Tři ambasády nezdanily a neproclily cigarety ani alkohol
Ztrátu přes sto milionů korun na neodvedených daních a clu utrpěla za první dva měsíce letošního roku Česká republika. Na vině je špatná legislativa, nedůsledný dozor i benevolence ze strany Generálního ředitelství cel k obchodním aktivitám tří ambasád asijských zemí. Zastupitelské úřady Vietnamu, Mongolska a Severní Koreje totiž v lednu a únoru 2001 doslova před očima českých úřadů nakoupily z bezcelních skladů desítky tisíc litrů alkoholu a miliony kusů cigaret. Za toto zboží nezaplatily ani korunu daní či cla. Představitelé ambasád zřejmě zneužili diplomatických výhod, které jim mimo jiné umožňují nákup daňově nezatíženého zboží. Zaručuje jim to mezinárodní Vídeňská úmluva o diplomatických stycích, kterou Česká republika ratifikovala v březnu 1963 a vyhláška ministerstva financí č. 136 z roku 1998 o osvobození zboží od dovozního cla. Oba legislativní akty počítají s takzvaným principem vzájemnosti: Česká republika nebude nijak omezovat v nákupu nezdaněného zboží diplomatické mise ostatních států ze předpokladu, že jejich vlády neomezují české diplomaty působící na jejich území. Úmluva i vyhláška však navíc stanovují zásadní podmínku takového odběru: zboží, které ambasády a jejich představitelé nakoupí bez povinnosti odvádět z něj clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty, musejí použít výhradně pro svou vlastní potřebu. „Zboží nebude zapůjčeno, zastaveno, pronajato nebo postoupeno za úplatu nebo bezúplatně, definuje například vyhláška. Tuto povinnost diplomaté tří zmíněných zemí jednoznačně porušili. Denní dávka pro obra. Stanovené podmínky nejvýrazněji překročili diplomaté Vietnamu. Zatímco v loňském roce odebrali z bezcelních skladů přes 250 tisíc litrů alkoholu a přibližně 68 milionů cigaret, v lednu a únoru letošního roku to bylo 24,9 milionu kusů cigaret a 73 tisíc litrů lihovin. Mongolská ambasáda ve stejném období nakoupila a nezdanila 25,1 milionu cigaret a 39 tisíc litrů alkoholu. S výrazným odstupem za těmito zastupitelskými úřady figuruje na třetím místě pomyslného žebříčku severokorejská ambasáda. I ta však odebrala v prvních dvou měsících roku značné množství zboží: pět tisíc litrů alkoholu a 613 tisíc kusů cigaret. Vzhledem k tomu, že na vietnamské ambasádě pracují přibližně dvě desítky zaměstnanců a na každém ze zbývajících dvou konzulárních úřadů po deseti diplomatech, je evidentní, že nemohli zboží sami použít. V průměru by totiž každý z nich musel v lednu a únoru denně vypít zhruba 50 litrů tvrdého alkoholu a vykouřit bezmála 21,5 tisíce cigaret. Z uvedeného množství zboží lze jednoduše vypočítat ztrátu, kterou České republice ambasády způsobily neodvedením cla a daní. Protože je každá cigareta při dovozu ze zahraničí zatížena částkou 1,64 Kč a každý litr tvrdého alkoholu clem, spotřební daní a DPH v souhrnné výši přibližně 175 Kč, lze škodu vyjádřit sumou přesahující sto milionů korun. Panuje ticho. Zástupci všech tří ambasád asijských zemí problém s nákupem nezdaněného zboží buď odmítají komentovat, nebo jej zlehčují. Nejarogantněji se chovají představitelé Mongolska, kteří svůj import nemíní nijak vysvětlovat a odmítají s novináři na toto téma jakoukoliv debatu absolvovat. „A raději si dávejte pozor na to, o čem chcete psát, reagoval před časem popuzeně česky hovořící muž z mongolské ambasády, který se odmítl představit. Zaměstnanec ambasády Severní Koreje, jenž se představil jako třetí tajemník Kim, na dotaz po osudu odebraného zboží odpověděl, že bylo odesláno do vlasti. „Náš nejvyšší představitel zde skončil svou misi v březnu, proto se k tomu již více vyjadřovat nebudu, dodal vzápětí. Za podivuhodný import zboží přijali odpovědnost jen diplomaté Vietnamu. Ambasáda se ústy svého prvního tajemníka Le Xuang Thonga omluvila a označila tuto epizodu spíše za nešťastnou. Ovšem vysvětlení, jak bylo zboží použito, bylo přinejmenším těžko uvěřitelné. Le Xaung Thong nejprve prohlásil, že zastupitelský úřad slavil na přelomu roku a v únoru svátky a při této příležitosti obdaroval zbožím vietnamské občany žijící na území České republiky (což by ovšem překračovalo právní rámec legislativní úmluvy). Posléze svou odpověď upřesnil, že zboží prý ambasáda použila jen pro vlastní, blíže nedefinovanou potřebu. „Je nás tady hodně, tak to tak uveďte, řekl Thong. Co na to ministr a celníci? Ze zákona připadá povinnost registrovat a následně zamezovat podobným daňovým únikům v souvislosti s dovozem jakéhokoliv zboží Generálnímu ředitelství cel, které je přímo podřízeno ministru financí Jiřímu Rusnokovi. Ten však ještě počátkem července o problému se zneužíváním diplomatických výhod některými ambasádami – jak uvedl – nic netušil. „Pokud by to bylo tak, jak říkáte, pak by mě to určitě znepokojovalo, reagoval Rusnok. „Nejprve musím zjistit skutečnost, jaká opravdu je, a pak s tím budeme určitě něco dělat, slíbil. Těmi, kdo by jej měli o konkrétních detailech nadměrného dovozu zboží informovat, jsou lidé z Generálního ředitelství cel. Ředitel právního odboru této instituce Lubomír Žemlička tvrdí: „Ano, zjistili jsme tu skutečnost. Prakticky ihned jsme problém začali řešit. Kam však jeho úřad došel? Řešení lze označit za polovičaté a z právního hlediska nikterak zavazující. Generální ředitelství cel totiž zavedlo ambasádě Vietnamu částečné limity, které však lze pohodlně obejít. Generální ředitelství při sledování dovozu rozděluje zboží do dvou kategorií na základě toho, zda je nakoupí z bezcelních skladů samotní diplomaté, nebo jako nakupující figuruje ambasáda coby samostatný subjekt. V lednu a únoru zaměstnanci na sebe nakoupili 1,9 milionu cigaret a čtrnáct tisíc litrů alkoholu. Na ambasádu pak odebrali 23 milionů cigaret a 59 tisíc litrů lihovin. „Omezili jsme dovoz zboží pro zaměstnance, ovšem nikoliv pro ambasádu, přiznává Žemlička. Důvod je prý prostý. „Vycházíme z Vídeňské úmluvy a ta říká, že pokud cizí státy neomezují naše diplomatické mise, my nebudeme omezovat ty jejich. A ve Vietnamu omezují jen naše diplomaty, nikoliv samotnou ambasádu, proto se k nim chováme stejně, vysvětluje Žemlička. To je zároveň důvod, proč údajně nelze alespoň částečně korigovat nákup zboží ambasádami Mongolska a Severní Koreje. V těchto zemích nikdo neomezuje mise České republiky. To od nich nečekejme. Česko se tak dle právního výkladu Lubomíra Žemličky ocitlo v komplikované situaci: celníci údajně nemohou žádné ambasádě zamezit, aby odebrala abnormálně velké množství nezdaněného zboží, ačkoliv je zcela zřejmé, že zboží nemůže diplomatická mise sama spotřebovat. „Nemůžeme jim zakázat, aby to odebrali. Dohlížíme však na to, aby zboží neskončilo na našem vnitřním trhu. Abych tak řekl – v dokazování, co se děje se zbožím, je míč na naší straně. A přiznávám, že tuto otázku jsme zatím spolehlivě nevyřešili, podotýká Žemlička. Nabízí se otázka, zda tak stát bude nadále přicházet o miliony korun. A co když ambasády nebudou importovat desítky tisíc litrů alkoholu, ale rovnou miliony a cigaret nakoupí ještě nesrovnatelně více? Bude se Česká republika umět bránit, nebo bude mlčky přihlížet? „Tak k tomu nemůžeme přistupovat. Takové chování se od diplomatů jaksi nemůže očekávat, brání ambasády Žemlička. Já nic, já muzikant. I když ministr zahraničí Jan Kavan nezakrytě prohlásil, že odpovědnost za současný stav nese jednoznačně ministerstvo financí spolu s Generálním ředitelstvím cel, Lubomír Žemlička jakékoliv osobní či úřední pochybení odmítá. „Neporušili jsme nic, co nám ukládá zákon. Ambasády zboží odebíraly v souladu s právním výkladem, tvrdí. „Dokud nebudeme mít v rukou jiná legislativní ustanovení, nemůžeme nic dělat. „Nemyslím si, že Generální ředitelství cel nemělo možnost jakkoliv zasáhnout, na druhé straně ale přiznávám, že zmíněná vyhláška je velmi obecná a bude zřejmě potřeba se jí zabývat, konstatuje ministr Kavan. Dvojí metr. Žádný z českých občanů, který permanentně odvádí do státního rozpočtu na daních nezanedbatelnou část svého výdělku, si nemůže přes hranice ledabyle převézt neomezené množství jakéhokoliv zboží, aniž by z něj zaplatil příslušné daně. Naopak: celní a daňové delikty jsou tvrdě trestány. „Je pochopitelné, že pokud někdo takto obchází příslušné mezinárodní konvence a zneužívá diplomatických statutů k pašování a páchá tímto trestnou činnost, musíme se tím problémem zabývat, odmítá segregaci ministr vnitra Stanislav Gross. Jeho podřízení mnohdy v terénu bojují s organizovanými pašeráky, omezit podezřelou činnost diplomatů však doposud nedokázali. Přitom neoficiální hlasy i z řad celníků hovoří o zásadním: máme důvodné obavy, že zboží, které ambasády odebraly, nakonec skončilo na vietnamských tržištích.
