Zvenku vypadá nová budova Národního integrovaného střediska řízení letového provozu jen jako další celkem tuctová administračka. Pokud budeme trvat na tom, že architektura má přinášet nějakou novou smělou vizi, nové originální řešení, pak v tomto případě opravdu nejde o příliš výjimečnou stavbu. Když však přijmeme, že úkolem architekta může být také „jen“ navrhnout stavbu, která bude dobře sloužit potřebám jejích uživatelů, pak bude náš pohled rázem jiný. Být zaměstnancem Řízení letového provozu ČR, pracoval bych v novém středisku rád.
Stavba, která je dílem projekční kanceláře Stopro, architektů Viktora Tučka a Richarda Bartíka, je členěna do tří částí: vstupní budovy, v níž jsou umístěny kanceláře; spojovací haly, ke které jsou ze stran připojeny prostory jídelny a relaxačního centra; a vlastního střediska řízení letového provozu, prostorného sálu s desítkami monitorů, u nichž budou sedět řídící letového provozu. Jasné oddělení jednotlivých částí bylo nutné i kvůli bezpečnostnímu režimu. Do samotného řídicího centra mají přístup pouze autorizovaní zaměstnanci a před vstupem se prochází stejnou kontrolou jako na letišti.
Vzhledem k náročnosti práce řídících je vše řešeno tak, aby na ně prostředí působilo maximálně uklidňujícím dojmem. Barevnost stěn i akustika řídicího sálu byly například konzultovány s odborníky, aby nic zbytečně nerušilo. Dispečeři pracují ve směnách dvě hodiny práce, hodina odpočinku, a tak byla velká péče věnována také možnostem jejich relaxace. Až středisko v roce 2007 zahájí provoz, budou mít jeho zaměstnanci k dispozici například squashové kurty, posilovnu, spací boxy nebo vířivky.
Architektonicky nejpůsobivější je střední prosklená hala s odhalenou výtahovou „šachtou“. Interiér je zařízen v kombinaci skla, kovu, kamene a dřeva a hlásí se k estetice hi-tech. Na obě strany je navíc příjemný výhled do přilehlé zahrady, upravené v japonizujícím stylu.
Pozornosti návštěvníků by také neměla uniknout dvojice monumentálních obrazů Zdeňka Sýkory hned u vchodu do budovy. Nástěnné malby o rozměrech 8 x 5 metrů podle jeho obrazů Line č. 233 a 234 realizovali studenti VŠUP. Doyen českého malířství Zdeněk Sýkora, který letos oslavil již 85. narozeniny, má s pracemi pro architekturu zkušenosti již z 60. let a je krásné, že dnes znovu dostal příležitost k takovéto zakázce.
