Nižší daně by mohly znamenat další růst státního dluhu
Vlastimil Tlustý je adrenalinový typ. Je jasné, že jako vášnivý motorkář musí mít rád rychlou jízdu. Stejně dobře by ale mohl vědět, že při sjíždění z kopce platí pravidlo - čím rychleji motorku necháte rozjet, tím hůře se pak zastavuje. Proto většina lidí v takové situaci brzdí. Tlustý ale přidává plyn. Rychlý nárůst českého státního dluhu takové bezhlavé sjíždění kopce silně připomíná. Je pravda, že Česko zatím nepatří k nejzadluženějším zemím Evropské unie, nebezpečný je ovšem nepříznivý trend. Česko má nyní šanci díky slušnému ekonomickému růstu konečně dosáhnout rozhodujícího obratu i ve vývoji veřejných financí. Tuto příležitost promarnily minulé vlády a mnozí od kabinetu Mirka Topolánka očekávali, že se bude chovat rozumněji.
K překvapivému rozhodnutí ODS revidovat již schválené daňové reformy bezpochyby přispěl tlak exministra financí Tlustého a jeho nedávno vzniklé platformy. Tlustý v rozhovoru pro zpravodajský server iDNES řekl, že zdanění občanů i firem ve výši 19 procent je pro něj přijatelný kompromis. Lidé a firmy by to brali také, vždyť daně poklesnou a zároveň se i zjednoduší daňový systém, který dnes obsahuje přes tři stovky výjimek. Kdo by nechtěl platit nižší daně? Avšak vedle toho je třeba okamžitě připomenout, že navrhované snížení daní z příjmu právnických osob na 19 procent už od příštího roku by státní kasu stálo 16 miliard. Celkový účet za Tlustého „reformu“ může znamenat propad příjmů rozpočtu o 20 i více miliard. Na druhé straně devatenáctiprocentní daň z hrubé (nikoliv superhrubé) mzdy nemusí automaticky znamenat nižší zdanění pro všechny oproti současnému vládnímu návrhu (více na straně 30). Záleží na tom, jak budou nastaveny odečitatelné položky.
Zmíněných minimálně dvacet miliard by nejspíše muselo ministerstvo financí seškrtat jednotlivým resortům, což politicky nemusí být průchodné, nebo o tuto částku zvýšit už tak vysoký deficit státního rozpočtu. Státní dluh už se přitom loni přehoupl přes 800 miliard korun (v roce 1996 to bylo jen 155 miliard). Dluh se posledních pět let každoročně zvyšuje asi o sto miliard.
Znovuotevření batohu přináší vládnímu táboru i další negativa. Je to nebezpečný příklad pro další poslanecké kutily z ODS, KDU-ČSL i Strany zelených k revizím a narušování koaliční rovnováhy. Takový postup navíc snižuje důvěryhodnost kabinetu a nepřispívá k dobrému mediálnímu obrazu strany Mirka Topolánka. Je možné argumentovat tím, že diskusi znovu otevřeli lidovečtí poslanci, kterým se Topolánkův batoh také nelíbí. Jistě, své rebely mají všechny strany. Hádky o to, zda bylo dříve vejce či slepice, však nemají valný smysl.
Co vlastně Tlustého k jeho akcím vede? Chce být opět ministrem financí? Chce získat jinou dobře placenou státní funkci? Nebo mu jde o pomstu? Odpověď nabízí již pouhé složení jeho platformy, která připomíná klub zhrzených straníků bez funkcí. Ti podobně jako on marně čekali na zajímavé posty, které se pro ně nenašly. Tlustý musel opustit funkci ministra financí, Alena Páralová se marně chystala na post ministryně práce a sociálních věcí a Eva Dundáčková přišla o pozici šéfky sněmovního mandátového a imunitního výboru. Tlustý využívá tlak na změny reformy k vlastnímu zviditelnění a hlavně k osobnímu souboji s Topolánkem. Historie stranických rokování občanských demokratů ukazuje, že Tlustý nemá velkou šanci stát se vůdcem strany. Současnému vedení ODS i Topolánkově vládě však může hodně zatopit. Premiér Mirek Topolánek by se měl každopádně zamyslet nad tím, kde udělal chybu. Jak je možné, že jeho názorový protivník získal poměrně slušnou podporu uvnitř nejsilnější vládní strany?
Vlastimilu Tlustému je bezpochyby nutné uznat také zásluhy. I když ekonomové musejí o jeho výpočtech pochybovat, vytrvalý Tlustý stále znovu otevírá potřebnou diskusi o vhodném nastavení daní. Politici však musejí brát v potaz i další souvislosti - momentální stav veřejných financí, aktuální politickou situaci a reálné možnosti kompromisu alespoň v rámci vládního tábora. Pokud se někteří poslanci ODS zaměří pouze na bezhlavé prosazování svých představ v daňové oblasti, posílí se podezření, že za vším je především snaha docílit toho, aby současná vláda padla.
O tom, že špatně promyšlené daňové experimenty dovedou veřejné finance do zoufalé situace, mohou vyprávět Maďaři. Pokud za to Tlustému jeho ambice a vyřizování účtů uvnitř ODS stojí, nezbývá, než jej podpořit: „Přidej, Vlastíku, přidej, Budapešť už je blízko!“ Doufejme, že Mirek Topolánek ze sebe nenechá jen proto, aby vyhověl Tlustého platformě, udělat Ference Gyurcsánye.