Zakázka přidělená bez soutěže sice stála ministra dopravy Kremlíka místo, ale premiér - přestože si ministra před tři čtvrtě rokem sám vybral - na kauze vytřískal nepochopitelně spoustu pozitivního píár.
Jakkoli je 400 milionů opravdu hodně peněz, skutečná díra do státního rozpočtu byla proražena v resortu obrany.
Ministerstvo dokázalo na přelomu roku za pouhých devět týdnů utratit přes 25 miliard korun, tedy více než třetinu ročního rozpočtu. Druhá část zjištění týdeníku Euro je ještě zásadnější: ani koruna z této sumy neprošla otevřeným výběrovým řízením. V některých tendrech se úředníci vlastní neschopností zamotali do administrativy natolik, že se řízení rozhodli zrušit a zakázku zadali z ruky, jindy zase vybrali dodavatele, aniž by produkty vyzkoušeli v terénu. Tak se neztrácel čas s novou soutěží a vybral se jiný dodavatel. Napřímo.
A státní peníze tečou doslova proudem. Dva pasivní radary Vera chtěla obrana původně koupit za 780 milionů korun, před pár týdny ministerstvo uzavřelo smlouvu za 1,5 miliardy. Tedy skoro dvojnásobek původně odhadované sumy. Nejde ale jen o několik posledních problémových nákupů, v případě obrany je to dlouhodobý trend. Ministerstvu pod vedením hnutí ANO dramaticky bobtná rozpočet a místo zodpovědného nakládání s veřejnými penězi se úředníci ani neobtěžují ztrácet čas s otevřenými soutěžemi. Je otázkou, zda jde o neschopnost, nebo záměr.
Vyhlídky do budoucna jsou ještě temnější, vezmeme-li v úvahu závazek českého státu vůči NATO odvádět dvě procenta HDP na obranu. V roce 2024 by tak Česko mělo na armádu vynaložit 133 miliard korun, za deset let by se suma měla vyšplhat téměř na 150 miliard. Dnes není obrana schopna efektivně utratit ani polovinu této sumy.
Přitom státní miliardy by byly potřeba mnohem víc jinde, třeba ve školství, kam Češi posílají dramaticky méně, než je průměr OECD. Kdybychom ve výdajích na vzdělání měli dohnat průměr vyspělého světa, musel by stát do systému školství nalít asi 80 miliard navíc. Je možné, že vylepšit vzdělanost lidí nám nakonec pomohou moderní technologie. Virtuální realita, internetové kurzy, interaktivní digitální pomůcky, ale třeba i vzdělávací pořady na YouTube dost možná odsunou školu do role socializačního, kulturního a občanského tmelu. Ani to by ale nebylo málo.
J. A. Komenský již před čtyřmi stoletími tvrdil: „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.“
Ať na papíře, nebo na displeji, přeji vám příjemné čtení. •
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
