Malý Kim ztrácí nervy. Dvě nepříjemné otázky zůstávají otevřené: Je třeba jeho hrozby brát vážně? A je v severokorejském šílenství nějaká metoda, nebo Pchjongjang jedná iracionálně? Že by KLDR byla schopná vystřelit na Ameriku jadernou raketu, tomu nevěří ani Kim sám. Pokud by se k tomu třeba někdy ve vzdálené budoucnosti odhodlal, zmizel by on i jeho režim velmi rychle z planety.
S podobným následkem musí počítat i v případě masivnějšího útoku na jižního souseda. Nicméně aby Kim dodal svým hrozbám trochu důvěryhodnosti, musí je občas podepřít činem. Takové provokace, a to je velké nebezpečí, se ovšem mohou vymknout zpod kontroly. Klan Kimů po léta rozvíjel strategii „hrozby šílenstvím“.
Vrcholným cílem vedení země je udržet moc bez ohledu na občany. Proto má 24milionová zem čtvrtou největší armádu na světě a jaderná bomba je v podstatě jediným fondem, z nějž ještě plyne pro zemi nějaký vliv.
SME: Vůdce sekty
Poslední vystoupení Václava Klause bylo spíše přípravou jeho další politické kariéry než zhodnocením prezidentského působení.
Spočívalo hlavně na výmluvách, kdo všechno mu v čem všem bránil. Tak nemluví hlava státu, ale populistický stranický lídr nebo vůdce sekty, u nichž je program nahrazen bojem proti imaginárním nepřátelům.
Nástupnický projev Miloše Zemana naopak naznačil, že se odchodem Klause nic nezmění. Pražský hrad bude dál sídlem egocentrika nesnášejícího kritiku. Zeman sice tvrdil, že bude prezidentem všech občanů a že chce stabilizovat politickou scénu. Jako příklad však uvedl éru opoziční smlouvy, která Česko dodnes rozděluje a která stabilizovala politickou scénu tak, že si privilegovaní politici moc v zemi rozdělili a přivlastnili.
Zemanovo nepřátelství vůči novinářům, které postavil na roveň neonacistům, pramení i z toho, že upozorňovali na rozmach korupce a zneužívání moci za Zemanovy vlády opoziční smlouvy.
Financial Times: Keňská obžalovaná demokracie
Na nedokončené africké cestě od autokratických režimů k demokracii se letošní keňské volby zařadí mezi ty podivnější mezníky.
Keňané mají velké cíle. Jsou vesměs frustrováni kvalitou svých politiků a mají dost sofistikované povědomí o jejich nedostatcích. Přesto dali velkou část svých hlasů dvěma mužům obviněným mezinárodním tribunálem ze zločinů proti lidskosti. To může zásadně zkomplikovat jejich vztahy s vnějším světem na celé roky.
Existují silné důvody, proč pochybovat o věrohodnosti výsledků voleb. Vítězství Uhurua Kenyatty stojí na pochybném ručním počítání lístků. Naštěstí se zdá, že díky hrůzné vzpomínce na násilí, jež propuklo po volbách v roce 2007, není většina Keňanů v náladě řešit rozpory bojem.
Nové vůdce země ale čekají jiné bitvy. Za pár měsíců by se měli objevit před haagským soudem. Slibují, že budou spolupracovat, ale to znamená, že mnoho času stráví na lavici obžalovaných místo ve vedení země.
Čtěte také:
Kimovy hrozby Jižní Koreu a USA nezastrašily - společné vojenské cvičení začalo
Klaus: EU je ve slepé uličce a musí se vrátit
Obamův nevlastní bratr propadl v keňských volbách
