Žďárský podnikatel Vavřín Krčil začínal jako výrobce vlasových sítěk. Kvůli módě krátkých účesů musel ale roku 1926 změnit sortiment. Rozhodl se pro síťované tašky a s novým vynálezem slavil velký úspěch.
Ruční síťkování mělo v okolí Žďáru nad Sázavou dlouholetou tradici. Před vybudováním průmyslu v této oblasti bylo významnou doplňkovou obživou řady obyvatel a věnovaly se mu často celé rodiny. Po roce 1890 se vyráběly hlavně vlasové síťky, o které byl zájem i v cizině. Ve 20. letech minulého století ale přišla móda krátkých účesů a síťkařům nastaly těžké časy.
Do problémů se dostal i žďárský podnikatel Vavřín Krčil, situaci ovšem brzy vyřešil. Místo vlasových sítěk začal roku 1926 vyrábět síťované tašky a nápad se mu velmi vyplatil. Síťovky značky Saarense(z německého Saar = Žďár) se staly hitem a vyvážely se do mnoha zemí světa, včetně Kanady a severní Afriky.
S fagotem do boje
|VAVŘÍN KRČIL (1895-1968)|
| Narodil se 8. března 1895 v rakouském Aspangu. Síťkovat se naučil už v dětství a zkušenosti později zúročil v podnikání. Po první světové válce se usadil ve Žďáru nad Sázavou, kde obchodoval s vlasovými síťkami. Móda krátkých vlasů ho ale brzy přinutila ke změně. Roku 1926 začal vyrábět síťované tašky a zboží vyvážel do Německa, Kanady i severní Afriky. Firmu vedl až do znárodnění roku 1948, poté řídil výrobu záclon v Bystřici nad Pernštejnem. Zemřel 17. října 1968 v Langenu u Frankfurtu nad Mohanem.|
Vavřín Krčil se narodil roku 1895 v rakouském Aspangu. Vyrůstal bez otce, od dětství musel proto pomáhat matce s výrobou síťovaných čepců, které byly pro rodinu jediným zdrojem obživy. Chtěl se stát stolařem, kvůli chudobě ovšem sloužil jen na panském dvoře a v patnácti letech vstoupil do armády. Byl fagotistou u dechové hudby 23. pěšího pluku v Budapešti a během první světové války se jako sanitář dostal do Srbska, Polska i Ruska.
Zranění se mu vyhýbala, během bojů ale onemocněl vážnou krční chorobou, která mu znemožnila další hraní na fagot. Po odchodu z armády se proto usadil v rychle se rozvíjejícím Žďáru nad Sázavou, kde požádal o licenci na prodej galanterního zboží a vlasových sítěk. Od roku 1921 byl navíc obchodním zástupcem železářské firmy JARO J. Rousek (dnešní Tokoz), ve které zavedl speciální výrobu síťovin pro rybáře.
Doba síťková
Roku 1922 začal vlasové síťky vyvážet do Německa, Rakouska a Francie. Zboží prodával jako českou domáckou ruční práci a do ciziny jezdil pravidelně každý měsíc. Seznamoval se s odběrateli a mapoval různá přání zákazníků, která se pak snažil plnit.
Oblíbený byl také u dodavatelů, protože mzda, kterou vyplácel (25 korun za tucet vlasových sítěk), byla vyšší než u konkurence. Domácím pracovnicím ve výrobě ochotně radil a roku 1923 pro ně uspořádal i výstavu, na níž se mohly seznámit s novými trendy.
Poptávka po vlasových síťkách ale ještě tentýž rok výrazně poklesla, protože do módy přicházely kratší sestřihy a objevil se i silný konkurent – Japonsko. Asiaté zaplavili trh vlastním zbožím a čeští výrobci museli vyklidit pozice. Vavřín Krčil se však nenechal odradit. Roku 1926 se přeorientoval na síťované tašky a jeho firma začala znovu prosperovat.
Taškám trh otevřen
Síťovky byly levné, lehké a odolné, nedůvěru proto budily jen krátce. Lidé si je rychle oblíbili a Krčil mohl vymýšlet různá vylepšení. Brzy představil speciální tašky vycházkové, loketní, ramenové, tlumokové, sportovní, na dámská kola či na tenis.
Mezinárodním patentem ale žádná z nich chráněna nebyla, v Evropě proto téměř okamžitě vzniklo několik dalších firem, které úspěšnou novinku okopírovaly. Krčilovi to ovšem příliš nevadilo, protože sám nedokázal obrovskou poptávku pokrýt. Zboží vyvážel hlavně do Německa a občas také do Francie, Rakouska, Kanady a severní Afriky.
Roku 1932 se přestěhoval do manželčina domu v nedalekém Stržanově (dva kilometry severně od Žďáru), odkud celou firmu řídil. O pět let později v obci vybudoval i novou provozovnu se skladem a sortiment rozšířil o závoje na ochranu účesů po ondulaci, rybářské a tenisové sítě.
Stará móda nerezaví
Po znárodnění roku 1948 musel Krčil podnik opustit, na síťování ale nezanevřel. Nastoupil do Ústředí lidové a umělecké výroby a roku 1956 se zasloužil o vybudování nového pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem. Dalších sedm let v něm pak vedl produkci ručně síťovaných a vyšívaných záclon.
Aktivní byl i v důchodu, do kterého odešel roku 1963. Jezdil do Rakouska, Německa a Švýcarska, kde sháněl odbyt pro bystřické zboží. Na jedné z takových cest pak roku 1968 také zemřel.
Od 60. let začaly z pultů mizet i kdysi populární síťovky, které nahradily levnější igelitové tašky. Krčilův vynález upadl v zapomnění, v posledních letech se ale dostává znovu do módy. Roku 2007 zahájil jeho opětovnou výrobu kolínský podnikatel Zdeněk Červinka, jehož síťované tašky jsou zatím k dostání v prodejnách Coop. Brzy je ovšem má začít nabízet také nizozemský Ahold.
Prameny: Regionální muzeum Žďár n. S., Vlastivědný věstník moravský, Wikipedia.cz
