formální podmínky a vznikly také pro něj charakteristické profesní kategorie. „Je ale jasné, že vytvoření takového prostředí, které by vedlo k pěstování kapitalistických ctností, je otázkou mnoha příštích let. Ovšem za předpokladu, že nedávné uvolnění zábran pro špatné lidské vlastnosti a antivlastnické návyky z dob minulého režimu nezpůsobilo nenapravitelné škody, říká Večerník.
Chyba je ovšem podle sociologů také na obou stranách - lidé trh a demokracii pochopili mnohdy špatně. Ne jako nelehký cíl, který vyžaduje aktivizaci sil a mnohé oběti, ale spíše jako samozřejmost, dar doby či odměnu za předchozí utrpení. „V době, kdy padl režim, se mohlo zdát, že všemocnému trhu a životadárné demokracii nic nemůže bránit, aby oživily tvůrčí potence lidí a poskytly plody společného úsilí všem občanům, konstatuje Večerník. Jenže možná právě tato vstupní představa, úspěšně živená porevolučními politiky, se dnes významnou měrou podílí na pocitech skepse a nenaplněných očekávání.
