Jediný dar občas řekne víc než velká slova. Snad i proto dal prezident Miloš Zeman německé kancléřce Angele Merkelové při její pražské návštěvě Osudy dobrého vojáka Švejka. „Geniální Haškovo dílo umožní paní kancléřce proniknout do tajů české povahy,“ vysvětlil výběr daru hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
Jistě: génius je géniovi. Navíc zahraniční státníci skutečně potřebují pomoc, aby pronikli do tajů české zahraniční politiky. Nejvíc asi proto, že už nějakou dobu vlastně žádná neexistuje. Vláda premiéra Bohuslava Sobotky se sice tváří jako vstřícnější k EU, než když naposled zkoušela vládnout ODS, vstřícnější je ale hlavně proto, že nemá žádnou jasnou vizi. Takže ani nemá být k čemu nevstřícná.
To se týká i uprchlických kvót, protože ty nejsou žádnou zahraniční politikou, jak je politici občas prezentují: přijmutí nebo odmítnutí pár tisíc běženců, ať už vyznávají Alláha nebo někoho jiného, je jednorázové rozhodnutí a ne zahraniční politika. Tou například bývá definování našich zahraničních priorit a spojenců, které pak využíváme ve vlastní prospěch.
Takže když třeba vyvážíme třetinu exportu do Německa a Němci jsou za to našimi největšími investory… Začneme se nejvíc přátelit s Ruskem. Nebo když u nás Tchaj-wan investuje mnohem víc než několikanásobně větší Čína… Uděláme na tři dny z Prahy malou policejní Čínu.
Ano, samozřejmě jde o nadsázku – ale ne moc velkou. Můžete klidně strávit necelé odpoledne s německou kancléřkou a cítit se při tom jako velký státník, i když nic ve skutečnosti neřešíte, a současně si občas dát vodku s někým ze suity ruského prezidenta Vladimira Putina. Nesmí jich ale být moc, abyste potom nezapomněli, kdo je pro vás důležitější zahraniční partner.
Přečtěte si o nedávné návštěvě Merkelové v Praze:
Česko a Německo dál rozdělují kvóty, potvrdila návštěva Merkelové
Německý tisk: Merkelová si Čechy nezískala
Proti Merkelové v Praze protestovalo asi 200 lidí
Jak se to bohužel stále častěji stává právě Zemanovi, který německou kancléřku během večeře zbytečně irituje návrhem zrušení protiruských sankcí EU. Ty jsou mimochodem jednou z mála věcí, kdy se EU vypjala k chatrné jednotě, po níž volá i naše vláda v čele se Sobotkou. Ostatně právě vláda má podle ústavy naši zahraniční politiku i definovat a prezident ji pak navenek vykonávat. Vše ale může být naopak, když na Hradě sedí Zeman, který vlastní zahraniční politiku využívá k prospěchu svých kamarádů a mecenášů.
Díky Švejkovi v tom ale začíná konečně být jasněji. Švejk je jedno velké hospodské delirium, a právě to naše zahraniční politika připomíná. Jen pro informaci: i já Švejka miluju pro jeho cynický humor a nevinné podvratné lidství. Problém je, že jakmile začne Švejka připomínat i zahraniční politika některého státu, přestává být státem podobně jako rozložená monarchie ve Švejkovi.
Ale možná to Ovčáček jako obvykle jen trochu přepálil a Zeman dal ve skutečnosti Švejka německé kancléřce kvůli tomu, aby pronikla do tajů jeho povahy. Protože právě Švejka jeho prezidentování připomíná nejvíc, byť bohužel bez humoru. A vůbec nemyslím jen slavnou hradní „virózu“.
