Manažeři fondů, investiční bankéři i hoši z Wall Street kroutí hlavami. Akcie Facebooku ztratily od vstupu na burzu polovinu hodnoty a začíná se mluvit o odstranění Marka Zuckerberga z křesla šéfa firmy. On totiž zdaleka neposlouchá tak, jak by měl poslouchat někdo, kdo obcuje s Wall Street.
Od začátku ale bylo celkem jasné, že to tak bude. Už před IPO Zuckerberg investorům jasně ukázal, co pro ně chystá: nic. Ne že by přímo řekl „Vlezte mi na záda“, ale choval se tak.
A jak investoři na toto podivuhodné chování reagovali? Nakupovali akcie Facebooku jako divocí za zjevně přestřelenou upisovací cenu. Něco na Zuckerbergovi připomíná zakladatele Applu Steva Jobse. Ten také přišel z Kalifornie do New Yorku s velkými vizemi a rychle se dostal do klinče s lidmi z Wall Street, které zajímají spíše peníze. A ti poslali Jobse brzy k čertu. Dnes by tíž lidé vynesli Jobse do nebe, kdyby tam už nebyl.
Čtěte také:
Facebook chce změnit hardware a datová centra
Další z otců Facebooku se zbavuje svých akcií
Facebooku už nevěří ani původní investoři
A Zuckerberg? Miliardu dolarů za IPO už má jistou. S tím se nakonec odchází i k čertu docela dobře.
SME: Jisté konstanty
Citlivost růstu hrubého domácího produktu na produkci automobilek je konstantou slovenské ekonomiky. Druhou neměnnou je závislost našeho exportu na vývoji německého trhu. Pokud bude nepříznivý, což je prognóza na podzim a zimu, Slovensko to nemůže nepocítit. Otázkou je jen míra.
Předvídat ji je složité, ale vlastností naší dvojité vazby je, že rychlejší růst oproti jiným zemím v čase boomu jde ruku v ruce s prudším poklesem, když se propadá i okolí. To je příběh roku 2009, o němž by zvlášť dvojnásobný předseda vlády Robert Fico měl na základě svých zkušeností něco vědět.
Malovat čerta na zeď netřeba. Jako prevence by u nás pro začátek stačila i taková novinka, že když už hlásí pokles objednávek i automobilky, vláda by alespoň nemusela zvyšovat vlastní výdaje. Je to sice nepříjemné, ale monokulturní export má své světlé i temné stránky.
The Daily Telegraph: Zdrženlivý hrdina
Touha být první je přirozeností člověka. Zaručuje to jistou formu nesmrtelnosti, jména prvních zůstávají v paměti navždy. Neil Armstrong, který zemřel v neděli ve věku 82 let, byl pionýrem přesně tohoto typu. Zařadil se po bok těch, kteří dokázali posouvat hranice: Kolumba, Magalhaese, Cooka, Livingstona, Amundsena.
Je pravda, že to, co dokázal, mělo výrazný politický přesah, byla to součást soutěživosti zažehnuté studenou válkou. Ale Armstrong správně zdůraznil, že to byl především úspěch lidstva. Ovšem to, co mělo být začátkem velkého vesmírného dobrodružství, se nakonec stalo jeho vrcholem. Ztratili jsme svou objevitelskou vášeň? Obrázky, které posílá vozítko Curiosity z Marsu, budí málo pozornosti, stejně jako záběry kosmonautů opravujících ISS. Ještě nedávno bychom nad podobnými záběry tajili dech.
Armstrong vždy odmítal hrát roli „živého pomníku“ a odmítal status hrdiny. Přesto, když zemřel, nemáme na vybranou. Jeho jméno nebude nikdy zapomenuto.