Že se teď objevuje tolik knih o Angele Merkelové, je dáno blížící se volební kampaní. Zároveň mnozí, hlavně v zemích bývalého západního Německa, dumají nad jejím charakterem. Její osobnost však nemohou poznat, protože nejsou s to vžít se do poměrů NDR, které takový charakter zformovaly.
Nemohou pochopit, že ten, kdo chtěl rozvíjet své schopnosti, musel do poměrů určitou měrou pasovat. Byla to schizofrenní, orwellovská společnost. Doma se říkalo něco jiného než v práci.
Charakter Angely Merkelové se utvářel v těchto poměrech. Ale v organizacích, jako byl Pionýr nebo Svaz německo-sovětského přátelství, byli téměř všichni. Existuje však ostrá dělicí linie mezi aktivizovanou společností a přesvědčenými stoupenci režimu. Ta se jmenovala členství v Sjednocené socialistické straně Německa. Kdo ji překročil, byl na straně režimu.
A Merkelová tak neučinila. Její slova o působení v různých spolcích, kde se profilovala jako kulturní, nikoli politická „pracovnice“, znějí věrohodně. Kdo v nich nebyl, byl zcela izolován.
• Čtěte také:
