O sousto, které není z ekonomického hlediska nikterak zázračné, se hlásili všichni velcí kluci z Prahy
Hory jsou srdeční záležitost. A v Česku je synonymem pro hory krkonošský Špindlerův Mlýn. Milovníci jiných destinací sice vědí své, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat. A kdo v českém byznysu něco znamená, prostě musí mít ve Špindlu svůj apartmán, chatu nebo hotel. Jinak jako by nebyl. A když už je, tak musí být vidět, slyšet a mít vliv a váhu.
Proto když se po pádu společnosti Sazka začalo hovořit o tom, že sportovci budou muset prodat své lyžařské areály v Krkonoších, aby měli na živobytí, vypukl poprask.
Všichni, kteří ve Špindlu něco znamenají, u toho museli být. První samozřejmě ti největší.
Petr Kellner s Karlem Komárkem dokonce prostřednictvím Sazky ovládali společnost Sportleas, která má v krkonošských areálech maličký akciový podíl. To, že o Krkonoše dlouhodobě projevovala zájem slovenská společnost Tatry Mountain Resorts (TMR), patřící do skupiny J&T, vypadalo jako nakročení k realistické dohodě dvou velkých hráčů, kterým by pak těžko někdo vzdoroval. PPF podniká s J&T v energetice prostřednictvím Energetického a průmyslového holdingu a vztahy obou skupin jsou i jinak poměrně dobré.
Jenže vzápětí poté, co se dohodli na Špindlu, se Kellner pokusil dát vlastní nabídku proti TMR a začala mela, v níž se k soustu, které není z ekonomického hlediska nikterak zázračné, hlásili všichni velcí kluci z Prahy.
Ve Špindlerově Mlýně měli své zájmy lidé od Romana Janouška přes Martina Romana až po Marka Dospivu. Přitom jedině společnost TMR disponovala nějakým skutečným know-how týkajícím se provozování horských středisek. Na Slovensku proměnila Tatranskou Lomnici, Starý Smokovec, Štrbské Pleso či Jasnou k nepoznání za pár let.
Kromě schopnosti provozovat sjezdovky, lanovky a hotely ale TMR disponuje zřejmě i dostatečným diplomatickým potenciálem.
Dosažení dohody se zmíněnými i nejmenovanými „velkými kluky“ bylo totiž evidentně daleko složitější a důležitější než přesvědčení ČSTV a lyžařského svazu, byť i jejich funkcionáři měli a mají své nároobálka ky na VIP místa ve špindlerovských barech. Proti PPF se totiž v Česku málokdo postaví.
A třeba Martin Roman má od dob, kdy začal ČEZ sponzorovat nymburský basketbalový klub Miroslava Jansty, nadstandardně dobré vztahy s dnešním šéfem ČSTV, a tudíž proti jeho vůli by tatranský expres do Krkonoš dojel stěží.
Ale Jansta je zkušený muž a věci pomohl tím, že místo přímého prodeje areálů, s nímž by mohl u sportovních svazů narazit, zvolil pronájem a do hry zapojil jiného miliardáře, který má s lyžováním v Krkonoších už letité zkušenosti a dokáže najít společnou řeč s místními. Tomáš Němec se svým Snowhillem tak zřejmě má nejen pomoci vztahům se starousedlíky, ale je zřejmě i prvkem zklidňujícím bouřlivé vlny na miliardářských vodách ve Špindlu. A podobně pro starousedlíky bude působit rozšíření vlivu místního lyžařského podnikatele Richarda Kirniga z Janských Lázní na Pec pod Sněžkou.
První reakce z Krkonoš jsou sice vůči slovenským horalům nepříliš přívětivé, ale je skutečností, že Krkonoše postrčit vpřed potřebují a sportovci ovládající tamní areály by nebyli schopni zajistit financování investic, jejichž návratnost je dlouhodobá. TMR tyto zdroje má. Mimochodem i proto, že Slováci milují své Tatry stejně jako Češi Krkonoše a na euro nekoukají. Když firma TMR umístila své akcie na bratislavskou burzu, byl to nebývalý úspěch. Společnost má momentálně tržní kapitalizaci v přepočtu 7,3 miliardy českých korun, což při ceně za akcii kolem 44 eur a zisku na akcii zhruba euro a třicet centů není rozhodně podceněný burzovní titul a cena prostě musí obsahovat kus slovenského srdíčka, protože jinak by se na této úrovni nemohla držet.
Věřme, že miliardáři, kteří se dohodli na rozdělení vlivu ve Špindlu, pomohou stejně velkoryse s financováním investic i Snowhillu a Kirnigovi. Ocenili by to jistě místní podnikatelé, kteří se nyní na novoty dívají s jistou nedůvěrou a skepsí, i široká lyžařská veřejnost, která má svůj Špindl ráda a chce tam jezdit za kvalitními a cenově dostupnými službami.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
