Současné projevy demagogie a populismu vedou město do dlouhodobé stagnace, ze které se bude těžko vzpamatovávat
Quo vadis, Praho? Praha – město bez vize? Mrtvá metropole? Taková jsou v posledním půlroce témata konferencí o developmentu a územním rozvoji v hlavním městě. Zdá, že odborníci chtějí upozornit, že nemusí jít o chvilkový výkyv, ale v plánování budoucnosti a zamrzlé přítomnosti metropole je systémově něco špatně.
Praha nemá strategický plán rozvoje na příštích dvacet třicet let, sotva se narodil nový územní plán na příštích deset let, už jej chtějí někteří zrušit, stavební předpisy střídavě platí a neplatí a teď možná budou zrušeny nadobro… O tom, co tento stav znamená pro investory na nemovitostním trhu a co může být jeho důsledkem, týdeník Euro hovořil s Tomášem Kadeřábkem, předsedou Asociace developerů.
* Jak byste hodnotil současné podmínky pro development v Praze?
Současný development v hlavním městě prochází pravděpodobně nejhorším obdobím ve své porevoluční historii. Neustále se měnící podmínky pro umísťování staveb, nejednotný postup státní správy, negativní přístup některých samospráv, svévolný postup občanských sdružení a v neposlední řadě i podezíravý přístup veřejnosti dělá z přípravy staveb takřka neprůchodný proces. Praha tím přichází o celou řadu příležitostí.
* Proč se v Praze už skoro nedá stavět, jak říkají developeři?
Oproti ostatním obcím je hlavní město specifické ve dvou faktorech. Jednak má jako jediné dvoustupňový systém řízení – magistrát a 56 městských částí, zadruhé je zde větší koncentrace obyvatel a kapitálu. To vytváří řádově větší nároky na koordinaci příslušných procesů, ve kterých se vyskytuje více skupin s protichůdnými zájmy, a ty spolu často dlouho bojují. Situace je nyní opravdu velmi vážná. Nejsou jasně daná pevná pravidla a není jasná vize, jakým způsobem se Praha má rozvíjet.
* Co by podle vás znamenalo pro Prahu zrušení konceptu Metropolitního plánu a opětovné započetí práce na plánu novém?
Zrušení přípravy konceptu Metropolitního plánu by vedlo k situaci, že by Praha nesplnila svou zákonnou podmínku a do roku 2020 nepřijala platný územní plán. V praxi by to znamenalo neexistenci pravidel pro umísťování staveb a velkou nejistotu pro všechny stavebníky v hlavním městě. Důsledky by se dotkly především samotných obyvatel Prahy, nikoli jen investorů, jak se mnohdy nepřesně uvádí. Nastalo by totiž nejen výrazné zpomalení, až zastavení rozvoje města ve všech jeho aspektech, ale došlo by k celkovému ohrožení sociální a ekonomické stability města.
* Někteří pražští politici ale právě to požadují…
Jednalo by se o neobhajitelné a nekompetentní rozhodnutí politické moci a vyjádření nezodpovědnosti ve vztahu k městu a jeho obyvatelům. Praxe již řadu let potvrzuje, že stávající územní plán je překonán a že je potřeba schválit nový. Příprava ostatně probíhá několik let. Je skandální, trestuhodné a zcela nepřijatelné, aby se za této situace polemizovalo o práci na novém konceptu.
* Jak ovlivnilo stavebnictví v Praze přijetí, zrušení a následné peripetie kolem Pražských stavebních předpisů (PSP)?
Problémy při schvalování Pražských stavebních předpisů přinesly mimořádný chaos a případné neschválení předpisů by tento chaos pouze prohloubilo. Realizovat stavební projekt v Praze trvá v současném systému často i sedm či deset let od zahájení jeho přípravy. To je v EU naprostá rarita.
* Jaký dopad by mělo, pokud by PSP přijaty nebyly či bylo toto právo Prahy zrušeno stavebním zákonem?
Praha je zcela unikátní urbanistická a společenská aglomerace v České republice, která se vymyká ostatním českým městům a potřebuje pro svůj harmonický a organizovaný rozvoj vlastní pravidla pro stavební praxi. V historii tomu tak ostatně vždy bylo a žádné společenské uspořádání již od dob rakousko-uherského mocnářství nemělo potřebu tento fakt zpochybňovat. Stavebnictví a jeho legislativa nesmějí být předmětem neustálého politického střetu.
* Začíná se psát o tom, že důsledkem toho, o čem se bavíme, bude brzy nedostatek nových bytů. Bude?
Poptávka po bytech převyšuje dvojnásobně počty vydaných stavebních povolení. To je současný stav, který odráží podmínky přípravy staveb, jež v Praze panovaly před třemi až pěti lety. Dnes je tato situace ještě horší a povede pravděpodobně ke zbytečnému zdražení bytů.
* Kdy podle vás nové byty dojdou?
Pokud by trend pokračoval, za několik let bude v Praze chybět až 20 tisíc bytů.
* Máte nějaké doporučení pro politiky, jak podpořit či přestat blokovat rozvoj města?
Development v Praze potřebuje zejména změnit současnou negativní atmosféru, která provází veškerý územní rozvoj. Politici by se neměli bát se k developmentu a k územnímu rozvoji přihlásit a podporovat jej. Je třeba si připustit, že developer není nadávka, ale že to je partner při rozvoji města. Je třeba všechny procesy odpolitizovat a nechat je těm, kteří se rozvojem území profesně zabývají, a to jak na akademické, tak i na praktické úrovni. V územním rozvoji není místo pro demagogii a populismus žádného typu, respektive jeho současné projevy vedou město do dlouhodobé stagnace, ze které se bude těžko vzpamatovávat. Málo lidí si uvědomuje, že developeři přinášejí práci celé řadě profesí – na počátku projektu to jsou architekti, urbanisté, projektanti, dále realizační společnosti, auditoři, právníci, účetní, bankéři. Málokdo si též uvědomuje, že investiční produkty developerských společností umožňují bankám vyplácet úroky svým vkladatelům.
* Proč si tedy myslíte, že mají developeři špatnou pověst a „boj s nimi“ je pro některé politiky tak přitažlivý?
To je na dlouhé povídání. Pokusím se krátce vysvětlit hlavní důvody. Podmínky v územním rozvoji jsou extrémně komplikované a v mnoha ohledech nejasné a nejednoznačné. To umožňuje každému, kdo k dané problematice přistupuje, vybrat si „svoji část pravdy“ a tu hájit. Každý má pocit, že zrovna on je ten, kdo to vidí správně, a že svůj pohled musí vnutit těm ostatním. To platí pro developera, politika, úředníka i pro zástupce občanské iniciativy. A v této šedé zóně se pak odehrává souboj, ve kterém je místo pro podpásovky a osočování ze všech stran. Dalším důvodem sporů je podle mého názoru současná velmi konzervativní atmosféra ve společnosti. Lidé upřednostňují stávající stav, nechtějí změnu. A nemovitostní development je především o prosazování změny, development přináší změnu v životním prostředí lidí, tedy ve velmi citlivém aspektu jejich žití. Nemovitostní development je sám o sobě konfliktní disciplínou, a proto potřebuje jasná pravidla. Pokud nejsou jednoduchá a jasná pravidla, vzniká chaos.
* Co je podle vás v tuto chvíli nejdůležitější pro Prahu, aby se nezakonzervovala?
Otevřená mysl, zavržení dogmatismu, ať už má jakoukoli formu, diskuse a vzájemný respekt všech zúčastněných. To ostatní přijde samo. Moc bych Praze přál, aby zase znovu zažila chuť špičkové světové architektury.
* Vyrostla v Praze v poslední době nějaká stavba, která se vám líbí?
Líbí se mi rodinný dům LF v Praze 6 (architekt Stanislav Fiala) a kancelářské interiéry společnosti Socialbakers v objektu Forum Karlín v Praze 8. V obou případech se jedná o progresivní a efektivní architekturu, která respektuje ekonomické zadání. l
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz